Síla moci

Kapitola 26

Jelikož předešlá kapitolka byla krátká, rozhodla jsem se tedy přidat dvě v jeden den.  :)

Elein

Princezna byla v jízdě koni asi stejně tak dobrá jako v tanci. Sice se v sedle udržela, ale bylo na ní vidět, že si není jistá a jezdit na koni moc neumí. Ještěže jsme jí vybrali postaršího klidného koně než divokého mladého hřebce, na kterých obvykle královny jezdí. Naštěstí její dvorní dámy Arabela s Dianou byli lepší jezdkyně než ona. Považovala jsem za štěstí, že s námi nejede lady Sarafine, ale vrtalo mi hlavou co asi sama dělá na hradě. Pochybovala jsem o tom, že si někde vyšívá nebo čte knihu. Možná jsem udělala dobře, když jsem Joel požádala, aby ji špehovala spolu s několika dalšími členkami.

„Jak je to ještě daleko?" zeptala se princezna. Jela jsem kousek před nimi a rozhlížela se po okolí. Denejin vlk byl poblíž své majitelky a Wernie byla před námi a obhlížela terén.

„Už jen kousek. Stačí projet lesem před námi a na druhé straně je pláň s řekou. Výhodné místo pro hrad Řádu," odpověděla jí Denej.

„A Rothan je hned na druhé straně řeky," řekla Naya. „Vždy bývají poblíž sebe."

„Stát!" zvolala jsem a zvedla ruku, když jsem si všimla Wernie, která stála na místě a rozhlížela se po okolí. Hlavu měla zvednutou a něco větřila. Přitáhla jsem koni otěže, když začal neklidně přecházet. Wernie se nahrbila a cenila zuby.

„Vytvořte kruh!" zakřičela jsem k ostatním a pobídla koně jejich směrem. Cestou jsem pískla na Wernie. Ostatní už kolem princezny a jejích dam vytvořily kruh a připravily zbraně. Byly jsme zrovna na volném prostranství. Stačil i jeden lukostřelec, který by nás pobyl. Měli jsme sice Cassandru, která měla bystré oko, ale ani ona nebyla všemocná, i když s lukem a šípy uměla divy.

Zadívala jsem se ke stromům s mečem v ruce. Když jsem bojovala, měla jsem radši pevnou zemi pod nohami. Co se boje v sedle a na koni týkalo, byla jsem marná.

„Co se děje?" chtěla vědět princezna. Donutila jsem svého koně couvnout blíž k jejímu, abychom zmenšily kruh ještě o něco.

„Wernie něco zavětřila. Nemusí to nic být, ale i tak nechci nic riskovat," řekla jsem jí. Vlci s pumou stáli vepředu, zatímco my tvořily kruh okolo princezny. Čekala jsem, kdy někdo vyjede s válečným křikem proti nám, ale to co jsem viděla mě překvapilo. Skupinka Galaenek vyjela z lesa a já si přišla jako hlupák co chrání princeznu před vlastními lidmi.

„Sestry," oddechla si Carmen a vystoupila se svým koněm z kruhu.

„Jedem," zavelela jsem s pobídla koně. Nejdřív klusal, ale následně přešel do cvalu až zastavil kousek od skupiny.

„Ochranný kruh pro budoucí královnu. Mysleli jste si, že jsme rebelové?" V hlase ženy, která promluvila byl slyšet výsměch. S časem si většina Galaenek myslela, že rebelové už nejsou hrozbou, ale já si to nemyslela. Věděla jsem o tom své.

„Co tu vůbec děláte?" zeptala jsem se místo odpovědi. To že si žádná z členek nesundala masku přes oči ani šátek se mi nelíbilo. Naše skupinka měla jen masky. Navíc Wernie nevrčí bezdůvodně. Ledaže by v některé z žen viděla hrozbu, ale o tom jsem pochopila. Byla moc daleko.

„Dívky!" Vadilo mi, že stále nevím s kým mluvím, když členky stály v řadě. Sedm Galaenek si sundalo masky a následně zapískaly. Během té chvíle, kdy se nic nedělo, dojela princezna se zbytkem naší skupinky k nám. Wernie zavrčela. Stála pod mou pravou nohou a rozhlížela se okolo sebe. U nedalekého keře se něco pohnulo a následně z něj vyšel mladý vlk. Tím se vše vysvětlovalo a dalších šest vlků to jen potvrzovalo.