Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

40. - KONEC

Ano, čtete správně a ne, není to vtip. Tohle je poslední část tohoto příběhu.
Obě moc doufáme, že jste si příběh slepého chlapce a hudebního virtuoza užili tak jako my dvě a opět se uvidíme při nějakém našem starém příběhu, které naleznete na našem profilu. Nebo se uvidíme u zbrusu nového příběhu, jehož první díl vyjde v sobotu.

Teď už ale dost kecání. Jde se číst!

* * *

Usmál jsem se a nechal si do rukou vložit krabici. Malinko jsem se potrápil s rozbalováním, jelikož to bylo převázané stuhou, zabalené v papíře a ještě někde i zalepené lepící páskou, ale Harry mi ochotně pomohl (přičemž jsme se i dost nasmáli) a já mohl konečně sundat víko z krabice a prozkoumat její obsah.
"To je heboučké!" vypískl jsem a bral si inú plyšovou věc do rukou.
"Co to je? Medvídek?" zeptal jsem se, když jsem se snažil podle hmatu zjistit, co to je a vzpomínal i na zvířata ze zoo, kde jsme byli společně. I když, hračka má asi od podobizny medvěda daleko, nic jiného se mi na to ale nepodobalo.

"Ano, medvídek," broukl jsem s úsměvem a sledoval, jak ho jemně hladí. Bože jak já toho kluka miluju.
"Tak a teď ten důležitější, broučku," usmál jsem se a podal mu malou obálku.

"Už teď ho miluju! Ale neboj, víc jak tebe ne," usmál jsem se šťastně a krom úsměvu mu věnoval i pusu na tvář. Pak mi ale Harry strčil do rukou další dárek a podle hmatu jsem zjistil, že je to obálka. Hmm, žeby nějaká vstupenka? Třeba na koncert... Pomalu jsem otevřel obálku a zkoumal obsah v ní.
"Co je to?" zeptal jsem se zamračeně. Netušil jsem, co by to mohlo být.

"Našel jsem způsob, jak ti vrátit zrak," šeptl jsem potichounku a koukl do jeho pořád slepých očí. "Samozřejmě, jenom pokud chceš..."

Papírek z obálky jsem pořád otáčel v rukou a uvažoval nad tím, co by to mohlo být, než jsem po jeho slovech naprosto ztuhl a přestal s tím.
"C-cože?" zakoktal jsem a vzpřímil se.
"To je vtip," šeptl jsem nazpátek a nechal jej chvilku v napětí, než jsem opět promluvil: "nebo hodně krásný sen?"

"Doufám, že to není vtip. Byl bych na ně opravdu naštvaný..." zašeptal jsem a opatrně jej chytl za ruku, abych ho nevylekal. "Vyzkoušíš to?"

"Panebože," vydechl jsem nevěřícně.
"Panebože!" vykřikl jsem nakonec a vrhl se Harrymu kolem krku.
"Harry, já uvidím! Tebe, mámu, Nialla... Všechno, všechny!" vypískl jsem šťastně a cítil, jak mi po tvářích tečou slzy. "Nemůžu tomu uvěřit!"

Když mi skočil kolem krku, byl jsem neuvěřitelně rád.
"Uvidíš, broučku," zašeptal jsem mu do rtů slib a usmál se. "Bude to za dlouho, lásko, ale bude to sa to stát, pevně v to věřím."

Pořádně jsem ho držel u sebe a objímal, mé slzy se pomalu vmáčely do jeho trička.
"Jak to bude probíhat? Mám se předtím sejít s doktorem? Kdy?" vyzvídal jsem nedočkavě a hlavně šťastně.
"Panebože, ještě to musím říct mámě!" vypískl jsem, ale přesto zůstal v Harryho objetí.

"Jo, budeš muset mít několik sezení. Doktor se mi to snažil vysvětlit, ale víš, že v biologii mi to moc nejde," zasmál jsem se a vyhodil si ho do náruče, načež se začal chichotat. "Budeš vidět."

Nikdy bych nevěřil, že se mi dostane takového štěstí. A přeci je to skutečnost!
"Oh, Harry! Tak moc ti děkuji! Ani nevíš, jak moc!" radoval jsem se a pusinkoval ho všude, kam jsem dosáhl a kam se moje rty přitiskli, než jsem se zůstal věnovat už jenom jeho rtem.
"Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím. Tak moc tě miluji!"

"Uvidíš, lásko, uvidíš..." zašeptal jsem mu do krku a držel se ho jako klíště.

. . . 

Den se se dnem sešel a já o několik mněsíců seděl při Louiho posteli a čekal, než se probere z narkózy. Modlil jsem se, ať je vše v pořádku. Věřil jsem doktorům, ale bál jsem se.

Po Vánocích následovalo několik měsíců návštěv u doktora a vyšetření. Naštěstí jsem byl vhodný pro operaci a tak jsem se nakonec ocitl i na operačním stole.
Nevím, jak dlouho jsem po operaci spal, no když jsem se začal probouzet, cítil jsem pořádné sucho v krku, taky obvaz kolem hlavy, tedy hlavně kolem očí a cítil jsem se pořád dost ospale.
"H-harry?" zachraptěl jsem a začal šmátrat rukou po posteli doufajíc, že je nablízku.

Když jsem slyšel jeho jemný hlas, opatrně jsem ho chytl za ruku.
"Jsem tady, lásko. Jak se cítiš, všechno v pořádku?" broukl jsem a políbil ho na ruku. "Doufám, že ano. Doktor řekl, že je všechno v pořádku, no i tak jsem se raději chtěl zeptat tebe."

"Na to, že se mi hrabali v očích se cítím dobře," zasmál jsem se a stiskl jeho ruku v té své.
"Ale mám žízeň," fňukl jsem, načež mi Harry o malou chvíli vtiskl do ruky sklenici vody.
"Neměli bychom zavolat doktora, že už jsem vzhůru?" zeptal jsem se a rukou si jemně přejel po obvazu.

"Hned běžím," šeptl jsem a políbil ho na tvář. Hned jsem letěl na sesternu, aby zavolali doktora, se kterým jsem to všechno řešil.
"Tak se na to kouknem, teď budete muset několik týdnů nosit brýle a dávat pozor," posumál se a opatrně začal oddělávat gázu z Louiho očí.

Nemohl jsem se dočkat, až mi dá dolů ty obvazu a když se tak stalo a řekl mi, že můžu pomalu otevřít oči, málem jsem omdlel. Nejdřív mě polekalo světlo, takže jsem musel oči opět zavřít. Na světlo jsem nebyl zvyklý, pouze na tmu. A když jsem pak oči nakonec otevřel celé, viděl jsem obrysy osoby přede mnou. Doktor mi pak podal brýle se slovy, že vidím zpočátku rozmazaně. Jo, s nimi to šlo opravdu lépe a já už dokázal rozeznat osobu přede mnou. Ale byl to jen ten doktor. Proto jsem se pomalu s rychle bušícím srdcem pootočil a spatřil mého prince na bílém koni.
"Harry," vzlykl jsem dojatě, když jsem viděl jeho úsměv.

Když otevřel oči, viděl jsem snad tu nejhezčí modrou barvu světa.
"Ahoj, lásko," broukl jsem jemně a pohladil ho po ruce, kterou jsem pořád držel. Viděl jsem, jak pomalu těká pohledem z místa na místo a nechával jsem mu čas všechno vstřebat.

Teď, když jsem viděl, potřeboval jsem si všechno okoukat. V hlavě jsem si domýšlel, co je asi co, ale věřím, že Harry mi pak všechno s úsměvem a trpělivostí vysvětlí a ukáže. Bude můj průvodce novým světem. Světlým světem. Barevným světem!
Svoje emoce jsem neudržel a rozbrečel jsem se. "Já vidím," řekl jsem mezi vzlyky a usmál se.

"Vidíš," šeptl jsem a políbil ho na čelo. Koukal jsem mu do očí a jemně jej hladil po ruce.
"Tak co, líbím se ti broučku?" broukl jsem s drobným úsměvem.

Na malou chvilku jsem si musel sundat brýle, abych si mohl utřít slzy. A když jsem si je opět nasadil, nemohl jsem se přestat dívat na mého Harryho.
"Jsi tak krásný, lásko," špitl jsem a pořád se usmíval. "Jsi to nejkrásnější a nejlepší, co mě v životě potkalo."

"No to nevím, broučku," pípl jsem a jemně jej hladil po tváři.
"Ale budu se snažit, aby to tak bylo," zašeptal jsem a silně jej objal kolem pasu.
"Moje červenko," špitl jsem.

"Ale ano, jsi. Harry, ve všem jsi mi vždy pomohl a ukázal jsi mi, že svět může být i krásný a lidé mě můžou mít rádi," smrkl jsem s úsměvem a malinko se odtáhl, abych mu mohl hledět přímo do očí, no stále jsem spočíval v jeho objetí.
"Ukázal si mi lásku," usmál jsem se a zrak mi padl na jeho rty. "Tak mě už polib, ty troubo."