Síla moci

Kapitola 27

Richard

„Nesouhlasím!" Už jsem přestal počítat kolikrát jsem tohle slovo od začátku schůze slyšel. Pořádat zasedání rady mi přišlo jako dobrý nápad vzhledem k okolnostem, ale teď jsem toho začínal litovat. Očekával jsem, že si sedneme a probereme v klidu situaci, ale místo toho se mí šlechtici chovali jako malé děti, pokřikovali po sobě a věčně jeden s druhým nesouhlasili.

Zadíval jsem se do první řady, kde seděla velvyslankyně Galaenu a velvyslanec Rothanu Nox. Právě díky jeho informaci se konala tato schůze, jenže on ani jednou nepromluvil od doby co se posadil na své místo. Stejně tak Corin. U ní jsem na to byl zvyklý, ale nevěděl jsem co mám čekat od něj.

„Mágové jsou minulostí a nic nám od nich nehrozí. Pokud má někdo, ale i tak pochyby, měli bychom jim zrušit nějaké práva a ukázat jim, kde je jejich místo stejně jak to před lety ukazovali oni nám." Všiml jsem si, jak se Caleb postávající vedle mě napnul. Určitě toho měl mnoho na srdci a rád by se připojil do debaty, ale jeho postavení mu to nyní nedovolovalo.

Vstupní dveře se na škvíru otevřely a dovnitř proklouzla Elein a šla si sednout na místo, které bylo určené jejímu rodu jako jediné zástupkyni Lambertů na hradě. Zaplnila tak jedno z mála prázdných míst. Zadíval jsem se nahoru na balkón a všiml si, jak si princezna i její dámy sedají do křesel. Takže už se vrátily z návštěvy hradu Galaenek.

„To je zbytečnost. Rebelové jsou jen blázni toužící po něčem co nikdy nenastane. Mágové nikdy nebudou tak mocní jako tomu bylo. Nemají svou moc a nikdy ji mít nebudou, když byl zdroj zničen. Nic nám od nich nehrozí."

„To říkejte těm, kterým odboj přepadává farmáře a krade dobytek. Jak mám svým poddaným říct, že je to jen chvilkové, až nebudou mít co jíst, jelikož veškeré maso bude buď snězené nebo ukradené stejně jako zrno ze sýpek?" Asi bych už měl zakročit. Toto se vymykalo kontrole.

„Ticho!" zařval jsem a šlechtici hašteřící se mezi sebou ztichli a ti, kteří se v zápalu slovní přestřelky zvedli ze svých míst, se opět posadili. Narovnal jsem se na židli a všechny si je pečlivě prohlédl. Nejvíc na rebely si stěžovali šlechtici ze západu a následně z úrodných nížin na jihu, zatímco obyvatelé severu se nová aktivita rebelů nijak netýkala.

„Sešli jsme se zde, abychom probrali nadcházející situaci, nikoli abychom se tu hádali jako obchodníci na trhu. Víme, že rebelové něco chystají. Velvyslanec Nox nás informoval o tom, že přepadávají povozy Rothanu, aby získaly zbraně. Šlechtici z jihu zase zaznamenali mizení dobytka a dalších potravin. Na západě pro změnu dochází k přepadávání obchodníků i dalších karavan. Jste tu, abychom probrali, jak tyto aktivity potlačit či je úplně eliminovat a taky zvážili proč se tohle všechno děje."

„Je ostuda, že Rothan jakožto naši nejlepší vojáci se nechali tak lehko přepadnout a sebrat si zbraně." Měl jsem chuť si povzdechnout. Samozřejmě, že si sir Melbrick nenechal ujít šanci zesměšnit Rothan.

Velvyslanec Nox se postavil a otočil k místu, kde seděl sir Melbrick, což bylo přesně v druhé řadě přímo uprostřed.

„Víte, rád bych viděl vás a vaše muže, jak by zvládli zůstat naživu a zároveň uhlídat náklad, který převáželi proti přesile, která je přepadla ze zálohy." Hlas velvyslance byl klidný, ale nepochyboval jsem o tom, že uvnitř zuří. Nikdo neměl rád, když byla jeho rodina a sourozenci pomlouváni a přesně to pro nás řády byly. Rodina a jeho členové naši bratři stejně jako Galaenky byly naše sestry, i když mezi námi občas zavládla rivalita.

Všiml jsem si, jak sir Melbrick zbrunátněl, ale nic neřekl. Musel jsem uznat velvyslanci, že ho dokázal umlčet. To se kolikrát nepovedlo ani mě.