Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

33.

Na ulici bylo nějak rušno a vůbec se mi to nelíbilo. Všechen ten hluk odváděl mou pozornost a já se nevěděl soustředit. Byl jsem moc rád, že tam se mnou byl Harry, moc mi pomáhal tím, že mě vedl a někdy zatlačil do mé dlaně, abych si dal pozor na schod či při přecházení přes ulici na druhou stranu.
"Ach, konečně klid," pousmál jsem se, když už jsme byli v parku a já se mohl uvolnit. Ale ne ještě tak úplně. Hlavou mi totiž pořád chodila jedna Harryho věta.
"Harry?" zaujal jsem jeho pozornost. "Jak si to včera myslel, když si řekl, že si mě nezasloužíš, ale neřekl si proč. Proč by sis mě neměl zasloužit?" V hlavě se mi objevil jenom jeden důvod... "Jestli je to kvůli našim začátkům ve škole... Víš, že se na tebe nezlobím, viď? Je to za námi," pousmál jsem se nadějně.

Nešťastně jsem zaskučel. Nechtěl jsem, aby to vytahoval. Cítil jsem se kvůli tomu jako opravdový idiot a nemohl jsem uvěřit, že jsem se choval tak příšerně! Sklonil jsem hlavu, no po chvilce se na ní objevila jemná ručka mého prince. Já jsem ho jenom na ručku políbil a koukal do jeho prázdných očí.
"Tak moc mě to mrzí," šeptl jsem a brada se mi zaklepala.

Harry najednou zastavil v chůzi a jenom mlčel. Mohl jsem si jen domyslet, co se mu právě honí hlavou.
"Ty můj blázínku," usmál jsem se široce a natáhl k němu ruku. Dotkl jsem se jeho tváře a pohladil ho.
"Jak říkám, nezlobím se. Navíc... důležitější je to, co je teď a ne to, co bylo. No ne?"

"Máš pravdu, červenko," zašeptal jsem, přitáhl si ho do objetí a políbil jej do vlasů.
"Jsi skvělý, Lou," broukl jsem a pak ho vedl dál do parku až k mé oblíbené kavárničce na rohu ulice.
"Pozor, práh," upozornil jsme ho a pomaloučku ho vedl do boxu, kde budeme mít trochu soukromí.

"Ne, to ty jsi," řekl jsem určitě celý rudý a raději rychle sklopil pohled. Společně jsme se prošli krásně tichým parkem a s Harryho pomocí jsem se dostal do kavárny.
"Chodíš sem často?" zeptal jsem se ho, když jsme se usadili a já mohl prozkoumat okolí.

"Miluju to tady, je to tady opravdu krásné. Dokonce se to menuje jako ty - Louis's. To je náhoda, co?" ušklíbl jsem se, ale říkal jsem pravdu. S kluky jsme si občas zašli na oběd nebo někam, ale sem jsem chodíval sám jenom přemýšlet a psát hudbu.
"Dobrý den, co si dáte?" zeptala se drobná číšnice, která se u nás téměř okamžitě zjevila.
"Já si dám zelený čaj a tvarohový cheesecake a pro něj vás poprosím tu čokoládu s brownies," objednal jsem. Ona se jenom mile usmála a odešla.

"Hmm, to bude určitě dobrota," usmál jsem se vesele, když mi Harry objednal. Už jsem se opravdu na to těšil, měl jsem chuť na sladké.
"Co jsou to za vzory?" zeptal jsem se zmateně, když jsem rukou sjel na stěnu. Byli zvláštní a nevěděl jsem je identifikovat.

Stěny tu byly opravdu hezké, protože na nich byly různé rámy, kde byly fotky celého světa. Majitel prý miloval cestování a i s jeho přítelem a dvěma dětmi procestoval opravdu hodně míst na zemi. Na zdích sice nebyly jejich fotky, no byly tam obrázky zaujímavých míst na světě, některé dokonce jako 3D plastiky.
"Obrázky a plastiky," vysvětlil jsem mu a nasměroval jednu k plastice vytvarované do nádherného jezera.

Nechápavě jsem nakrčil obočí, ale přesto jsem ho nechal, ať mou ruku sune dál po zdech.
"Je to zajímavé," šeptl jsem, když má nechápavost odezněla a nahradila ji fascinovanost tím vším kolem.
"Krása," špitl jsem si ještě sám pro sebe.

"Mám to tu opravdu rád," šeptl jsem, stáhl jeho ruku ke mně a políbil ho na hřbet ruky jako princeznu.
"Jednou to tady sám uvidíš," slíbil jsem a chtěl jsem se toho i držet.
"Pozor na ruce, čokoláda je tady," špitl jsem a opatrně mu ručky posunl aby si je neopálil.

Nešlo jinak, než se jen usmát. Harry byl opravdu odhodlaný a co si usmyslel, to taky chtěl dotáhnout až do konce.
"Děkuji," usmál jsem se, když se mé ruce dotkly hrnku za jeho pomoci. "Úplně za všechno."

"Zatím není za co a teď pij, ať ti to nevystydne," broukl jsem a jemně k němu natáhl ruku, abych ho mohl pohladit po tváři.
"Dobrou chuť," šeptl jsem. Sám jsem si z konvičky nalil zelený čaj a na vidličku jsem si nabral kousek koláčku. Loui měl na šlehačce navrchu položený brownie. Raději jsem mu ho složil na talířek, ať si ho může sníst potom.

"Je to opravdu dobré," pousmál jsem se a opět si upil z té dobroty.
"Ani se nedivím, že sem rád chodíš," usmál jsem se.
"Jaký je čaj? A koláč?" vyzvídal jsem. Nepochyboval jsem o tom, že tady měli skvělé úplně všechno.

"Otevři pusu, letí lietadlo!" šeptl jsem s širokým úsměvem a napíchl kousek koláčku na vidličku, kterou jsem nasměroval do Louiho pusinky.
"Chutná?" zeptal jsem se a položil ruku na tu jeho. Opravdu jsem byl šťastný, že byl se mnou a vypadal spokojeně.

Se smíchem jsem si nechal vložit kousek koláče do pusy a spokojeně jsem přivřel oči.
"Je naprosto vynikající," pravil jsem spokojeně. Byl tak lahodný!
"Myslím, že už mám taky svou nejoblíbenější kavárnu," zasmál jsem se a upil si ze své čokolády. Prostě senzace!
"Jo a... Mamce ještě musíme zmínit, že další víkend jdeme zase na výlet," podotkl jsem zamyšleně. Snad nás do Aquaparku pustí. Do zoo je jedna věc, ale bazény, kde se můžu utopit?

"Ještě že tě mám, já bych na to téměř io zapomněl. Určitě jí to řeknu, ale myslím, že s tím nebude mít problém. Dám na tebe pozor, aby se ti nic nestalo." V hlavě jsem si udělal poznámku, že to musím říct jeho mámě a pak koupit lístky přes net.
"Určitě si to tam užiješ." Aspoň doufám.

"Užiju, to ano. Vždyť tam půjdu s tebou," pousmál jsem se vesele a dopil svou čokoládu.
Už jsem se moc těšil. Výlet s Harrym byl jako nový začátek, jako bych konečně začal žít.
Myslím, že přesně tohle mi celý život ke štěstí chybělo - Harry.
"Už se tam moc těším," přiznal jsem nakonec. "Ještě nikdy jsem nebyl v aquaparku."

"Tak je na čase to změnit!" ušklíbl jsem se. Těšil jsem se až ho tam provedu a ukážu mu to všechno.
Oba jsme dojedli i dopili své porce.
"Loui, chvilinku tu na mě počkej, jenom na chviličku. Jdu zaplatit, za chvíli jsem tady," slíbil jsem a vydal se ke kase.

Poslušně jsem čekal u stolu, kde mě Harry nechal. Upřímně, asi bych sám východ ani nenašel, takže se nemusel bát, že bych mu odešel.
"Ale ahoj. Co tady tak roztomilý kluk dělá sám?" ozval se vedle mně nějaký hlas, jehož majitele jsem neznal. Nepřišel mi vůbec povědomí. Cizí ruka se najednou objevila na mém rameni a cítil jsem, jak se pohovka mírně prohla, když si někdo sedl vedle mě.
"Ale no tak, to se na mě ani nepodíváš, kopretinko?" Hned na to se na mé bradě ocitla jeho ruka a otočil mou hlavou, zřejmě, směrem k němu.
Bože, Harry, kde jsi?

"Přejete si jěště něco?" zeptala se opravdu milá číšnice.
"Ne, to je všechno," broukl jsem a položil bankovky na stůl.
"Přeji hezký den!" broukl jsem ještě a šel zpět k Louimu, no když jsem si to kráčel k našemu boxu, má krev začala vřít. Nějaký svalnáč tam ošahával Louiho! Mého Louiho! Rychle jsem ho vzal za triko a odtrhl ho od něj.
"Ty hajzle, nesahej na mého přítele!" zavrčel jsem, vytáhl ho ven z kavárny a jednu mu vrazil. No za chvíli mi to pořádně vrátil a začali jsme se rvát jako psy.

Jen jsem tam tak vyděšeně seděl a mlčel. Přítomnost toho neznámého muže mi byla víc než jen nepříjemná a já se jen modlil, aby co nejdříve přišel Harry zpátky ke mně. Ale nevím, jestli jsem se nemodlil až moc, protože někam i s tím chlápkem zmizel a já tam zůstal sám. Bylo mi do breku.
"Klid, to bude dobré," ozval se při mně dívčí hlas. Lekl jsem se, no poznal jsem v něm číšníci, která nás dnes obsloužila. Malinko jsem se pousmál, byla fakt milá.
"Nevíš, kam šli?" zeptal jsem se nejistě. Asi pochopila, že nejsem schopen to zjistit sám.
"Venku se pere s tím klukem, je mi to líto."
Bože, Harry!

* * *

Tak shválně! Kdo tady našel menší odkaz/propojení s jedním z našich příběhů??!!
Napište nám do komentářů!!