8.

797 77 4
                                    

Ráno jsem sebral všechno, co jsem potřeboval: mou brašnu se zápiskama not a hlavně -  jednu porci palačinek. Liam mi poslal SMS-ku, že přijde později. Dnes mi to právě vyhovovalo. Nepozorovaně jsem se vplížil do třídy a položil palačinky na jeho lavici. Pak jsem si jenom sedl na své místo a pustil si písničky na telefonu.

Oba jsme si zavřeli skříňky a Niall mě dnes chytl pod rukou a dovedl do třídy. Abych prý zase do nikoho nenarazil. Díky bohu...
Ve třídě už bylo pár lidí a něco si šeptali, než mě Niall usadil.
"Louisi, koukni dolů, máš tady něco v alobalu," šeptl ke mně a já tak udělal, abych nepůsobil jako magor.
"Díky," šeptl jsem. "Otevřeš to?" Přisunul jsem to rukou k němu. On to otevřel.
"Palačinky?" podivil se.
On nezapomněl!

Když jsem se koukl směrem na toho novího a Horana. Ten kluk s brýlemi se usmíval. Pořád jsem nechápal, proč je nosí. Byl podivný, ale chtěl jsem, aby Blue byl rád. Nechápal jsem, proč mě tak zajímalo, co si o mně bude myslet. Jenom jsem tak seděl a koukal do mých papírů. S písničkou jsem ani nepohl. Bylo to strašné a štvalo mě to.

"Kdo by ti dával palačinky? Co když jsou otrávené?" zhrozil se.
"Tak ochutnej první," zasmál jsem se. Alobal zašustil a pak jsem slyšel mlaskání.
"Není, dej si, klidně je sněs."
"Klidně si jednu vezmi Nialle," zasmál jsem se. Oba jsme je snědli a pak zazvonilo na hodinu.

Když jednu z nich snědl Horan, musel jsem sám pro sebe zavrčet. Ale jak se rozhodl, tak má, mně je to jedno. Zazvonilo právě, když ti dva dojedli. Historii jsem měl rád a tak pro mě hodina byla celkem zajímavá a stejně tak i ta nesledující. A pak následovala zkouška s tou husou, která mě tentokrát nechala vydechnout, protože jsem nepřišel pozdě. Pak jsem měl jěště dvě hodiny, konkrétně matematiku a jazyk, než jsem konečně po škole zalezl do jedné ze zkušeben.

H.Styles_: Tak asi je měl rád, snědl je. I když i s tím irským skřetem, ale snědl.

Den dnes uběhl docela rychle. Divil jsem se, že jsem nikoho nezaslechl mluvit o tom, že si nic nepíšu a jenom poslouchám. Na malou chvíli se mě zmocnil strach, že by zjistili, že nevidím, ale pak jsem se uklidnil, přeci jak by to zjistili...
Na konci dna jsme s Niallem opět zalezli do jedné ze zkušeben. Poslouchal jsem ho hrát na piáne, zatímco jsem odepsal na zprávu.

Blue644: To jsem rád. Chutnali mu?

H.Styles_: Nevím, neptal jsem se ho. Beru to jako vyřešené a jsem spokojený, omluvil jsem se mu a neví o tom a tak to zůstane.

Odepsal jsem, než se mé prsty dotky piána a já začal hrát mé oblíbené písničky. V škole jsem trávil opravdu hodně času, ale mohl jsem se zlepšovat a přitom neotravoval mámu doma.

Blue644: Ale tak aspoň ses omluvil. I to je skvělé.

Sám pro sebe jsem se šibalsky usmál. Já to věděl a mně to stačí. Spokojeně s úsměvem jsem se zaposlouchal do Naillovy hudby. Bylo to krásné uvolnění po škole.

H.Styles_: Jenom kvůli tobě Blue. Nechtěl jsem tě zklamat.

Odepsal jsem počas hraní Bohemian Rhapsody od Queenů. Jedna z mých oblíbených písní.

H.Styles_: Jinak bych se neomluvil.

Blue644: To je mi jasné.

Nevěděl jsem, zda být šťastný nebo smutný. Kdyby ten jen věděl, kdo jsem. Že jsem ta samá osoba, které se omluvil a nemá ji rád a s kterou si píše a má ji rád. Nevím, jak by to vzal...

H.Styles_: No co... Jsem takový asi. Lidé si myslí, že jsem takový, takže je to asi pravda.

Měl jsem pocit, že mě ten kluk soudí, nebo se mi to tak jenom zdá. Tak jako tak mě jeho zprávy nutili myslet na něj. Při hraní jsem přemýšlel hlavně nad tím, kdo by to mohl být.

Blue644: Tak to teda ne. Jsi mnohem lepší, než si myslíš nebo bys chtěl si to myslet.

Nialla jsem vystřídal u piána a sám začal hrát. Ani jsem neměl v plánu, co budu hrát, nějak to přišlo samo. Hrál jsem Demons od Imagine dragons.

H.Styles_: Neznáš mě, teda asi mě neznáš, myslím. Je podivné, že ty (předpokládám) víš, kdo jsem, ale já o tobě nevím nic. Je to zajímavé, nic ti nevyčítám, chraň bůh, aby to tak zněl. Jenom se nad tím tak zamýšlím.

Blue644: Neznám tě, máš pravdu. Ale chtěl bych tě lépe poznat. Za svým názorem si budu stát. Vím kdo jsi a je jen dobře, že nevíš, kdo jsem já. Už by sis se mnou nepsal.

Zprávu jsem si přečetl., noaději jsem se pustil zase do kláves. Začal jsem hrát něco úplně neznámého. Jak byl samotný kluk, se kterým jsem si psal. Na jednu stranu jsem byl šťastný, že nevím, o koho jde, no na stranu druhou jsem z toho byl nervózní. Kdykoli a kdekoli mě může uvidět a já se ztrapním.

H.Styles_: Já se jenom bojím, že se před tebou někdy ztrapním a ani o tom nebudu vědět.

Harry mi dlouho neodepisoval a my dva jsme se už zvedali na odchod kvůli kručícím žaludkům.
Došli jsme ke skříňkám a vzali si věci. Niall pořád básnil o tom, jak ho doma čeká obří oběd. Nešlo se nezasmát nad jeho zasněným a šťastným tónem v hlase. Tehdy mi až mobil cinkl s příchozí zprávou.

Blue644: O to se neboj. Když tak bych ti to řekl.

H.Styles_: To doufám. Nevím proč, ale nechci se před tebou ztrapnit, nebo si zkazit to, co si o mě možná myslíš.

Psal jsem mu upřímně bez toho, aby jsem se přetvářel. Cítil jsem se uvolněně. A možná jednoduše svůj. Párkrát jsem jěště udeřil do klavíru, než jsem se vydal na cestu domů. Něco mě ale překvapilo, když jsem vycházel z budovy. Z pozemku právě odcházeli Horan s tím novým, kterého jméno pořád neznám.

Už jsme byli s Niallem venku, když mi přišla zpráva. Mobil jsem si přitiskl k uchu. Výhoda byla, že to vypadalo, jako bych telefonoval, takže jsem se neprozradil. Ale když jsem chtěl jít odpovědět, Niall mě zastavil.
"Za námi je Harry, mohl by tě slyšet," šeptl mi do ucha. Hned jsem mobil vrátil do kapsy od mikiny. "Řeknu ti, až ho ztratíme z okolí."
"Děkuji," pousmál jsem se.

Nechtěl jsem jít za nima, tak jsem přidal do kroku, abych je obešel. Nebudou mě přeci zpomalovat. Za nedlouho jsem je nechal daleko za mnou a pokračoval opět lehkým krokem až domů. Dnes tady bylo celkem ticho, máma byla v práci a ségra u kámošek. Takže to znamenalo pizzový večer pro mě a moje břicho.

Slyšel jsem nejdřív pomalé kroky, které pak ale přidali na rychlosti. Slyšel jsem, jak prochází ona osoba kolem mě. Měl bych si zapamatovat, jaký krok má Harry.
"Už je pryč," řekl Niall hlasitěji než předtím, když už byl Harry, hádám, v dostatečné vzdálenosti. A já mohl konečně věnovat menší pozornost mobilu.

Blue644: To, co si já o tobě myslím, bys zkazil jedině vážně odpornou a zlou věcí. Konkrétně mě nic nenapadá, ale když se to stane, budu to vědět.

Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat