Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

26.

"Mějte se a užijte si to tady," usmál jsem se.
"Vy taky," řekl ještě Josh, než už odešli.
"Zajímavé, že jsme je tady potkali," zasmál jsem se a odkousl si z ovocného košíčku.
"Dáš si taky?" zeptal jsem se Harryho.

"Jo," broukl jsem. Loui nemotorně nasměřoval košíček ke mně a díky tomu mi polovina šlehačky skončila na tváři.
"Počkej, poklade, já si ukousnu sám, dobře?"

Trošku stydlivě jsem sklopil hlavu. Určitě mi půlka té dobroty spadla na jeho kalhoty. Bůhví, co si o mně pomyslí.
"Dobře," přikývl jsem a nechal jej si ukousnout. "Chutná?"

"Skoro tak sladký jako ty," broukl jsem spokojeně a snědl i zvytek košíčku.
"Dobrota!" zavrněl jsem a políbil ho na prsty, kde mu zbilo trochu šlehačky.
"Už máš plné bříško?"

Musel jsem se zasmát. Přeci až tak sladký být nemůžu!
"Jo, moje bříško je plné. Jestli je plné i to tvoje, můžeme jít dál. Jaká další zvířátka navštívíme?" vyzvídal jsem.

Jěště jsem do sebe hodil zbytek hranolků, než jsem odpověděl.
"Teď už jo," broukl jsem a vstal, abych mohl uklidit stůl.
"Jdeme, kotě?" zavrněl jsem a pomohl mu postavit se.
"Tak a teď tedy do té kontaktní zoo. Tam se ti určitě bude líbit," usmál jsem se a opatrně ho vedĺ k brance, která zvířátka odděluje. Ještě jsme ani pořádně nevešli dovnitř, už se při nás objevila malinká srnka.
"Loui, tohle žije v lese. Když jsi byl malý, určitě jsi musel slyšet aspoň jednu pohádku, kde byla."

Harry mě navedl k zvířátkům a pak následně i do podřepu, abych si mohl pohladit první zvířátko. Mělo krásně hladkou srst a dlouhé nohy, které měly kopýtka.
"Co to je?" zamračil jsem se lehce. Několikrát to do mě dloublo čumákem.
"V lese? To je srnka?" podivil jsem se.

"Správně, Loui!" broukl jsem spokojeně a sám taky pohladil srnku. Vypadal tak rozkošně, jak hladil tu maličkou srnečku.
"Je rozkošná. Asi se jí libíš, pořád se kolem tebe motá," broukl jsem šťastně a nechal ho, ať hladí to maličké stvoření.
"Hmm, udělám ti fotku pro tvou mámu."

Kdyby mi teď někdo přikázal, že se nemám celý den usmívat, nešlo by to. Tohle, tento výlet, všechno... bylo tak skvělé, že se nešlo neusmívat. A to drobné stvoření k tomu jen dopomáhalo.
"Je úžasná," špitl jsem s úsměvem. "Když vyroste, bude moc velká?"

"Tahleta? Asi až tak velká nebude, ale určitě poroste," pousmál jsem se. Nevěděl jsem mu ale vysvětlit, jak veliká by taková srnka mohla být. Loui se s ní mazlil jako s pejskem do doby, než zašustělo krmení. Srnka jěště jednou olízala Louiho ruku a pak běžela za ošetřovatelem pro jídlo.
"Tak pojď, jěště koukneme na nějaká zvířátka."

Tohle stvoření bylo úžasné. Srnka byla hezky přítulná a měla úžasnou srst.
"Ta srnka byla tak úžasná. Proč odešla?" zeptal jsem se a zvedl se na rovné nohy. Harry mě hned chytl za ruku, aby mi mohl být nablízku.

"Přišel ošetřovatel jim dát najíst," broukl jsem spokojeně pro vysvětlení a oparrně ho vyvedl ven z kontaktní zoo.
"Tak a teď pojďme dál," broukl jsem. Vedl jsem ho skrz celou zoo a koukli jsme se na hodně zvířátek, až jsme nakonec skončili u auta. Loui se skroutil na sedačce a usnul dřív než jsem nastartoval. Spal celou cestu až domů. Sám jsem vystoupil a opatrně ho v náručí vyložil z auta a zanesl k domu, kde jsem potichounku zaklepal. Otevřela mi Louiho máma, už byla tma, ani nevím kolik hodin přesně. Jenom jsem Louiho vynesl do postele, kde jsem ho přikryl peřinou a dal mu pusu na čelo. Dnes to bylo krásné. S úsměvem na rtech jsem se ještě rozloučil s Louiho mámou a jel domů.

Dnešek byl naprosto úžasný, kouzelný přímo! Navštívili jsme hodně zvířátek a já poznal tento svět o kousek víc, což bylo báječné.
Ani jsem se nenadál a už jsme odjížděli. Největší překvapení ale bylo, že jsem se probudil až doma. Nejdřív jsem nechápal, ale když mi to celé mamka u snídaně vysvětlila, nešlo se neusmívat jako blázen.