Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

18.

"Ne, ne, neomlouvej se, Loueh," zasmál se Niall a ťukl na stůl před ním.
"Víš, že mě to baví sledovat a jak se koukám na Harryho, tak jeho to baví taky, takže se nemusíš vůbec stydět," pronesl mile a já jenom několikrát přikývl.
"Tak, tak. Chovej se, jak je ti dobře."

"Dobře," pousmál jsem se a ruce opatrně vrátil zpátky na stůl. Bříšky prstů jsem opět zkoumal ty výšivky.
"Co to je? To na tom obrusu." Nevěděl jsem určit, co za obrázky, nebo co přesně to bylo, byly na tom obrusu.

"Květy, Lou," ozřejmil mu Niall, zatímco se jěště kutral v menu.
"Myslíš, že mi ta jedna pizza bude stačit? Neměl jsem si dát dvě?" zeptal se se smíchem a vybíral, co si dá pak.
"Jesli tady sníš dvě pizze, tak se asi poskládám do kostky."

Zděšeně jsem trhl hlavou směrem k Harrymu.
"To neříkej ani ze srandy. Niall je žrout, sní i tři, když bude chtít," vysvětlil jsem mu.
"Jo, Harry, asi bych si rozmyslel tu kostku," zasmál se Niall.

"Vsadím se o co chceš, že tady nesníš dvě pizze!" zasmál jsem se a sledoval Niallův překvapený pohled. Pak se ale ušklíbl a natáhl ruku.
"Okay, přijímám!"
"Ale jednu z těch pizz ti vyberu já, okay?" udal jsem si podmínku a Niall jenom sebevědomě přikývl.
"Tak dobře, o co se stavíme?"

"Jste blázni," zasmál jsem se a pokroutil nad nimi hlavou.
"Hlavně ty Harry. Raději se vsaďte o něco malého, protože mám takový zlý dojem, že prohraješ. Vsadil ses totiž s ďáblem," vysvětlil jsem a opět se zasmál.

"Hej, hej! Já nejsem ďábel!" zabručel Niall a nafoukl tváře.
"Já mám jenom rychlý metabolizmus. Ale tak Styles řekl, že mi jednu vybere, tak vybírej. Jsem zvědavý, co to bude," smál se Niall, ale já nejdřív chtěl vědět, o co hrajeme.
"Tak ale nejdřív, o co půjde. Máš nápad? Nebo nám to vymyslí Louis."

"Eh, já?" To se jako vážně zeptali mě? "N-no... Když já nevím," zamračil jsem se a prsty jezdil po stolu. Levou rukou jsem narazil do stěny, kde byli ornamenty, jako by od někud stříkala voda. Zvláštní, ale nádherné.
"Hmm, nechtěl by se pak poražený okoupat ve fontáně na náměstí?" zeptal jsem se. "Ale je to jen návrh, nemusí to být to. Klidně si něco vymyslete sami."

"Beru! Chci vidět Stylese bez trika. Ztoho bude skvělé video!" zasmál se Niall a já se ušklíbl z toho, jak se bude koupat on. To bude taky skvělé video.
"Příjmám. Tak a tuhle pizzu si dáš k té, co jsi si objednal," navrhl jsem a prstem ukázal na kilovou pizzu v menu. "Jsem na tebe zvědavý."

Na chvíli jsem se zamračil. Niall mi bude okukovat Harryho? Ale pak mi nejak došlo, že vlastně bych to chtěl vidět také... To už jsem se přestal mračit. Sice ho neuvidím, ale Niall mi to mile rád opíše.
"To není problém," prohlásil Niall, když mu Harry řekl, nebo spíše ukázal, o jakou pizzu jde.

"Okay," zasmál jsem se a všichni jsme čekali na naše objednávky. Když jsem ale uviděl s jakou lehkostí snědl první pizzu, kterou jsem já nedokázal dojíst, uvědomil jsem si, že mám problém.
"Asi jsi opravdu nelhal, když jsi řekl, že by zvládl i třetí."

"Hmm, dělají tady dobrou pizzu," řekl jsem, když jsem snědl první kousek.
Byl jsem asi v polovině, když se ozval zděšený Harry. Naklonil jsem se trochu k němu "Já nechci do toho moc kecat, ale... Já to říkal," zasmál jsem se.

"Tuhle větu nenávidím," kňukl jsem a koukal na na Nialla, který se ládoval další pizzou. Najednou i ta zmizela a Niall hladově koukl na můj talíř.
"Budeš to dojídat?" zeptal se s úšklebkem na rtech a koukal na mou nedojenou pizzu.
"No, očividně jsem prohrál."

"Nialle, ty nenažranče," zasmál jsem se, když Niall vyslovil svou otázku Harryho směrem.
"Já za to nemůžu! Jenom mám hlad," řekl také se smíchem.
"Jak můžeš mít ještě hlad?" divil jsem se. Raději jsem se ale věnoval své pizze. "Z toho si nic nedělej, Harry. S ním by prohrál každý."

"Tak se aspoň okoupu," zasmál jsem se a poraženě dojedl svou pizzu.
"A to se mám koupat jěště dnes?" zeptal jsem se a Niall s lišáckým úsměvem přikývl. "Tak ať Louis dojí a půjdeme, okay? Dodržím slovo."

"Nic si z toho nedělej. S ním by opravdu prohrál každý," řekl jsem a rukou nahmatal tu jeho.
"Ale tak aspoň víš, že příště se s ním nemáš sázet," dodal jsem a vzal si další kousek pizze.
S námahou a Niallovou malou pomocí jsem pizzu dojedl.
"Tak jdeme?" zeptal se nadšeně Niall.

Když mě chytl za ruku, byl jsem šťastný. Měl tak malinkou a jemnou ručku. Opatrně jsem ho pohladil po hřbetu ruky.
"Ty se na to strašně těšíš, Horane!" zamručel jsem se smíchem a počkal na servírku, abych mohl zaplatit. Niall skoro lítal.
"To víš, že se těším. Tohle se nevidí každý den!"

Byl tak milý. Rukou hladil tu mou. Bylo to krásné.
"Tak pojďme," řekl jsem. Nečekal jsem ale, že mi Harry pomůže vstát. Vždy to dělal Niall. Ale byl jsem mu za to opravdu vděčný.
"Děkuji," usmál jsem se.

"Neděkuj pořád, já to dělám rád," pípl jsem a opatrně ho vedl ven. Niall spokojeně a šťastně ťapal vedle nás, než jsme přišli k fontáně. Ještěže tam nebylo moc lidí. Raději jsem si svázal vlasy do culíku a začal se svlékat.

Šli jsme spolu až na náměstí, kde mou ruku pustil. Mou ruku hned ovál chlad. Bylo to zvláštní. Na Harryho teplo jsem si nějak rychle zvykl.
"No nic, tohle si musím nahrát," zasmál se Niall. Hádam, že už se Harry začal svlékat. Najednou jsem slyšel rychlé kroky a vodu, která vystříkla z fontány.
"Ty jsi tam opravdu skočil?"

Nechal jsem si jenom boxerky, aby se někdo nade mnou nepohoršoval. Fontána byla hluboká, a tak jsem se malinko rozběhl a skočil dovnitř.
"Studenááááá!" vykřikl jsem a raději se ponořil jěště o kousek, aby na mě aspoň nefoukalo.
"Stačí?" zeptal jsem se a když Niall přikývl, vyskočil jsem ven a běžel ho obejmout. "Užij si to, Horane."

Chudáček, určitě mu tam ta zima byla. Neumím si ani představit, jak ledová musela být ta voda.
Pak jsem zaslechl smích a křik.
"Harry, pusť mě! Jsem mokrý a ty jsi studený!" křičel po něm Niall. Můžu si domyslet, co Harry udělal. Zasmál jsem se a podal Harrymu jeho oblečení. Asi mu to bude k ničemu, když je mokrý, ale aspoň mu nebude zima.

Louis mi s úsměvem na rtech podával mé oblečení. Raději jsem se nejdřív trikem celý utřel a pak si na sebe navlékl jenom kalhoty.
"Jemu to asi vadit nebude a tebe to snad nepohoršuje," zasmál jsem se a šťouchl do Nialla. Byl to celkem fajn kluk, když jsem se zbavil předsudků.
"Tak ale už je celkem pozdě, neměli bychom už jít? Louisi, kdy máš být doma?"

Harry si ode mě převzal oblečení a už jsem jen slyšel, jak se obléká.
"Co mi nemá vadit?" zeptal jsem se tiše. Nechápal jsem. Ale tak co.
"Hmm, asi tak, jak bych přišel ze školy. Ale když to mámě vysvětlím, tak nebude vadit, když přijdu ve čtyři nebo v pět... Kolik je vlastně hodin?"

"Nic, nic..." natáhl Niall a pak se zasmál.
"Řeknu ti to u tebe. A teď jsou tři, takže pomaloučku můžeme jít, aby se tvoje máma nebála," navrhl a chytl ho za paži. Směřovali asi k Louisovi domů. Potichu jsme si povídali o škole a ani jsem si neuvědomil, kdy jsme se objevili před domem, na kterém prahu stála mile vyhlížející dáma.
"Louisi, proč jsi mi nezavolal? Prý ti bylo ve škole špatně. Co se stalo?"

Zvedl jsem hlavu hned po zaznění máminho hlasu.
"Já, víš... Mami, mně nebylo špatně. Promiň," špitl jsem.
"Tak co se stalo?" zeptala se. Slyšel jsem, jak popošla kousek k nám.
"Víš, naše seznámení s Harrym nedopadlo moc podle představ," zasmál jsem se.

Když konečně zvedla pohled z Louise, zahleděla se na mě a hned v té sekundě jsem měl pocit, že mě sní.
"Tak to ty jsi ten, co rozplakal mého syna?! Počkej! Já ti ukážu, co se dělá takovým, jako jsi ty!" vykřikla a kdyby se neuhnu, asi mi vytrhá všechny orgány z těla.