Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓

4.

Rozklil jsem správu, kterou jsem dostal. Blue664? Kdo to sakra je? Nechtěl jsem odepsat, když jsem si ale přečetl jeho zprávu musel jsem se usmát. Bylo to milé. A tak jsem mu odepsal...

H.Styles_: Oh, děkuju a mohu se dozvědět, kdo mi píše? Nebo kde si mě slyšel hrát?

Ležel jsem na posteli a zoufale čekal na odpověď z Harryho strany. Doufal jsem, že na mou divnou zprávu odepíše. Cinknutí mého mobilu hned rozbušilo mé srdce. Vzal jsem ten přístroj do ruky a tlačítkem na boku ho odemkl.
"Máte jednu zprávu," oznámil mi automatický hlas telefonu. Stiskl jsem na tlačítko otevřít v levém dolním rohu a pak po potvrzení mi ji onen hlas začal číst. Pousmál jsem se, stiskl jedno tlačítko a začal opět diktovat další zprávu.

Blue644: Nemůžu ti říct, kdo jsem. Slyšel jsem tě ve škole. Tvoje hudba mě ohromila. Máš velký talent.

H.Styles_: Takže tajemný neznámý z naší školy? Líbilo se ti včerejší představení? A možná mám, možná nemám, každý se na to může kouknout jinak. Někdo za tím vidí talent a někdo roky dřiny. I tak děkuji.

Blue644: Včerejší představení byl opravdový zážitek. Spojil si dvě písničky, přidal trochu ze sebe a vzniklo něco skvělého. Moc se mi to líbilo. Každopádně ti to jde, či už je to talent nebo dřina.

H.Styles_: Pokud nejsi jeden z těch, co si své místo na naší škole nevybavil přes postel, musí to jít i tobě. Neznám tě, takže opravdu nevím, jestli jsi ten postelový nebo umělecký typ. Je hodně takových i takových.

Ležel jsem klidně a s úsměvem na posteli. Mobil jsem měl hned u ucha a poslouchal jsem hlas, který mi četl zprávu od Harryho. Ale po té zprávě jsem se lehce zamračil.

Blue644: No, lidé říkají, že mi to vcelku jde. No hraju hlavně pro sebe, celkem se stydím před někým hrát. Postelový typ? Jak to myslíš?

H.Styles_: No, že jsi si to místo vykouřil nebo vyšukal. Víš to je tak, jsou i tací a ti pak dělají škole jenom ostudu a nic víc. Potom se tváří, že jsou páni světa a přitom nic nedělají.

Ta dvě slova měl můj mobil celkem problém přečíst nahlas. Musel mi je vyhláskovat a já si je spojil do slov. Ty slova jsem už slyšel na staré škola, takže mi byla známá. Ale ne moc dobře jsem chápal, co to znamená vykouřit.

Blue644: Proč bych se měl na školu dostat díky tomu, že vykouřím cigaretu? To by tam byl každý třetí a ta škola by opravdu vypadala hrozně.

Nad jeho zprávou jsem se musel zasmát. On očividně věděl, kdo jsem a jen mě chtěl pobavit. Celkem milé. Hodil jsem se do postele a odepsal mu.

H.Styles_: Děláš si srandu, že ano? Jsi zábavný, ale kdyby náhodou, tak o cigaretách nemluvím. Mluvím o, no, jak se to nazývá technicky... Orální sex...? Asi tak.

Nejdřív jsem nechápal, proč bych si měl dělat srandu? Kouří se přeci cigarety. Když mi ale vysvětlil, co tím myslí, zčervenal jsem. Jsem tak hloupý!

Blue644: Oh, promiň. To jsem nevěděl. Opravdu jsem si z tebe nechtěl udělat legraci, nebo způsobit, aby sis to myslel. Nevěděl jsem, že i to znamená vykouřit. Takže takhle se několik studentů dostalo na školu? To jsem nevěděl.

Opravdu mi nešlo do hlavy, co tenhle kluk zamýšlí, možná si opravdu dělá srandu a tohle je celé jenom vtip, nebo je to jeden z těch, který k nám přistoupili z nábožensky zaměřených škol. Psalo se s ním ale dobře a tak jsem neměl důvod to ukončit.

H.Styles_: Jo, dostalo. Hlavně několik holek, ale taky i kluků, mnoho se však dostalo hlavně přes peníze rodiny. Někdy život není fér a ti, kteří se mohli dostat díky talentu a schopnostem se nedostali kvůli idiotům s penězi.

Blue644: Tak to vůbec není hezké. Ti bohatí by tam kvůli penězům neměli být, pak je škoda těch, co se nedostali a mají talent. Jinak, jak to pokračuje s písničkou?

H.Styles_: Kde jsi slyšel mou písničku? Ikdyž, no asi jsem ve zkušebně hrál dost nahlas, kdo by to neslyšel. Měl jsem malinko nervy a odnesl si to klavír, toho to snad nebolí. A nějak nemůžu vymyslet konec a celkem mě to štve.

Kdybych mu řekl, že jsem ho slyšel hrát ve třídě, určitě bych se prozradil. Naštěstí mi dal nápovědu, jak odepsat.

Blue644: Jo, byl jsem na chodbě a slyšel tě. Bylo to krásné. Konec ještě nějak domyslíš, jen na to nezpěchej, to přijde samo.

H.Styles_: Jsi inteligentní kluk, ale já jsem maličko nervák, takže já na to moc s klidem jít nemůžu, jinak bych opravdu nic nenapsal. K hudbě potřeubuju energii, potřebuju vášeň, možná hněv! Prostě něco.

Blue644: Inteligentní možná. Aspoň něco... Je vidět, že to umíš procítit, hudba by měla odrážet nějaké emoce. To je moc dobře.

H.Styles_: Mluvíš jako profesor, až se mi to nelíbí. Nejsi doufám nějaký profesor, to by nabylo dobré.

Blue644: Neboj, nejsem profesor. Zdá se ti to tak? Nejsem. Jsem student, jako ty. Jen mám asi jiné myšlení než ostatní.

H.Styles_: No to doufám, nepotřebuju mít problémy, aspoň né problémy navíc. Chápeš, co chci říct... Tak ale jestli nejsi profesor, tak je všechno v pořádku.

Blue644: Neboj se, žádné problémy mít nebudeš. Nejsem profesor, jsem student. A jaké problémy navíc myslíš? Promiň, jsem jen zvědavý.

H.Styles_: Zvědavý lidé mají sami svá tajemstí, ale to je občas dobře. Já... no nebudeme to řešit, okay? Nebudeme si kazit dobrý večer.

Blue644: Každý má nějaké své tajemství. Někdo jich má víc, někdo míň, někdo velké, někdo malé. Dobře, nemusíš odpovídat.

H.Styles_: Jsi zajímavý, nebo divný. Jedno nebo druhé, ale i to je fajn, aspoň nejsi jeden z té šedé masy, kde jsou všichni stejní. Pojďme jinam. Cos měl na večeři?

Blue644: Jsem víc jiný, než si dokážeš představit. Na škole jiný takový není. Dnes na večeři? Hmm, myslím, že to byli lívanečky. Máma experimentovala. Ty?

H.Styles_: Každý je jiný a já jěště nic, proto se ptám. Musím si jít něco udělat, ale nevím co. Asi se na to dnes vykašlu a dám si až zítra snídani.

Blue644: Jídlo je důležité Harry, na to nezapomínej. Zítra si dej pořádnou snídani, ať ti nekručí v břiše.

H.Styles_: Jsi moje máma?

H.Styles_: Já si myslím, že ne. Když nechci jíst, prostě nejím, v tomhle ohledu jsem divný já. Někdy sním i celou lednici a někdy nechci nic celý den.

Blue644: Nejsem tvoje máma. Od toho mám daleko. A je zvláštní, jak se stravuješ. Ale abych pravdu řekl, když máma není doma, taky někdy nejím.

H.Styles_: No vidíš a mě jdeš nadávat! No to bych se na to koukl, Blue. Jinak koukni na hodiny, nevím jak ty, ale já jdu spát, tak pak zítra Blue. Vidíme se v škole... Tedy, asi.

Blue644: Měj se Harry. Já tě určitě uvidím. Nevím jak ty mně. Přeji dobrou noc.

Odeslal jsem zprávu, kterou za mě mobil napsal a odložil jej na stůl s úmyslem jít spát. No v duchu jsem pořád myslel na to, že ho asi nikdy neuvidím na vlastní oči a to mi bylo líto.

To, co mi odepsal, bylo celkem divné. Byl to nějaký stolker nebo něco takového? Snad ne. Raději jsem si jenom strčil mobil do nabíječky a zalezl do postele. Bezesná noc opět uběhla na můj vkus až moc rychle, no i tak jsem vstal s úsměvem a dobrou náladou. Možná díky Blueovi.