Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

36.

"Děkuji," pípl jsem s drobným úsměvem, než jsem zaslechl šplouchání vody a nastalo ticho. Doufal jsem jen, že se brzy vrátí. Nemějte mi to za zlé, vím, dělá pro mě první poslední a já jsem mu za to moc vděčný, ale tohle je pro mě nové prostředí a bál jsem se být sám.
Což se ale brzy změnilo... Ke mně někdo doplaval a já už se usmál, že je to Harry, ovšem, když se někdo objevil i z mé druhé strany a jeden z nich promluvil, zjistil jsem, že Harry to rozhodně není.
"Ahoj, drobečku." Z toho hrubého hlasů jsem cítil úšklebek.
"Copak tady děláš tak sám?" začal ten druhý a já se oklepal.
Harry, kde jsi?

Rýchlostí blesku jsem letěl k Louimu, no bral jsem si k srdci jeho slova o tom, že nechce, abych se pral. A tak jsem se jenom rychle dostal k nim a poklepal jednomu z těch kluků na rameno.
"Kluci, nerad vás ruším, ale můj přítel není z vaší přítomnosti příliš nadšený. Určite to chápete, nechceme problémy," mluvil jsem klidně a opatrně se tiskl mezi ně až k Louimu, ktorého jsem pak objal kolem ramen.
"Ou..." Bylo jasně vidět to překvapení.
"Omlouváme se, jenom vypadal ztraceně."

Opravdu se mi ulevilo, když jsem zaslechl Harryho hlas a pak ucítil i jeho ruce kolem mě v ochranářském gestu. Nevěděl jsem, co si o těch dvou myslet, neviděl jsem je a bál jsem se.
"To nic," šeptl jsem jejich směrem, ale i přes to jsem se víc natiskl na svého Harryho, který mě nepouštěl.

"To nic. Já si jenom odběhl, nic se nestalo. Že ne, Loui?" broukl jsem jeho směrem, přičemž jsem ho ochranářsky hladil po zádech.
"Jasný, žádný problém," usmáli se oba a odplavali.
"Všechno v pořádku, broučku. Dokonce jsem se ani nepopral."

"To jsem moc rád," usmál jsem se... ale pořád nejistě.
"Harry," šeptl jsem, aby mě slyšel jen on.
"Já se bál," přiznal jsem nakonec. Potřeboval jsem mu to povědět a pořádně obejmout.

"Moje lásko," zašeptal jsem mu do vlasů a následne jej políbil.
"Promiň mi to, příště půjdeš hezky se mnou. A jinak tady máš tu vodu," zasmál jsem se a do ruky mu podal flašku. Jemně jsem ho u toho hladil po zádech, aby věděl, že jsem tady s ním.

"To nic, u-už je to v pořádku," usmál jsem se. Teď už jsem se cítil v bezpečí, když byl při mně. Jednoduše jsem si zvykl na jeho ochranářskou povahu a jeho blízkost.
"Děkuji," vypískl jsem nadšeně a natáhl se po láhvi.

"To jsem rád, broučku. Jsem při tobě, nemusíš se bát," usmál jsem se a políbil ho na čelo, zatímco jsem ho nechal napít se. Musel jsem na něj dávat pozor, aby mu bylo pořád dobře. Jěště by zůstal bez vody a zamotala by se mu hlava a pak co? Ať se dobře napije.
"No co, broučku, kam chceš jít?"

Na chvíli jsem se zapřemýšlel a napadl mi opravdu šílený nápad. Nebo se tak alespoň mohl jevit druhým, kvůli mé slepotě.
"Asi to bude znít šíleně, no... není tady tobogán?" promluvil jsem nejistě. Jistě mohl mi to zamítnout s tím, že je to nebezpečné, no zeptat jsem se prostě musel...
"Víš, Niall mi ho jednou popisoval a znělo to skvěle. Vím, že na konci padneme z něj do vody a já nejsem dobrý plavec, no byl bys tam se mnou a ty bys mě ochránil, ne?" Pořád jsem cítil, že je stuhlý. "N-nemusíme tam jít, promiň, byl to hloupý nápad."

Když jsem to zaslechl, stuhl jsem. Výšek se bojím jako čert kříže a jenom z pohledu na věž, z ktoré vedly tobogány, se mi motala hlava. No Loui vypadal tak smutně, když jsem mu neodpovídal a já ho jednoduše nemohl zklamat.
"Jasně, Loui. Samozřejmě, že můžeme jít!"

"Opravdu?" zeptal jsem se překvapeně. Myslel jsem, že mi na to nikdy nekývne, takže mě to hodně překvapilo.
"Tak jdeme!" vypískl jsem nadšeně a už si to mířil ven z bazénu, i když jsem vlastně nevěděl kudy kam, takže mi musel Harry se smíchem trošku pomoct. Tak dobře, trošku hodně pomoct...