Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

19.

"Mami!" vykřikl jsem. Nevím, co dělá, ani kde přesně teď stojí, ale ten její křik mi napovídal, že za to můžu být jen rád.
"Mami nech ho, prosím!" zaprosil jsem. "Harry to napravil. Všechno to dnes napravil."

Musel jsem se skrýt za Louise, aby mě neroztrhala.
"Ty jsi...co?" zarazila se a já vykoukl spoza jeho zad.
"Já no... Byl jsem idiot... Udělal jsem blbost a mrzí mě to... " Louiho máma se uklidnila a usmála se. Byla najednou jako vymněněná.

"Jsem ráda, že uznáváte svou vinu," pronesla. Co mě ale překvapilo bylo, že jsem mohl v jejím hlase slyšet, jak se usmívá. Nebyla před chvílí náhodou naštvaná?
"Doufám, že mému synovi už neublížíš, moc mu na tobě záleží," dodala.

Její slova mě překvapila a musel jsem se usmát.
"Nemusíte se bát, něco jsem mu slíbil a to taky dodržím. Nejsem z těch, co by porušovali sliby. Ale asi budu už muset jít, mám mokré oblečení a nechci nastydnout. Tak zítra ve škole," chtěl jsem ho obejmout, ale pusa na tvář mi přišla jako lepší varianta.
"Pá, Nialle! Nashle, paní Tomlinsonová."

"Jasně, běž. Ráda jsem tě poznala," řekla mamka.
"Ahoj Harry," řekl jsem s úsměvem. Jeho rty na mé tváři jsem cítil ještě teď, i po jejich odpojení.
"Jo, já už půjdu taky. Tak ahoj," přisál se i Niall a už ho nebylo.
"Tak jo, pojď dovnitř, všechno mi musíš říct," zasmál se máma a už mě tahala dovnitř.

Pomaloučku jsem šel domů. Dnešní den byl úplně jiný, než jsem si myslel, že bude. Když se to ale tak vezme, byl to skvělý den.
Přišel jsem domů a sebral si něco rychlého z lednice, aby mě ráno nepřepadl hlad.
"Co asi dělá Louis...?" pronesl jsem si jenom tak pro sebe a zapnul si noťas.

H.Styles_: Máma vyzvídala?"

Máma mě zatáhla do obýváku a ptala se na různé věci. Musel jsem jí říct úplně celý dnešní den. A i když se jí nějaké věci nelíbili, přesto se pak radostně zasmála a popřála mi štěstí. Vyšel jsem tedy spokojeně nahoru a zalehl si do postele.

Blue644: Jo a to hodně. Už jsi v teple?

H.Styles_: Jo, jsem převlečený, v teple a spokojený, že se už neklepu.

Blue644: To je moc dobře. Určitě ti byla hrozná zima.

H.Styles_: To teda byla, to mi věř! Ale tak stávka byla stávka. Co se stalo, stalo se.

Blue644: To věřím. Ale teď už jsi hezky v teple.

H.Styles_: Jup, jsem pod peřinou a konečne se neklepu jako ratlík. Můžu za tebou zítra ráno přijit?

Blue644: Chtěl bys? Opravdu?

H.Styles_: Velmi rád. Jestli to nebude tobě a nebo Niallovi vadit.

Blue644: Vůbec mi to nebude vadit. A Niall se zdál, že mu vadíš méně než dřív, tak asi ani jemu ne.

H.Styles_: Tak tě přijdu ráno čekat, i tak máme společně první hodinu.

Blue644: Dobře, už teď se na tebe těším.

H.Styles_: I já na tebe. Moc děkuji za to, že jsi mi dal druhou šanci.

Blue644: Nešlo ti odolat. Tak moc bys mi chyběl.

H.Styles_: Děkuju, já bych to taky asi nezvládl. A za ty brýle se omlouvám, kupím ti nové.

Blue644: S tím si nedělej hlavu, doma ještě nějaké máme.

H.Styles_: Ale mě to mrzí, já ti to vynahradím <3