7.

753 68 4
                                    

Hned jak jsem přišel domů jsem si udělall celou kopu palačinek. Něco z toho jsem samozřejmě nechal i mámě a sestře, ale já i s palačinkama jsem se ihned přemístil do mého pokoje a zažít krásný večer. Hned když jsem ale zapnul počítač, musel jsem napsat Blueovi.

H.Styles_: Hádej, co mám na večeři!

Doma jsem si dal pozdejší oběd, který mi máma ohřála, konkrétně brambory s kuřecím masem. Bylo to výborné. Pak jsme se s mámou bavili o mém dni ve škole. O tom nárazu s Harrym jsem jí neřekl, dělala by z toho velké haló.
Večer jsem si zlezl do pokoje a hned jsem se široce usmál, když jsem zjistil, že mi napsal on...

Blue644: Tak to vážně nevím. Špagety?

H.Styles_: Skoro. Zkus to jěště jednou.

Chtěl jsem, aby to uhodl sám a ne, aby jsem mu to musel říct. Doufal jsem, že se cíti líp a já můžu trochu vtipkovat.

H.Styles_: Někdo mi řekl, že je to jeho oblíbené jídlo.

Blue644: Oh můj bože! Ty máš palačinky? S čím? Jsou dobré?

Nemohl jsem jinak. Pochopte, já je opravdu zbožňuju a teď je má Harry k večeři!

H.Styles_: Jo, udělal jsem si je. Jedny mám s banánem a nuletou a jedny s džemem,  ale snědl jsem jich už asi 6 a jsem plný. Už mi to půjde i ušima, ale když si o nich mluvil, dostal jsem na ně chuť.

Blue644: Mňaaam. Hned bych si jednu dal! Já je mám nejraději s banánem a nutelou, přesně jak sis udělal.

H.Styles_: Hmm, jěště jich tady pár je, ale už jenom džemových, nutelové jsem nechal mamce a ségře, aby si taky mohli dát něco dobrého.

Blue644: Určitě byli dobré. Normálně až cítím tu dokonalou sladkou vůni a cítím jejich chuť na jazyku. Rozhodnuto, zítra jsou k obědu palačinky!

H.Styles_: To je rozhodnutí! A nevím, jestli byly až tak dobré. První jsem spálil na uhel, ale ty další už vypadají celkem palačinkově.

Blue644: No ty jsi šikovný. Ale příště se ti to určitě povede a žádné nespálíš. Hlavně, že se dali jíst.

H.Styles_: Jo, to se dají! Tak dlouho jsem neněl palačinky, tedy až dodnes. Mňam! A ty máš něco na večeři? Doufám, že ano.

Blue644: Včera jsi neměl večeři a já ano. Dnes se to jaksi otočilo. Prohodili jsme si role, Harry?

H.Styles_: Blue, notak, jdi se najíst, aspoň ovoce nebo jogurt. Nechci, aby si byl hladový. Vidíš, já dnes jím, tak i ty. Prosím, smutně koukám.

Blue644: Že jsi to ty Harry, tak jdu. Ale jenom pro tvé smutné oči.

S tichým smíchem jsem sešel dolů.
"Máš hlad?" zeptala se mamka.
"Možná trochu."
"Na stole je miska s ovocem, pokud chceš. Nebo něco udělám," slyšel jsem, že se šla zvednout, dost při tom ta židle zavrzala.
"Ne, není třeba, jablko postačí."

H.Styles_: Hodný hoch, jsem rád, že mě aspoň maličko posloucháš. Tedy nemyslím jako pes, ale no, já... Chápeš, chci aby si byl v pořádku. Je to divné, moc jsi se mi vryl pod kůži. Jsi opravdu zvláštní, no v tom nejlepším slova smyslu.

Snědl jsem si jablko a pak se vydal zpátky nahoru po schodech. Můj pokoj byly druhé dveře v pravo. Přešel jsem při stěně až k nim a otevřel si. Pár kroků rovně naproti dveřím byla postel, kam jsem se hned svalil.

Blue644: No ještě abych ti připomínal psa, to bych dopadl. A jsem rád, že to máme stejně. Taky chci, abys byl v pořádku.

H.Styles_: Říkám, že jsi podivný... Zítra máš dobrý den? Nebo ne? Mě zítra asi odvezou, protože mám dvě hodiny s tím klukem, kvůli kterému jsem měl dnes dvě hodiny peklo! Doufám, že bude ticho a bude klid. Asi si moc fandím, co?

Tohle mi napadlo až když jsem si koukl rozvrh. To bude zábava! Ještěže tam bude Liam, tomu musím taky říct, ať ho nechá tak, protože nepotřebuji mít další "úžasný" den.

Blue644: Jo, já mám zítra den v pohodě. Ty buď hlavně v klidu. Možná je v pohodě a tamto byla jenom nehoda. Zas tak nic hrozného se jistě nestalo.

Mrzelo mě, že mě neměl rád jenom kvůli té nehodě. Nechtěl jsem, aby si o mě kde co zlého myslel.

H.Styles_: Já vím, ale tak no možná ne, nevím, byl jsem naštvaný kvůli profesorce.

Musel jsem si přiznat, že jsem to ráno možná přehnal. Byla to taky moje chyba, ale tak co už. Co se stalo, stalo se a už to nezměním.

H.Styles_: A profesorka byla naštvaná na mě, pak už se těžce myslí pozitivně.

Blue644: Já tě chápu. Ta profesorka je jistě děs a hrůza. A když na tebe tak vřískala, ani se ti nedivím. Ale někdy je potřeba se na příběh podívat s obou stran.

Jemně jsem svěsil hlavu mezi ramena, měl až bolestivou pravdu. Malinko mě to začalo mrzet.

H.Styles_: Máš až bolestivou pravdu, Blue, opravdu to až bolí. Měl bych si z tebe brát příklad.

Blue644: Ze mě? Příklad? Stačí jen vidět svět jinýma očima.

V mém případě jinými smysly...

H.Styles_:Jo asi jo, zítra bych se měl omluvit, asi... no uvidím. Nebo raději ne, odložím mu dvě palačinky a dám mu je na lavici, než přijde. Bude to takové promiň, aby to nikdo neviděl. To bude ok, ne? Co myslíš, Blue?

Proč? Co? Vždyť i já měl na tom vinu. I já bych se měl omluvit, ne jen on. Měl jsem se držet Nialla a ne jít sám.

Blue644: Nevím. Můžeš to zkusit. Ale co když je nemá rád?

H.Styles_: Tak je sní ten Ir, co s ním furt běhá. Ikdyž to nebudu moc rád,  ale tak nebude vědět, že jsou ode mě, takže to bude v pohodě. Nemůžu takhle klesnout, to bych si nedovolil a hlavně by mi to dali kluci sežrat.

Blue644: Ale je to od tebe hezké, že by ses chtěl takhle omluvit. Máš dobré srdce, jen si ho nenechal vyjít na povrch úplně. Kluci jsou kluci... Bylo by to moc zlé?

H.Styles_: Možná ne, možná ano, nevím. I tak to nechci riskovat, má parta je pro mě všechno a nedovolím si ji zničit jenom pro jedno pískle, kterému se mám podle tebe omluvit. Do školy chodím mezi prvními a tak to můžu udělat bez toho, aby si to někdo všiml.

Blue644: Dobře, klid. To pískle ti nic nezničí, už to nech tak. Myslím, že už bych měl jít spát.

H.Styles_: Dobře Blue, přeju dobrou noc a no... modré sny? Chápeš, Blue jako modrá, tak modré sny. Asi zlej vtip, no i tak dobrou noc.

Odepsal jsem mu a raději si šel odložit dvě palačinky, které ráno donesu tomu novému. Moc jsem se do toho neměl, ale co když je Blue v naší třídě a uvidí, že jsem to neudělal? Pak by si se mnou mohl přestat psát a to by mi bylo líto.

Blue644: Chápu, dobrou.

Ach, modrá. Jak asi vypadá? Tak moc bych to chtěl vědět. Ale to půjde velice těžko...
Raději jsem se převlékl do pyžama a šel si lehnout s úmyslem spát.
Ráno raději ani nejdu opisovat. Klasika, jen jiná snídaně. S Niallem jsme v klidu šli do školy. Dnes jsem doufal, že Harrymu nic neprovedu. Mrzelo by mě to. Hodně.

Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat