Kapitola 25

288 29 1
                                    

Caleb

Zpráva o tom, že Elein získala přiznání toho mága pro mě znamenalo neuvěřitelnou úlevu. Ten kluk z toho byl venku, ale nechápal jsem proč ho už nepropustili. Přitlačil jsem na kartáč, abych ze svého koně dostal špínu. Miloval jsem ho, ale byl to děsný milovník bláta a jeho úhlavním nepřítelem byl podkoní. S takovou jsem z něj musel tu špínu dostávat sám.

„Začínám pochybovat o tom, že krále vůbec někdy hlídáš a chráníš." Elein hlas zaplnil koňské stání a Taras zastříhal ušima.

„To samé bych mohl říct o tobě. Neměla bys být u princezny?" Elein se zasmála a vstoupila za mnou do boxu. Taras neklidně přešlápl.

„Být tebou držel bych se od něj dál. Není zrovna milovník lidí," upozornil jsem ji. Nedbala však mého varování a natáhla ke koni ruku. Ten odtáhl hlavu a začal hrabat nohou.

„Podkoní si už stěžoval. Je to nádherný kůň s divokostí v krvi." Znal jsem Elein. Možná ne příliš dobře, ale za tu dobu co jsem s ní strávil jsem jednu věc pochopil. Nikdy nikde nebyla zbytečně, a i když mě její chvála na mého koně těšila, chtěl jsem znát pravý důvod její návštěvy.

„Proč tu doopravdy jsi Elein?"

„Členky Galaenu, které doprovázeli princeznu sem odjíždí a princezna chce vidět jeden z našich hradů, takže nás doprovodí až k Tolbienu," odpověděla mi a opřela se o stěnu stání.

„To je vše?" Elein ze země sebrala kousek slámy a začala si s ním hrát. Poprvé jsem ji snad viděl, jak se vyhýbá odpovědi.

„Cassandra je velitelkou Siry, té holky co tě sledovala a no řekněme, že Sira se ráda vytahuje před ostatními, takže se už ví, že tě celý den špehovala a vedou se šeptandy." Zavrčel jsem a opřel se hlavou o Tarase. Skvělý, teď budu všem pro smích, tak jako teď Elein.

„Není se za co stydět."

„Je to malá holka. Byl jsem špehován děckem." Elein se nepřestala smát, ale přešla ke mně a položila mi ruku na rameno. Narovnal jsem se a podíval se na ni. Kam se poděla ta dívka co mi vyhrožovala s nožem u mého hrdla.

„Sira vyrůstala na ulici než přišla k řádu a je nejlepší ve hře na schovávanou a hledanou a vyniká i ve stopování. Jednou z ní bude skvělý Stín nebo Špion, pokud se tedy zbaví té špatné vlastnosti, která se nazývá vytahováním." Musel jsem ocenit její snahu o to, abych se cítil líp, ale nevycházelo jí to. Teď mě určitě bude mít většina dvoru za neschopného a pokud to tak uvidí i velvyslanec Nox, může mě z mé pozice odvolat a veškeré mé snahy a naděje půjdou k šípku.

„Do týdne si na to nikdo nevzpomene."

„Jen to v ostatních vyvolá obavy o královo bezpečí a pochyby o tom, že jsem ten pravý, kdo má chránit krále," přiznal jsem jí své obavy. Stejně ve mně kolikrát čte jako v otevřené knize.

„Tak ty pochyby vyvrať." Odfrkl jsem si ve stejnou chvíli jako můj kůň.

„To se lehčeji řekne než dělá. Ty jsi dokonalá." Elein zakroutila hlavou a odstoupila.

„To není pravda. Nejsem dokonalá, Calebe."

„Že ne? Zachránila jsi krále před usmrcením jedem, našla jsi muže, který mu usiloval o život."

„Ty jsi mě k němu zavedl. Jsme mladí, můžeme chybovat, jen si to nesmíme dovolit tolik jako jiní. Řády měli důvod k tomu nám dát tyto postavení. Nic se neděje bezdůvodně."

„Mluvíš moudře, jsi krásná a chytrá dobrá bojovnice a Galaenský Stín." Neunikl mi Elein upřímný úsměv.

„Neznáš mě."

„To říkáš často až si začínám myslet, že je to tvé motto."

„Motto rodu Lambertů je chraň rodinu, chraň lid."

„Nemluvil jsem o rodu, ale o tobě."

„Na motta nejsem." Elein se ohlédla ven jakoby něco zaslechla. Zadíval jsem se dopředu a neviděl nic než jejího vlka, který seděl přímo před stájí a díval se doprava k východu.

„Budu muset jít. Rothan měl důvod proč tě sem poslali. Nepochybuj o sobě, to je to nejhorší co bys mohl udělat."

„I když je chválihodné, že se staráte o svého koně, Calebe, neměl byste chránit krále?" Přesměroval jsem svůj pohled z Elein na muže, který se objevil před stáním. Podle jizvy, která se mu táhla po celé levé líci a rozdělovala ji na půl nebylo pochyb o koho se jedná. A pokud by to člověku nedošlo, železná ruka, která mu nahrazovala pravačku ho prozrazovala. Velvyslanec Nox.

„Zrovna teď ho hlídá Torin, velvyslanče." Elein zůstala na místě ani se nehnula.

„Pak mi tedy řeknete, kde je naleznu, pokud by někdo zaútočil na hrad nebo na něj samotného určitě budete vědět, kde ho najdete." A bylo to tady. Nechtěl jsem dát velvyslanci důvod k tomu, aby o mě pochyboval, ale přesně teď se to stalo, jelikož jsem neznal odpověď na jeho otázku. Netušil jsem, kde krále najdu.

„Král měl schůzku s knězem Robiliusem. Dle jeho výrazu setkání nedopadlo nejlépe a tak opět upouští páru na královnině terase. Zrovna jsem to byla Calebovi oznámit, aby věděl, kde krále najde," odpověděla mu za mě Elein. No prosím. Už zase mi zachraňovala kůži a prý že není dokonalá. No možná není dokonalá, ale rozhodně k tomu má velmi blízko.

„A vy jste?" zeptal se jí velitel.

„Elein, Strážkyně princezny. Mohu vás s ní seznámit, pokud chcete. Zrovna je u stájí a chystá se navštívit hrad Tolbien."

„A to ji budete doprovázet jen vy Strážkyně?" Už jsem začínal chápat proč se mu přezdívá nevrlý. Ať člověk udělal cokoliv nebo řekl cokoliv, vždy našel chybu. Vždy byl nespokojený. S ním určitě nebude lehké vyjít.

Elein podlezla provaz a postavila se přímo před velvyslance. Byla nejmíň o hlavu menší než on, ale její výška pro ni nebyla problémem. Na osobu tak malá postavy měla dost kuráže.

„Vy se starejte o blaho krále a svého řádu a já budu dělat to samé." Wernie doprovodila její slova tichým zavrčením, až Taras ucouvl dozadu a bylo mu úplně jedno, že jsem v boxu s ním.

„Dovolujete si," varoval ji velvyslanec. Elein jen pokrčila rameny. Na to už Nox nic neřekl a odešel ze stáje. Přízvisko nevrlý se k němu opravdu hodilo.

„Ten nám tu chyběl i s pánbíčkářem," řekla Elein a sledovala, jak Nox odchází. Wernie se zvedla na všechny čtyři a mě bylo jasné, že Elein co nevidět odejde taky.

„Elein!" Otočila se. „Děkuji. Za všechno." Usmála se a přikývla. Pak se rozhodla odejít. Opět jsem zůstal ve stáji s Tarasem sám. Ani jsem si neuvědomil, že se dívám na místo, kde před chvíli Elein stála, dokud do mě Taras nedrcl hlavou a nastavil mi svůj boku, kde měl stále bahno. Ten lump. Jestli se vždy schválně zašpinil jen, abych ho pak musel čistit, tak to byl chytrý lump. Nebo možná jen stál o mou společnost.


Síla mociWhere stories live. Discover now