Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

15.

Ihned jsem telefon odložil a zalehl do postele s myšlenkami na kluka, kterého jméno jsem neznal. Ale s úsměvem na rtech a s myšlienkou na něj jsem usnul. Ráno jsem se vzbudil až když bylo slunce vysoko. Ihed jsem sebral mobil a napsal Bluovi.

H.Styles_: Jak ses vyspal? A dobré ráno.

Sedl jsem si na židli a naslouchal jejich rozhovoru. Jak se tam tak smáli a společně připravovali vafle s jahodami. Najednou mi ale pípla zpráva na mobilu. Hned jsem se usmál, věděl jsem, od koho je.

Blue644: Dobré ráno. Vyspal jsem se moc dobře a co ty?

H.Styles_: Já se jěště válím, ale jsem tady sám, tak se nudím. Kdyby jsi se připojil, bylo by mi líp.

Nespokojeně jsem se přetočil na druhou stranu a zacítil, jak mi ranní erekce tlačí do břicha. Jenom jsem pokroutil sám pro sebe hlavou a čekal, než mi Blue odepíše.

Blue644: Ty můj chudáčku. Opravdu jsi sám? Já bych asi umřel, kdybych byl sám. Rád bych byl teď u tebe, abys nebyl tak sám...

Ale nejde to. Teď jsem tady, doma, s mamkou a Niallem. A taky s vaflema!!!! Mňam.

H.Styles_: U mně máš vždy dveře otevřené. Zabalil bych si tě do peřiny a krmil něčím dobrým. Byl bys hezky v teple a při mně. Ale nejdřív musím zjistit, kdo jsi, pak už tě nepustím. A co vlastně děláš? Už si snídal? Je u tebe ten kamarád?

Blue644: Oh, Harry, to je tak krásné. Myslíš, že by se to někdy mohlo stát? A ano, je tady ten můj kamarád, právě mi udělal snídani. Máme vafle, mňam!

H.Styles_: Hned jak zjistím, kdo jsi, tak už tě nikdy od sebe nepustím. Budeš jenom můj, můj kluk, kterého budu ochraňovat před vším na světě.

Blue644: Je to krásné. Jen se bojím, že kdyby si mě poznal, tak mě necháš samotného.

H.Styles_: Proč, Blu? Nejsem z těch, co by opouštěli kvůli vzhledu, jestli se bojíš toho.

Blue644: Určitě? Ani kvůli zdravotním problémům?

H.Styles_: Rýma přejde rychle, ty ťunťo. Jestli vidíš aspoň na jedno oko a máš aspoň jednu ruku, nemusíš se vůbec bát :D

Jaksi jsem po téhle zprávě přestal mít chuť mu odepisovat. Cítil jsem, jak se mi pouštějí slzy dolů tvářemi. Také jsem pocítil objetí od Nialla a i od mamky. Bylo mi jasné, že slyšeli, co mi Harry napsal. Ale udělat jsme s tím nic nemohli...

Asi šel snídat když mi neodpovídal. Sám jsem ho napodobnil. A sešel dolů do kuchyně kde jsem si sám připojil toast.

H.Styles_: Haló, Blue! Kde jsi? Najedl ses dobře? Doufám, že wafle chutnaly, i já bych si dal, ale mám jenom toast.

"Tady máš Lou, bude ti líp," řekl a podal mi talíř s dokonalou snídaní. S úsměvem jsem se, doufám, na něj podíval a pustil se do jídla. Opravdu mi to pomohlo a bylo mi líp. Ne úplně, ale bylo.

Blue644: Jo, jo, byly skvělé. Mňam! A proč máš jen toast?

H.Styles_: Nechce se mi dělat nic jiného, toast mi stačí. A jinak, Blue, nešli by jsme někdy ven? Prosím, klidně i jenom na chviličku a někam, kde bude málo lidí. Jenom tě chci poznat.

Blue644: Bojím se. Nevím, Hazz. Vím, že chceš, ale bojím se, že na tebe udělám zlý dojem. Že to nebude takové, jak jsi si vysnil a představoval.

H.Styles_: Já vím, že to bude úplně dokonalé! A bude to nejlepší den, jaký jsem kdy měl. Chci tě poznat, poklade.

Blue644: Snad bude. Ale to zjistíme, až na to přijde.