Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

25.

Myslel jsem si, že jsem blízko té sošky, ale jelikož mě musel správným směrem nasměrovat Harry, asi jsem nebyl.
Tučňák byl zvláštní, čekal jsem ho menšího. Ale i přesto se mi nějakým záhadným způsobem líbil.
"Je nádherných. I když ho nevidím."

"Takové zajímavé stvoření, to přiznávám," broukl jsem a jemně si jeho malé tělo přitáhl k sobě.
"A tučňáci se zahřívají tak, že se k sobě tulí, aby jim bylo teplo. Můžeme si zahrát na tučňáky a malinko se ohřát."

Nejdřív jsem nechápal, co to dělá, ale pak jsem se jen se smíchem přitulil k němu a hlavu zabořil do jeho krku.
"Tahle hra se mi líbí," zasmál jsem se a vdechl jeho vůni.
"Je zajímavé, že tučňáci tam nezamrznou, ale tak jestli se takhle zahřívají, já se nedivím. Takhle je hezky teploučko."

"Jsou z nás takový tučňáčkové," broukl jsem spokojeně a koukl na tučňáky, kteří spokojeně plavali ve vodě. Koukl jsem se na další cestičky a přemýšlel, kam půjdeme.
"Loui, dáme si pauzu v mini zoo? Tam si budeš moct na ty zvířátka sáhnout. A můžem si dát oběd."

"Hihi, líbí se mi být tučňák," zachichotal jsem se.
"To není špatný nápad, pojďme!" vykřikl jsem šťastně a nechal se táhnout k mini zoo.
"A jaká jsou tam zvířátka? Všechna?" vyzvídal jsem.

"Proboha ne, představ si, že by tam byl tygr . Tenby tě snědl na dvě kousnutí," zasmál jsem se, zatímco jsem ho vedl k mini zoo a místu, kde byli stánky s jídlem a posezením.
"Jsou tam kozy, ovečky, malý jelínci a pak dál králici... Chceš jít nejdřív jíst nebo za zvířátky?

"Jo, to máš asi pravdu. To by nebylo moc moudré, dát tam tygra," zasmál jsem se. Trošku jsem se styděl, že jsem se něco takového zeptal.
"Asi nejdřív jíst, ať máme pak energii to tady projít," usmál jsem se.

"Dobře, tak ty si sedneš a počkáš na mě, zatímco něco koupím, dobře?" navhrnul jsem, když už jsem našel volný stoleček pod střechou.
"Hezky čekej, okay?" broukl jsem a rozešel se ke stánkům. Koupil jsem nám pizzu, těstoviny, něco sladkého a dvě velké limonády. Když už jsem se vracel zpět, při Louim seděli nějací dva kluci.

"Dobře," přikývl jsem. S úsměvem jsem si sedl na lavičku a čekal. Najednou se ale někdo postavil k našemu stolu.
"Můžeme si přisednout?" ozval se hluboký hlas poblíž. Se strachem jsem sklopil hlavu. Nevěděl jsem, co říct. Bál jsem se.
"No taaak, vždyť s námi mluv," ozval se druhý hlas.

"Dobrý den? Můžu se zeptat, kdo jste?" zeptal jsem se ihned, jak jsem přišel k stolu s dvěma novými kluky.
"Ah, dobrý den, nikde není volno a tady jsme viděli sedět jenom jeho, tak jsme nevěděli, jestli můžeme. Byl však zticha, tak jsme si sedli," vysvětlil s úsměvem jeden z kluků. Vypadal sympaticky, stejně jako jeho kolega - nebo možná přítel...?
"Jo, promiňte, asi se jenom bál. Už jsem tady, Lou."

Byl jsem tak rád, když se Harry vrátil. Cítil jsem se hned bezpečněji. Když si sedl vedle mě, posunul jsem se blíž k němu. Potřeboval jsem ho mít nablízku.
"To je v pořádku, my to chápeme," ozval se ten hrubý hlas jednoho z našich společníků.

"Jsem tady," broukl jsem jemně a pohladil jej po ruce.
"Je jenom trochu plachý, nic si z toho nedělejte. Řekl jsem, ať na mě počká, tak nečekal někoho jiného. Ale jinak vás rád poznavám, jsem Harry a tohle je Louis. A vy jste?" pozvedl jsem obočí a čekal na odpověd.
"Já jsem Zayn a tohleto vedle mě je Josh."

Cítil jsem, jak mi lehce zahořely tváře. Styděl jsem se, ale nemohl jsem tehdy jinak, opravdu jsem se bál.
"Těší mě," pípl jsem.
"Nás taky, Louisi," řekl, podle hlasu z představení, Zayn.
"Jak se vám líbí v zoo?" zeptal se ten druhý - Josh.