Síla moci

Kapitola 20

Fleargine

Stále jsem si nebyla jistá zda jsem udělala dobře, když jsem přijala návrh lady Loret a uspořádala odpoledne velký sedánek ve svých komnatách. Všechny šlechtičny na hradě byly zvány a mé obvykle tiché komnaty se proměnily v hlučné. Bylo tu tolik žen, které jsem neznala a všechny se dožadovaly mé pozornosti hned, jak zjistili, že se ode mě někdo vzdálil, jenže obvykle to byly jedno a to samé téma hovoru. Král, budoucí zásnuby a svatba či nejnovější téma, poprava mladého chlapce. Nebyla to zlé témata, mohla jsem dopadnout hůř a bavit se o něčem, o čem nemám nejmenší ponětí, jenže problém byl, že jsem byla i v této oblasti neznalá. Richard se se mnou o ničem takovém nebavil a přišlo mi nevhodné uvažovat o tom, jak by například takové zásnuby měly vypadat a probíhat. Byla jsem už z jejich věčné pozornosti unavená, a proto jsem už ve většině případů pořádně neposlouchala, co mi mladá dívka, jejíž jméno a titul jsem si už nepamatovala říká.

„...Je velmi pohledný a taky by měl získat místo v radě po svém otci, ale můj otec si není jistý, zda je tento sňatek vhodný kvůli jejich nynější finanční situaci. Proslýchá se, že jsou na tom nyní finančně špatně." Ach, samozřejmě její případné zásnuby s nějakým mužem. Už chápu, proč jsem přestala vnímat. Netušila jsem, co ji na to odpovědět, tak jsem se napila vody ze svého poháru a zalitovala toho, že to není víno nebo něco ostřejšího.

„Vaše výsosti, mohla bych s vámi mluvit?" Netušila jsem zda mám být ráda, že se tu lady Loret objevila se svou přátelskou aurou nebo se bát toho, proč se mnou chce mluvit.

„Samozřejmě. Omluvte mě."

„Výsosti. Lady Loret." Dívka se uklonila, hodila po lady Loret pohrdavý pohled a následně odešla ke skupince dívek přibližně v jejich věku.

„Tady máte. Myslím, že se vám to bude hodit víc než jen voda." Lady Loret mi vyměnila pohár v ruce za nový. Přičichla jsem si k němu a ucítila omamnou vůni vína.

„Lady Heriet není špatná dívka, ale má hroznou potřebu mluvit o sobě a o bohatství svého rodu. Byly z níže postavené šlechty, ale právě díky jejich bohatství se dostali do vyšších vrstev. Myslím, že kdybych jí měla dat nějaké přízvisko znělo by marnivá." Musela jsem se pousmát.

„Dívka jako ona by výcvik v Galaenu nevydržela," zašeptala Naya zpoza mě. Po celou dobu mi s Denej dělaly společnost a byly něco jako mými stíny, zatímco mé dvorní dámy mě opustili a vmísili se do davu. Doufám, že aspoň získají nějaké užitečné informace, o které se se mnou večer podělí.

„Říká dívka, kterou bych mohla nazvat stejně," odpověděla jí na to lady Loret.

„Nemohu za to, že mám smysl pro módu a mám ráda hezké oblečení, účesy a luxus celkově." Slyšela jsem, jak se Denej uchechtla.

„O čem jste se mnou chtěla mluvit?" zeptala jsem se lady Loret a zamířila k nedalekému páru křesílek. Potřebovala jsem si sednout.

„Á to jsem jen řekla, abych se jí zbavila. Nešlo si nevšimnout, jak vás její řečičky o sobě už unavují, tak jsem si řekla, že vás od ní zachráním," odpověděla mi a posadila se naproti mně. „Už jste zvážila, která ze zdejších dam by se mohla stát vaší dvorní dámou?" Opřela jsem se do křesla a položila si ruce na područky. Zamilovala jsem si tento typ křesel. Rozhodně byly pohodlnější než ty které měla matka ve svých komnatách.

„Ne. Zatím jsem se s nimi bavila jen o potencionálních zásnubách, svatbě a o nadcházející popravě toho chlapce. No bavila. Spíš mluvili ony, já poslouchala a snažila se odpovědím vyhnout," svěřila jsem se jí.

„To jsem si myslela. Nemají na práci nic lepšího než klevetit. Ale nedivím se vám. Být na vašem místě taky bych moc nevěděla koho si vybrat. Alespoň z dam, s kterými jste už měla možnost mluvit. Ne všechny jsou, ale taková. Jen najít ty pravé je vždy obtížné."

„Omlouvám se, pokud vyrušuji, princezno, ale ráda bych vám něco dala." Zadívala jsem se na dívku tmavší pleti a světlých vlasů, která k nám zrovna přišla. Mohlo jí být tak šestnáct a na sobě měla velmi odvážné šaty. Tedy jestli se jako šaty dala nazvat látka, která zakrývala prsa, odhalovala břicho a u nohy jí zakrývala jako sukně.

„Lady Niso," oslovila ji lady Loret nadšeně a zvedla se z křesla, aby mohla dívku obejmout. Dívka vypadala zaskočeně, ale nechala se jí vtáhnout do obětí.

„Naposledy jsem tě viděla, když ti bylo..." lady Loret se zamyslela a odtáhla se od dívky. Ruce však nechala položené na jejích ramenech. „Pět. Ano myslím, že ti tehdy bylo pět a tvůj otec byl zrovna jmenován velvyslancem našeho království v Transii. Vidím, že jsi pochytila jejich styl, co se oblékání týče." Lady Nise se na tváři objevil zářivý úsměv a podívala se na svůj oděv.

„K tomu se pojí smutná historka. Otec poslal naše zavazadla lodí, ale ta musela zůstat déle v přístavu kvůli neklidu na moři, a jelikož jsme my jeli nejdřív na naše panství a až pak sem, cestovali jsme na koních. Bohužel v jediné truhle co sebou mám, jsou jen šaty, které jsem nosila v Transii. Doufám, že zdejší dvůr můj oděv příliš nepohoršuje."

„Spíš se bojím, aby se brzo nezačaly předhánět v tom, kdo bude mít tobě podobné šaty. A úplně jsem zapomněla! Princezno, tohle je lady Nisa. Dcera velvyslance Stibera, který zastupuje našeho krále v Transii, kde společně se svými sourozenci vyrůstala, pokud se nepletu."

„Ráda vás poznávám, lady Niso," řekla jsem jí. Lady Nisa udělala pukrle, což muselo být asi trochu obtížné vzhledem k tomu, že v rukou něco držela.

„Je mi ctí vás poznat, Výsosti. V Transii mají jeden zvyk. Když k někomu do domu přijede cizinec, dají mu dar. Nejde o to, jak velký nebo jak drahý, ale jde o to cizince nějak obdarovat. Jsem si vědoma toho, že tohle není můj dům a sama se mohu spíš považovat už za Transianku, jelikož jsem tam žila většinu svého života, ale jsem názoru, že by se vám můj dárek mohl hodit. Pokud ho tedy přijmete." Lady Nisa ke mně natáhla ruce, v kterých držela balíček. Odložila jsem pohár s vínem na blízký stolek a vzala jí balíček z rukou. Její dárek byl zabalený v rudém hedvábí, které pohromadě držela tmavě modrá stužka. Rozšněrovala jsem nejdřív stužku a následně opatrně stáhla hedvábí z dárku. V něm se skrývali tři knihy. Zadívala jsem se na jejich názvy a netušila co říct.

„Slyšela jsem, že jste vyrůstala v klášteře a dle mých znalostí tamější jeptišky byly zdatné lékařky, tak mě napadlo, že by vás mohli zajímat léčebné procedury, které provádějí v Transii." Otevřela jsem jednu z knih a zadívala se na dvojstránku. Na jedné byl obrázek rostliny a na druhé její popis, léčivé využití a též i její vedlejší účinky.

„Velice vám za váš dar děkuji, lady Niso. Udělal mi velkou radost," poděkovala jsem jí a zadívala se do další knihy.

„Jsem ráda, že vás můj dar potěšil. Nebudu vás již déle zdržovat. S vaším dovolením."

„Nechcete se k nám připojit? Mohla byste mi vyprávět o svém životě v Transii," nabídla jsem jí dřív než stihla odejít. Rozhodně bych s ní mohla zavést zajímavější rozhovor než ty předtím.

„Bude mi potěšením, Výsosti." Dřív než jsem o to stihla požádat, přinesl jeden ze sluhů, kteří zde obsluhovali, lady další křeslo, do kterého se posadila. Nešlo si nevšimnout, jak se po naší skupince mnoho šlechtičen se zájmem zadívalo.

Lady Nisa mi vyprávěla o jejím životě v Transii, o tamějších zvycích a tradicích. Byla jsem do jejího vyprávění natolik ponořená, že jsem si ani nevšimla, že se k naší skupince přidali i mé dvorní dámy a několik mladých šlechtičen, kterým mohlo být okolo patnácti let. Každá z nich se zájmem poslouchala vyprávění lady Nisi. Podle jejího výrazu a ve tváři a nadšení, s jakým mluvila jsem mohla soudit, že tu zemi měla opravdu ráda a líbilo se jí tam. Myslím, že až tehdy jsem si celou tu sešlost začala užívat a už nedoufala v brzký konec akce.

Krásné Velikonoce. :) Doufám, že ani karanténa vám nezabrání v tom si je pořádně užít. Bohužel mě to zkazí učení na test, který mám online v úterý psát. Bude to můj první online test, tak jsem zvědavá jaké to bude a hlavně jak dopadne. :)
P. S. Taky vás učitelé zavalují učením, takže musíte některé své aktivity omezit?