Síla moci

Kapitola 8

Fleargine

První co jsem vnímala bylo drkotání vozu, v kterém jsem ležela. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla plentu nade mnou. Párkrát jsem zamrkala než jsem si zvykla na světlo, které pronikalo do povozu. Cítila jsem se unaveně a vyčerpaně. V zorném poli se mi objevila ženská tvář, kterou jsem neznala. Chtěla jsem se rychle posadit a oddálit se od té ženy, ale jakmile jsem si sedla, zamotala se mi hlava.

„Pomalu, princezno. Potřebujete doplnit tekutiny," promluvila žena a podepřela mě. V druhé ruce držela čutoru s vodou, kterou mi podávala. Pořádně jsem si ji prohlédla. Obličej složený z kudrnatých černých vlasů, oválné tváře a zelených očí mi vůbec povědomí nebyl, za to oblek, který na sobě měla už ano. Pomalu jsem si začala uvědomovat, co se vlastně stalo předtím než jsem usnula.

„Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se a napila se vody z čutory. Byla jsem vděčná za vodu, která mi zvlhčila vyprahlé hrdlo.

„Dost dlouho na to, abychom vás omyli od krve a uklidnili vaše dvorní dámy," odpověděla mi žena. Netušila jsem, zda je to Cassandra nebo jejich velitelka, takže jsem se jí zadívala na nohy. Byla to Cassandra. Skrz díru v černých kalhotách prosvítal bílý obvaz. Jednoduchá identifikace.

Shlédla jsem se na své oblečení, které jsem předtím měla špinavé od krve, ale nyní bylo čisté. Zadívala jsem se k přední části povozu, kde seděl kapitán, který se ujal role vozky a s ním i Diana s Arabelou. Diana o něčem horlivě hovořila s kapitánem, ale Arabela mě pozorovala. V očích jsem jí viděla úlevu a radost. Usmála se na mě.

„Jste v pořádku?" zeptala jsem se jí a napřímila se.

„Ano, princezno. Jsme v pořádku, členky nám vše vysvětlily. Jsou to velmi milé ženy, obzvlášť Carmen," odpověděla mi Arabela.

„Carmen to moc mluví," prohlásila mrzutě Cassandra.

„Věčně nevrlá," uslyšela jsem za plentou povozu Carmenin veselý hlas.

„Mladá a impulzivní," odpověděla jí s klidem Cassandra jakoby ty slova říkala pořád.

„Obě uhádané jako staré babky na trhu," ozvalo se tentokrát zezadu povozu. Ohlédla jsem se a uviděla tam třetí z členek. Velitelka na sobě měla šátek i s maskou a kápí, takže jsem její obličej stále neviděla. Cassandra jen zavrtěla hlavou a nic neřekla, za to jsem uslyšela Carmenin smích. Taky jsem se usmála. Jejich konverzace mě pobavila.

„Budete vy mými osobními strážkyněmi?" zeptala jsem se jich. Lady Sarafine nesouhlasně zamlaskala. Nechápavě jsem se na ni podívala. Jako obvykle něco vyšívala a mě už to začínalo vadit. Ten její stálý klid, i poté kdy nás přepadli a mě málem zabili. Měla být mou poručnicí, měla jsem být její chráněnkou, nemělo se mi nic stát pod jejím dohledem, ale byla bych mrtvá nebýt členek Galaenu. Měla mi u krále zajistit lepší ochranu než jen jednoho muže, alespoň do doby než překročíme hranice našeho království nebo do doby než mě dostanou na starost Galaenky.

„Nikoli, princezno, my vás pouze doprovázíme ke králi," odpověděla mi Cassandra, která si začala pohrávat s dýkou. Vyděsilo mě to, ale nějakým zvláštním způsobem mě to i uklidňovalo.

„Tak kdo mě tedy bude chránit?" Myslela jsem, že bych si z nich mohla udělat během cesty přítelkyně, které bych později měla u dvora, ale opak byl nejspíš pravdou.

„Nemusíte být zklamaná, princezno. Velvyslankyně Corin vybrala jen ty nejlepší."

„A koho?" předběhla mě mladá Carmen.