Síla moci

Kapitola 30

Richard

Přijímací sál v hlavní části hradu, kde se přijímali pouze důležité návštěvy, vyslanci a místo kde se konávalo čtvrteční shromáždění, abych si vyslechl stížnosti svých poddaných se pomalu plnil šlechtici, kteří sem byli posláni hned po popravě. Princezna seděla na trůně a o něčem si povídala se svými dvorními dámami, zatímco já kolem sebe vytvořil kroužek lidí, s kterými jsem chtěl mluvit ještě předtím než přivítám buď Transijského velvyslance nebo dokonce někoho z jejich královské rodiny.

„Nějaké nové útoky ze stran rebelů?" Má otázka byla mířená na Corin, jelikož mě zatím informovala o všech útocích, ale pokud by o nějakém novém věděl Nox a podělil se se mnou o informaci, nezlobil bych se. Ne poté, co provedl tomu muži. Viděl jsem už mnoho lidí, kteří si prošli mučením, ale nechtěl jsem, aby to bylo vidět i na odsouzeném. Teď měli mágové o důvod víc mě nenávidět, pokud jejich sympatie ke mně nezlepšilo propuštění toho kluka.

„Zatím je klid, Veličenstvo." Přikývl jsem, ale stále se k nim neotočil čelem. Bylo mi příjemnější dívat se do světla, které procházelo jedním z oken, které bylo zasazené nahoře ve zdi.

„Poprava je teď zklidní a dají vám na určitý čas klid, Veličenstvo." Radši měl mlčet. Měl mlčet a dělat, že tu ani není.

Otočil jsem se a zamračil se na velvyslance Noxe. Na muže, o kterém jsem toho mnoho slyšel. Byl pečlivý, mrzutý, nevrlý, řádný a svou práci odváděl dobře až dodnes.

„Co jste si myslel, když jste ho mučil?"

„Jen jsem chtěl vědět, že nám nic netají. Navíc jste chtěl informace," hájil se.

„To ano, ale rozhodně jsem nechtěl, aby každý z přítomných popravy viděl jeho domlácený obličej. Zlomená ruka, noha? Proč ne. Ale obličej! Co si teď o mě asi ostatní pomyslí," zasyčel jsem na něj skrz zaťaté zuby.

„Že jste silný král," odpověděl velvyslanec pohotově s klidem.

„Opravdu? A co takhle že jsem tyran, který nejdřív mluví o rovnosti mezi našimi druhy a pak to vše zničí muž s obličejem zmláceným do krve. Co je asi tak napadlo. Hloupý král? Klamář?"

„To si o vás nikdo nemyslí, Veličenstvo." Mohlo mě napadnout, že se Corin pokusí zachránit situaci, ale k tomu už bylo pozdě.

Přistoupil jsem k Noxovi a zadíval se mu do očí.

„Elein odpovědi získala i bez nutnosti mučení. Nedostal jste z něj nic co bych už nevěděl," řekl jsem mu a odstoupil od něj. „Příště zkuste být natolik diskrétní a vyhnout se během mučení jistým oblastem na lidském těle, obzvlášť pokud se bude jednat o vězně, který má být veřejně popraven."

„Jak si přejete, Veličenstvo." Zadíval jsem se do davu, kde už kolovala konverzace o tom, koho na hradě uvítáme. Sám jsem byl zvědavý, koho šel Michael s lady Nisou přivítat.

„Jistě už jste si všimli, že je na hradě i kněz Robelius. Chci, aby jste ho hlídali a drželi ho od princezny, dokud se sama nerozhodne s ním vidět. Rozumíte?" Všechny tři osoby přikývli. To mi stačilo k jejich propuštění. „Můžete jít." Nox s Corin se poklonili a odešli do davu, zatímco Elein zůstala stát na místě. Zajímalo mě, zda bude za trůny po celou dobu audience nebo po mě něco chce.

„Myslel to v dobrém." Bylo to poprvé co promluvila od chvíle, kdy jsme odešli ze zahrad a ještě k tomu ve svých slovech obhajuje Noxe. To se mi muselo zdát. Založil jsem si ruce na prsou.

„Obhajuješ ho?" zeptal jsem se jí nevěřícně.

„Nesnáším mučení a vyhýbám se mu, to víš, ale jemu problém nedělá. Mé metody získávání informací nejsou dokonalé."