Síla moci

Kapitola 28

Upřímně nic nestíhám, takže kdybych neměla zde předepsané kapitoly, tak budete muset čekat déle než do příštího pondělí. :D Naštěstí ještě pár kapitol předepsaných mám a snad brzo budu mít zase klid na pokračování tohoto příběhu. Teď vás už jen nechám nerušeně číst a příští pondělí ahoj. :D

P.S Nějaké ty kapitoly už máme za sebou, postavy se vám už taky víc přiblížily, tak by mě zajímalo, kterou postavu máte nejradši a kterou byste nejradši zabily. :D Mějte se. :)

Caleb

Opíral jsem se o zábradlí a nechal se ovívat větrem, který vál od moře a přinášel jeho slanou vůni. Když jsem přijal roli Strážce krále, nečekal jsem, že to bude natolik náročné psychicky, ale spíš fyzicky. Chránit krále mečem nebyl problém, ale slyšet i jeho problémy a problémy, které se mohli týkat mého lidu a cítit bezmocnost, protože jsem se té diskuze nemohl účastnit mi vadili. Myslel jsem, že vstupem do Rothanu něco změním, pomůžu vybudovat lepší svět pro nás potomky mágů, ale vždy tu budou lidé jako rebelové, co se mou práci pokusí zhatit. Jedno bylo jasné. Pochyboval jsem o sobě. Nedokázal jsem jinak. Nepochybuj o sobě, to je to nejhorší co bys mohl udělat. Tu větu jsem si od doby co jsem vešel na balkón několikrát přehrával v hlavě. Jakoby ji Elein do mě zatloukla a vždy, když jsem zapochyboval se mi její slova znovu ozvala v hlavě jako ozvěna. Asi jsem začínal bláznit.

„Asi jsem přišla o své tiché a tajné místečko." Opravdu jsem nevěděl, jak to dělá, ale někdy jsem měl pocit, že se poblíž objeví pokaždé, kdy na ni pomyslím. Bylo to skoro až děsivé.

„Klidně se s tebou o něj podělím," řekl jsem jí a otočil se k ní. Ramenem se opírala o zeď vchodu a v ruce držela nějakou láhev. Kývl jsem k ní. „Ale jen když se podělíš i ty."

Elein zvedla ruku s lahví a prohlédla si ji, i když pochybuji, že přes tmavé sklo vůbec něco viděla. Když došla k nějakému závěru uvnitř své hlavy, pokrčila rameny, přešla k zábradlí a posadila se zády k moři. Odložil jsem meč a posadil se za ní. Elein položila něco na zem a následně otevřela láhev. To něco vypadalo jako dopisy. Typoval jsem jich tak na čtyři možná tři.

Dřív než jsem jí stihl nabídnout, že láhev otevřu, provedla to sama a pořádně se z ní napila. Až poté ji podala i mě.

„Těžký den?" zeptal jsem se jí a láhev od ní přijal. Přičichl jsem si k otvoru a ucítil nasládlou vůni medoviny. Elein zaklonila hlavu a zadívala se nahoru k nebi.

„Možná až moc," povzdechla si a pokrčila kolena, o které se opřela rukama.

„Chceš o tom mluvit?" Elein se zasmála a podívala na mě.

„Budeme si tu svěřovat tajemství co se nám dnes stalo a co nás trápí? Nech mě hádat. Ty si kladeš otázky o tom, jak to teď bude s potomky, co nejsou v odboji a zda se pro ně něco změní. Můžeš být v klidu. Richard má mnoho různých vlastností, ale rozhodně jedna z nich není hloupost. Ví, že kdyby pro ně zavedl nějaké spešl zákony, spíš by je tak vehnal do rukou rebelů než na svou stranu. Neudělá nic z toho co navrhovali proti tvým lidem." Z toho co jsem zatím vypozoroval, tak Elein měla s králem zvláštní vztah. Myslel jsem, že jsou přátelé, ale podle pohledů, kterými ji občas král poctí to vypadá, že je mezi nimi něco víc.

„Co je mezi tebou a králem?" Možná jsem tou otázkou riskoval. Možná mi ani neodpoví, ale za ten risk to stálo. Elein natáhla ruku a já jí podal láhev. Znovu se napila a povzdechla si.

„Trávili jsme spolu většinu času, když jsem byla na hradě Rothanu a pak jsme spolu prošli zasvěcením."

„Spala jsi s králem?" vyhrkl jsem překvapeně. Má pusa promluvila dřív než zareagoval můj mozek.