Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

5.

Ráno bylo stejné, jako každé jiné. Jenom tma a pocit bdění. Po převlečení do přichystaných věcí pro mě přišel Niall a spolu jsme šli do školy. Řekl jsem mu, že jsem napsal Harrymu, ale nebyl moc nadšený. Řekl jsem mu, o čem jsme si psali a řekl mi, že takový Harry není, takový milý. Já ho ale ani jinak neznal. Jen jako milého nadaného kluka. Asi se jen ještě moc neznámé...

Ráno jsem si pročetl všechny zprávy, které jsme si napsali. Nevím proč, ale ten kluk mě něčím zajímal a fascinoval. První hodinu jsem měl sám, a tak jsem se zprávám věnoval i v škole. Než jsem tvrdě narazil a mé noty se rozletely po celé chodbě a oba jsme skončili na zemi.
"Jsi snad slepý idiote?!"

S Niallem jsme si dali věci do skříňky, jako včera. Niall už básnil o nějakém jídle, které si udělá na oběd, když přijde domů. Zaposlouchal jsem se do jeho vyprávění a zavřel skříňku. Najednou jsem do někoho narazil a padl na zem. Sešit i brýle z očí mi někam odletěli a já už jen slyšel ten známý hlas. Harry?
Sklopil jsem pohled, aby neviděl mé oči. Ani nevěděl, jakou pravdu měl. Rukama jsem máchal kolem a hledal své věci.

Koukl jsem na hodinky a zanadával. Rychle jsem sebral všechny mé noty a vstal.
"Idiote!" zavrčel jsem a běžel na zkoušku. Kvůli takovým lidem jako je tamten idiot. Kterýkoliv jiný den by mi to nevadilo, ale dnes jsem měl zkoušku s tou nejhorší učitelkou na škole.
"Stylesi, máte spoždění 30 vteřin! A to je jenom druhý den školy!"

Cítil jsem, jak mi po tvářích stékají slzy a rychle jsem si je začal stírat, ať to nikdo nevidí. Že jsem si ještě nezvykl...
"Kretén," sykl Niall a pomohl mi vstát.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě a podal mi sešit a brýle, které jsem si hned nasadil.
"Jo, d-děkuji," pípl jsem. Proč byl tak hrubý? Proč? Co jsem udělal?

"Jak můžete být tak strašný, Stylesi! Nikdy nic nedokážete s tím, jak se flákate! Jste neuvěřitelný ignorant!" vrčela a křičela na mě profesorka. A to jenom proto, že jsem přišel o pouhých 30 vteřin později!
"Ano, pani profesorko... Já vím, ano..." mluvil jsem malinko naštvaně, ale i tak raději pořád hrál, jinak by mě zvřískala jěště víc.

"Netrap se tím, je to idiot. Pojď, raději půjdeme," řekl Niall starostlivě a mírně pobouřeně. Vedl mě někam pryč. Věděl jsem, že hodina už začla, taky nás Niall omluvil za pozdní příchod. Nevěděl jsem, co udělala nebo jak se tvářila učitelka, jelikož nic neříkala. Asi proto, že profesoři věděli o mě vše. Oba jsme si sedli, ale já pořád přemýšlel nad Harrym. Moc mě to mrzelo.

Den běžel a já už chtěl jít domů, napsat Bluevi. Chtěl jsem si odpočinout a chvíli hrát. Seděl jsem na hodině historie nástrojů a pomalu spal.
Vím, že je škola, ale chtěl jsem mu napsat.

H.Styles_: Proč je dnes tak příšerný den? Jak se máš ty?

První hodinu jsem ještě přežil, ale ty další se vlekly zatraceně pomalu. Niall si se mnou někdy potichu povídal, ale jinak byl dnešek nic moc. Řeknu vám, být slepý je opravdu nuda. Mohl jsem se alespoň dívat kolem nebo na určitý bod či předmět. Ale takhle? Ah...
Věděl jsem, že mi přišla zpráva, ale odpověděl jsem na ni až o přestávce, nemohl jsem o hodině.

Blue644: Stalo se něco?

H.Styles_: Jo! Kvůli jednomu novému klukovi mě profesorka zječela jako idiota.

Postěžoval jsem se aspoň takhle. Sice někomu, koho jsem neznal, ale i tak se mi celkem dostal pod kůži.

Poslechl jsem si onu zprávu, která mi skoro okamžitě přišla. To snad ne. To jsem ho tolik zdržel?!