Síla moci

Kapitola 5

Elein

Cestovat po království mi nikdy nevadilo ani někoho stopovat nebo špehovat, ale najít dvě z členek řádu Galaenu, které si nepřály být nalezené byl oříšek. Projela jsem už třetím městem na pobřeží. Naya nebyla v Coluomě, takže jsme doufala, že se pohybuje někde u pobřeží. Pamatuji si, jak se jednou zmínila, že až bude mít po službě, bude chtít žít u moře. Právě kvůli této informaci jsem se rozhodla projet všechny města a vesnice na pobřeží a najít ji, i kdybych musela jít od jednoho domu k dalšímu. Využívala jsem veškeré zdroje, abych ji našla, dokonce jsem se potkala s jedním z našich špehů a ten mě informoval, že před nedávnem jedna Galaenka opustila město, takže jsem se vydala dál. Corin počítala s tím, že je najdu a brzo dorazíme do hlavního města, abychom se ujaly našeho úkolu, jenže ony mi to prostě komplikovaly a připravovaly mě tím o mou trpělivost.

„Madam," oslovil mě někdo. Otočila jsem se a nadzvedla kápi, která mě nyní chránila před urputným deštěm. Kousek ode mě pod přístřeškem stál malý chlapec v otrhaném oblečení. Věci na něm skoro vyseli, jelikož byl podvyživený. Nerada jsme viděla, že děti trpí. Byla to má slabina, kterou mohl můj nepřítel využít proti mně.

Přišla jsem blíž k dítěti se svým šedým vlkem Wernii po boku. Uzdu koně jsem držela v rukou, když jsem se k chlapci přidřepla, zatímco Wernie si sedla a naklonila hlavu na bok. Zkoumala chlapce a hodnotila, zda pro mě znamená hrozbu nebo ne.

„Mám pro vás informace, které by se vám mohli hodit, ale chci za ně něco," řekl chlapec pevným hlasem, i když jsem viděla, jak se klepe. Byla mu zima, ale nemohla jsem mu pomoct. Nesměla jsem se nechat rozptýlit ze své cesty.

Vytáhla jsem z jedné ze skrytých kapes na svém obleku minci a ukázala ji chlapci. Natáhl ruku, aby si ji vzal, ale já rychle sevřela dlaň.

„Nejdřív informace, pak odměna," řekla jsem mu. Chlapec chvíli přemýšlel, zda souhlasit nebo odporovat. Zadívala jsem se mu do jeho azurově modrých očí a pak jsem si ho prohlédla celého. Vlasy měl dlouhé a špinavé, stejně jako oblečení, které zakrývalo jeho tělo a chabě ho chránilo před chladem.

„Jedna z členek vašeho řádu se nachází v hostinci U zničeného kopyta, ale je to spíš nevěstinec, madam. A teď tu minci," vypravil ze sebe chlapec a natáhl ke mně ušpiněnou ruku. Pustila jsem uzdu a chytila ho za ruku. V očích se mu mihl strach. Otevřela jsem dlaň a vložila mu minci do té jeho. Chlapec kolem ní rychle sevřel prsty, ale nemohl s rukou uhnout, jelikož jsem ho stále držela.

„Jsi sám?" zeptala jsem se ho. Chlapec nejistě přikývl.

„A víš, kde se nachází nejbližší řád Rothanu?" Chlapec znovu přikývl. Usmála jsem se na něj, i když to nemohl přes šátek na mých ústech vidět. Poplácala jsem chlapce po ruce.

„Využij tu minci k tomu, aby ses tam dostal. U brány pověz hlídači, že tě posílá Elein členka řádu Galaen a jedna ze Stínů. Oni už se o tebe postarají. Pamatuješ si co máš říct?"

„Ano. Mám říct, že mě posílá Elein členka řádu Galaen a jedna ze Stínů." Pohladila jsem chlapce po tváři a setřela mu tak trochu špíny, kterou na ní měl.

„Správně. Ukryj se někde před deštěm a pak zamiř rovnou tam a děkuji za informace," rozloučila jsem se s chlapcem. Znovu jsem se chopila uzdy od koně a zamířila k hostinci, kam mě chlapec poslal. Dnes jsem ho jednou minula, ale kvůli jeho pověsti jsem se rozhodla tam nejít. Nechávala jsem to na později, protože jsem myslela, že tam Naya nebude, což byla asi chyba.

Procházela jsem sama ulicí, jelikož obyvatelé města byly schováni ve svých obydlích, zatímco já se chystala vynadat jedné z mých přítelkyň. Když jsem došla k hostinci, uviděla jsem, jak pod přístřeškem stojí osedlaný kůň. To by nebylo až tak divné, kdybych nepoznala typ sedla, které měl na hřbetě. Přivázala jsem svého koně pod přístřešek a podlezla pod jeho krkem, abych se dostala k osedlanému běloušovi.