16.

942 88 11
                                    

H.Styles_: Chci tě mít jenom pro sebe, Blue. Chci, abys byl můj, jenom moje krásná panenka, kterou si budu hýčkat. Můj dokonalý kluk.

Blue644: Zní to nádherně <3 Abych pravdu řekl, taky o tom začínám snít, o tom být tvůj.

H.Styles_: Budeš můj,jenom můj, moje panenka. Slibuju, nikdy​ ti nikdo nic neudělá.

Blue644: Budeš mě chránit?

H.Styles_: Budu. Budeš můj, budu si tě střežit jako poklad.

Blue644: Je to krásné. Doufám, že se to jednou stane.

H.Styles_: Proč by nemělo? Vím, že se to stane. Budeš můj. Těším se, když tě uvidím a snad i ty mě.

Blue644: Těším se, až tě potkám Harry.

H.Styles_: Už se těším na tvoje očka a doufám, že v nich uvidím radost.

Chvíli jsem se zarazil. Zamyslel jsem se opravdu tuze nad tou zprávou. Dá se vůbec z mých očích něco vycítit či vyčíst, když jsem slepý?

Blue644: Budu mít tu největší radost, až budu u tebe.

H.Styles_: V to doufám, protože tě už nikdy nepustím.

Blue644: Aaaaaaaaw, Harry, to bylo krásné <3 Už se opravdu moc těším.

H.Styles_: Je to jenom na tobě, já tě chci spoznat.

Blue644: Bylo by hezké tě mít u sebe, obejmout tě. Vím, že je to jenom na mně. A asi to bude co nevidět... Děláš mě šťastným. A také mi dokazuješ, že jsi jiný, jak ses mi zdál na začátku, když jsem tě viděl ve škole.

H.Styles_: To doufám, poklade. Těším se na tebe.

Blue644: Já na tebe také, Harry. Moc.

H.Styles_: Jdeme spinkat, dobře? Zítra je škola.

Blue644: Dobře. Dobrou noc <3

H.Styles_: Dobrou noc a sladké sny <3

S úsměvem jsem odložil telefon na noční stolek a pořádně se zachumlal pod peřinu. Pořád s úsměvem na tváři jsem usnul.
Ráno jsem stihl ještě poslat Harrymu zprávu s popřáním dobrého rána, nasnídat se a s Niallem po boku jsem pak vyrazil do školy.

Ráno jsem se koukl na telefon a téměř jsem dostal infarkt. Za 10 minut mi začínala hodina. A já právě vstal... Jenom jsem na sebe navlékl první věci, co mi přišli pod ruku, sebral tužkou napsanou píseň pro Bluea a běžel do školy. Profesorka mě zabije.

Niall dostal ráno chuť na kávu. Nechápal jsem. Řekl jen, že je unavený ještě z víkendu, tak jsem to tedy nechal tak.
"Dáš si taky?" zeptal se mě. Kávu nepiju, ale dnes jsem cítil, že Niallova únava přechází i na mě, tak jsem přikývl.
"Děkuji," řekl jsem a převzal si od něj kelímek z automatu. Ani jsem pořádně neudělal 3 kroky k učebně, už jsem ležel na zemi. Někdo do mě vrazil.

Vletěl jsem do školy jako pominutý. Běžel jsem chodbou a zastavil při skřínce, no hned jak jsem chtěl pokračovat v běhu do učebny, se mé tělo ocitlo na zemi pokryté kávou, stejně tak i noty, které jsem nesl. Jediná verze písně pro Bluea. Otevřel jsem oči a začal hřešit, když jsem uviděl toho novýho kluka.
"Jseš slepej, ty idiote?!" vykřikl jsem a chytl ho za límec košile. Chtělo se mi brečet. Moje noty pro mého Bluea!

"J-já-" zasekl jsem se. Harry? Pane bože, jo, je to on! A není moc nadšený.
"Já- promiň, neviděl jsem tě," špitl jsem a poupravil si brýle. Vlastně jsem mu ani nelhal. Dokonce jsem ho ani neslyšel! Kde skončila ta káva?

"Ty jsi neviděl?! Víš, co jsi udělal?! Tak co kdyby jsi si sundal ty debilní brýle, pak by jsi viděl!" křikl jsem a z čisté agrese jsem mu brýle strhl z nosu a rozflákal o zem chodby. Jěštěže je tohle boční ulička školy a tak tady nebylo obecenstvo, tedy aspoň jsem ho nevnímal. Když jsem se ale opět rozzuřeně koukl do tváře toho idiota, zůstal jsem jenom bezhybně sedět. Z jeho očí jsem nedokázal spustit ty mé. Nebyli barevné jak je zvyklé, byli skoro bílé a dívali se do dálky. Ne na mě. A po jeho tvářích tekly slzy.
"Kurva."

Nechápal jsem, jak to mohl udělat. Proč? Čo jsem mu udělal? Já ho opravdu neviděl. A jak se zdá podle té nadávky, teď už i zná důvod.
Hlavu jsem sklopil a smrkl. Cítil jsem na svém rameni ruku. Zřejmě Niallovu.
"Pomůžeš mi pryč?" pípl jsem. Hned mě vzal za ruku a pomohl mi vstát.

Zůstal jsem klečet na chodbě. Zůstalo mi ze sebe špatně. Co jsem to udělal?
Koukl jsem se na své triko a taky na zničené noty. Ty mi ale teď byly ukradené. Nevím, co jsem měl udělat, tak jsem jenom vytáhl telefón a napsal Blueovi.

H.Styles_: Udělal jsem neuvěřitelně špatnou věc.

Niall zašel za profesorkou a řekl jí, že mi je malinko špatně, tak se mnou zůstane na toaletách. Byl jsem rád, že to povolila a když mi bude hůř, prý zavolá mámě.
Pípla mi zpráva. Od něj...

Blue644: Já vím.

Jak to sakra může vědět. Byl tady? Viděl mě?

H.Styles_: Jak to můžeš vědět?

Blue644: Asi... Asi už si nebudeme psát, Harry.

H.Styles_: Co? Blue, prosím, ne, prosím. Já to odčiním, omluvím se mu. Jen neodchádzej, prosím.

Blue644: Nevím, jestli tohle odčiní jedna omluva.

H.Styles_: Já to nevěděl... Nevěděl jsem, že je jiný. On... zničil píseň pro tebe.

Blue644: To není omluva. Řval si na něj opravdu hnusné věci. Proč? On za to nemohl!

H.Styles_: Ale... On... Tá píseň byla pro tebe... Záležalo mi na ní a já. Ale jak to vůbec můžeš vědět? Nebyl jsi tam.

Blue644: Píseň se může přepsat. Byl jsem tam.

Jak tam mohl být? Vždyť tam byl jenom Horan a ten kluk.

H.Styles_: Jak si tam mohl být? Byli jsme tam jenom tři.

Blue644: Tak přemýšlej.

H.Styles_: Nialle?

Blue644: Ne.

Proboha...

H.Styles_: Já... Já nevěděl, Blue. Kde jsi?

Blue644: No a co, že jsi nevěděl. To tě neomlouvá nadávat někomu, kdo do tebe omylem vrazí. Neřeknu ti, kde jsem.

H.Styles_: Blue, prosím... Prosím tě, udělám cokoliv. Potřebuju tě obejmout...

Slzy mi smáčely tváře a určitě i triko, cítil jsem jak vlhne. Poslouchal jsem jeho zprávy a Niall se mnou, objímal mě u toho rukou kolem ramen. Niall mě přesvědčoval, abych mu napsal, kde jsem, že se to možná mezi náma spraví. A já neodolal, toužil jsem po jeho objetí.

Blue644: Jsem na nejbližších toaletách.

Love is blind, but not deaf ~ Larry ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat