Síla moci

Kapitola 12

Ujky jujky, já dnes zapomněla přidat další kapitolu, ale naštěstí je za čtyři minuty půlnoc a já svou chybu rychle napravuji. Doufám, že se vám kapitola zalíbí. :)

Fleargine

Setkání s králem proběhlo úplně jinak než jsem si představovala. I on sám byl jiný než jsem si myslela a už vůbec jsem nečekala, že se král bude přátelit s člověkem jako byl lord Michael a nechá si radit od žen. Můj otec názor mé matky vždy jen odmávl rukou, ale král Richard si ženský názor vyslechl. To pro mě bylo neobvyklé.

Následovala jsem Elein. Když jsme se poprvé setkaly, měla po boku vlka, ale ten mezitím někam zmizel stejně jako žena, s kterou jsme se setkaly před místností a členky, které nás doprovázely na cestě. Rozhlížela jsem se okolo sebe a nevycházela z údivu. Královo křídlo bylo střídmě zařízené. Nebyly tu žádné okázalé dekorace, které měly člověka přivádět k údivu. Byly tu jen věci, které zkrášlovaly zdejší část.

Nechala jsem se vést Elein po schodech o patro níž. Zdejší část chodeb byla víc zkrášlena. Bylo tu hodně podstavců s vázami s květinami a ozdobných závěsů.

„Kde to jsme?" zeptala jsem se zvědavě.

„V královnině části hradu. Tohle bude vaše křídlo. Jestli vás překvapuje vzhled, tak je to tím, že královna pořádala mnohé akce zde, a když sem přijel někdo důležitý, pohostila jeho manželku zde. Tohle křídlo mělo reprezentovat, ale královo křídlo je spíš jen pro krále. V zasedací místnosti řeší věci jen s několika vyvolenými, ale pokud potřebuje něco řešit s více lidmi, chodí do zasedacího sálu v hlavní části hradu. Většinou se tam sejde většina šlechticů a je tam až příliš hluku. Naštěstí jsem to ještě nezažila a netěším se na den, kdy se tomu tak stane. A drobná informace jako bonus. Zasedací místnost v králově křídle je vám plně otevřená. Můžete dovnitř i ven chodit jak chcete, ale do zasedacího sálu v hlavní části máte zákaz vstupu, tedy přesněji do samotného sálu, avšak nahoře je galerie, kde můžete během zasedání být, nesmíte však dělat hluk a jakkoliv zasahovat do jejich debat."

„Chápu." Bylo to matoucí, ale chápala jsem to. Na otcově dvoře se taky žádná žena nesměla účastnit porad krále s radou, proto mě nepřekvapovalo, že tomu je tak i zde. Co mě ale překvapilo byla galerie, odkud jsem mohla vše pozorovat. Zdejší dvůr se od toho otcova tolik lišil, ale pouze v lepším. Jak se zdálo, ženy zde měly své pravomoce a nebyly tolik omezovány jako u nás.

Elein otevřela dvoukřídlé dveře s vyrytými ornamenty na nich a před námi se objevila velká místnost. Nemohla jsem od samého údivu popadnout dech. Po stěnách byly v pozlacených rámech zavěšená zrcadla s obrazy a uprostřed se na velkém červeném koberci kruhového tvaru nacházelo několik křesílek s polstrováním, sedaček a stolečků. V jednom rohu byly položené hudební nástroje a v jedné ze stěn byly oblouková okna bez skel.

Elein přešla k obloukovému průchodu. Zamířila jsem k ní a zadívala se stejným směrem jako ona. První co jsem uviděla byly velké květináče s rostlinami.

„Společenský salón s průchodem na vaši osobní terasu. Je to taková zmenšená zahrada s keři, květinami a malými stromky. Je tu i krytá část, takže můžete být venku, i když prší nebo sněží. Na tuhle verandu mají povolený vstup jenom vaše dvorní dámy, vaše Strážkyně, tedy já, Denej a Naya, s kterou vás ještě seznámím, popřípadě osoba s vaším svolením a samozřejmě král. Ten terasu nemá, ale někdy navštíví vaši."

„Jakto, že král nemá svou terasu?" zeptala jsem a vstoupila na ni. Byla velká a oddělená od zbytku hradu, takže sem nebylo moc vidět. Leda tak z vrchních oken, ale pokud jsem mohla soudit tam asi žádní šlechtici nebyli. Elein pokrčila rameny a zadívala se na Arabelu s Dianou, které zkoušely pohodlí křesílek a smály se u toho.