Kapitola 14

405 33 5
                                    

Elein

Našla jsem dva sluhy, které jsem pověřila, aby Michaela odnesli do jeho pokoje a uložili ho do postele. Následně jsem se konečně mohla vydat do části hradu určeného pro členky Galaenu, kde měla Corin svou pracovnu a pokoj. Chodby tu byly plné zvířat, které doprovázely své majitelky. Na pozdrav jsem jim vždy pokynula hlavou, i když jsem je neznala. Ty, které jsem znala jménem, jsem pozdravila.

Zaklepala jsem na Corininy dveře. Čekala jsem, kdy se ozve z druhé strany dále, abych mohla vstoupit, ale místo toho se po chvíli dveře otevřely a ven vyšla Corin.

„O čem jsi se mnou chtěla mluvit?" zeptala jsem se jí. Corin kývla hlavou, abych jí následovala a zamířila chodbou pryč. Na rameni měla svou sovu pálenou. Nejspíš ji chtěla nechat proletět.

„Proč jsi nepřišla dřív?" zeptala se mě místo odpovědi.

„Musela jsem hlídat princeznu."

„Mohla ji pohlídat Naya nebo Denej."

„Denej hlídala krále a Naya si musela něco zařídit." Rozhodla jsem se Corin radši lhát než přiznat pravdu, že netuším, kde Naya je.

„Je úctyhodné, že mou neteř kryješ, ale nelži mi kvůli tomu, Elein. Pro tvou informaci je v hospodě a asi obě víme co tam dělá." Toho jsem se obávala.

„Promluvím s ní," navrhla jsem Corin.

„Není třeba. Udělám to sama ještě před zítřejší audiencí. Její chování je neakceptovatelné."

„Třeba k němu má důvod," bránila jsem ji. Došli jsme s Corin k prostornému balkónu. Sova z Corinina ramena vzlétla a stoupala vzhůru k obloze, která se barvila do noci. První z hvězd už zářila na nebi a další se k ní měli postupně přidat.

„To určitě má, ale i tak." Corin sledovala svou sovu, než se jí ztratila za jednou z věží. „Princeznu během cesty přepadli a málem zabili." Tahle informace pro mě byla nová.

„Carmen prý slyšela, jak jeden z mužů řekl ve jménu magie předtím než by ji zabil."

„Co to znamená?"

„To netuším," přiznala Corin a opřela se o kamenné zábradlí. Zadívala jsem se na hvězdy a přemýšlela. K čemu by odporu stvořeného z mágů bylo zabít budoucí královnu. Zavřela jsem oči a přehrávala si v hlavě všechny mé chvíle s princeznou. Otevřela jsem je až když mě něco napadlo.

„Myslíš že to souvisí se Ukrývačkami?" zeptala jsem se jí. Corin nejistě přikývla.

„Před lety jedna odešla do západní země, ale netuším co se s ní stalo."

„Jak by o ní, ale mohli vědět. Jak by odboj mohl vědět, že je jedna ze sedmi?"

„To netuším, ale Carmen viděla na princeznině rameni značku, kterou jedna z Ukrývaček používala. Může to být náhoda, ale víš, že v ty já nevěřím." Ano to jsem věděla a moc dobře. Opřela jsem se zády o zábradlí. Tohle nedávalo smysl. I kdyby princezna měla značku jedné z Ukrývaček, jak mohli vědět, že je to právě jedna z nás. Po celé generace se Ukrývačky střídají a nikdo neví, kdo ní je a kdo ne. Dokonce ani ony sami se neznají. Je to jedno z pravidel, které bylo zavedeno pro bezpečí kamenů, jež jsme střežily. Já sama se o tom dozvěděla jen díky Corin a mému daru nacházet skrýše a schovávat věci, tak aby je nikdo nenašel a kdyby si mě Corin nevybrala jako svou následnici v roli Ukrývačky, nikdy bych o kamenech nevěděla.

„Musíme zjistit zda je jednou z Ukrývaček a zda je kámen v bezpečí."

„Jak? Nezná většinu našich zvyků, tradic. Nemá potřebné znalosti až je těžké věřit, že by mohla být jednou z nás. Jednou ze sedmi."

Síla mociKde žijí příběhy. Začni objevovat