Píseň hor

1. rod De Maintenon

Od začátku to bylo o tom, jak ji miloval a ona vzdorovala.

O tom, jak si to ona nechtěla připustit a on nepolevoval.

O tom, jak nalezla city, o kterých doposud nevěděla..

Nikdo se ho nikdy nezaptal na to, proč zrovna Laura? Proč ona.
Měl tolik peněz, že kdyby chtěl, mohl by všem ženám z kraje zaplatit a do konce života by měl na každý týden jinou manželku.

Kdyby chtěl, mohl žít klidným životem v zámoří...
Ostatně, po tom všem čím si prošel, by si to jen zasloužil. Musíme to ale vzít úplně od začátku, abyste pochopili, kdo on vlastně je.

Jeho otcem byl Alexander Dominiq. Muž s minulostí, o které by se nedala napsat ani kniha.
Alexandrova matka, Marie Avelai Beaufils, bohatá a perfektní. Ona bylo pro jeho otce Frederica Sebastiana de Maintenona definicí dokonalosti. Nejkrásnější francouzka široko daleko. Vzdělaná, odvážná, se smyslem pro humor a schopna dát mu všechnu svoji lásku.. Jejich sňatek byl dohodnut rodiči a protože oba vyrůstali ve společnosti, která je k tomu vedla, nikdy nic nenamítali a byli do sebe zamilovaní tak, že se o nich v okolí začaly psát příběhy. V té době nebylo moc šlechtických párů, kterým by to takhle klapalo. Krátce po tom, co svou lásku, Frederic a Marie stvrdili sňatkem, narodil se jim první syn, Joseph Junet de Maintenon a krátce na to i dcera Adelaid Avelai de Maintenon. Byli šťastní se svými dvěma dětmi a žili v rozlehlém panství na kraji Fracie.  Finančně se jim velice dařilo a Frederic cestoval po Evropě, kde obchodoval, a získané peníze následně posílal Marii na panství. 
Jejich štěstí pak zavrcholilo narozením druhého syna, Alexandra Dominiqa de Maintenona. Malý klučina, jediný ze svých sourozenců s černými vlasy a modrýma očima. Nejen že svého staršího bratra brzo přerostl ale dokonce předběhl i svou nadanou starší sestru Adelaide, která oplývala neobyčejně bystrou myslí.
A tak, protože Alexander opravdu vynikal, odvezl ho otec do Pařížské akademie věd a umění, kde se měl dál vzdělávat a rozvíjet své nadání.
Alexander prospíval a z pětičlenné rodinky se zase stala jen čtyřčlenná.

Brzy na to opustily domov i Adelaide a Joseph. Studovali ale o něco blíže domovu a tak se s rodiči mohli vídat častěji, než Alexander, který se domů vracel dvakrát do roka.
Idyla ale zkočila přesně pět let po Alexandrově odchodu z domova na univerzitu.
...

Bylo parné léto a kraj sužovalo sucho. Joseph a Adelaide se vraceli domů a stejně tak i Alexander. On měl ale příjezd posunutý o dva dny kvůli dálce, která dělila jejich domovy.

Joseph a Adelaide tak přijeli domů za rodiči ve stejný den, a pak už se vyčkávalo na Alexandra. 

Chvíle si sourozenci s matkou krátili hovory a hrami, které spolu hrávali od dětství. Procházeli se po parcích nebo si vyjížděli na koních.

Posuňme se ale v čase, a to do dne kdy se má vrátit Alexander z univerzity.
Je horké odpoledne a matka si s dětmi, Josephem a Adelaide opět vyrazí na procházku, při které netrpělivě diskutují o návratu jejich nejmladšího syna. Zabočí za les a pak zabloudí do hustého kukuřičného pole, což pro ně není nic neznámého, protože tolik polí mají v okolí už od útlého dětství a hrozbu pro ně nikdy neznamenaly.
Frederic je mezitím na cestě do města, kde vyčkává na příjezd Alexandra.

Trojice tak vešla do hustého pole a dala se přímou čarou na druhý konec.

Mezitím ale na druhé straně pálil sedlák Feilah dříví. Vítr rozdmýchával plameny, které poté začaly olizovat pole, jenž kvůli trvajícímu suchu velmi rychle vzplálo.
Plamen běžel neuvěřitelnou rychlostí a obehnal celý pozemek.
Než se ale Marie, Adelaide a Joseph dali na útěk, nebylo kudy uniknout z plamenů pohlcujících jejich šaty.

Křičeli s křičeli a Joseph se snažil vyzvednout Adelaide na ramena, aby si jich někdo všimnul a Marie hledala kudy pryč..
Plameny ale pohltily celé pole, a sním i Marii, Josepha a nebohou Adelaide...
...

Nicnetušící Alexander se mezitím srdečně vítal s otcem. Společně přesedli do soukromého vozu.

,, Rád uvidím bratra a sestru. Zvlášť pak maminku, od té jsem poslední dobou nedostával skoro žádné dopisy." začal slovy Alexander a vyhlížel z okénka.

,,Má hodně práce. Sucho je nesnesitelné a lidem se na polích nechce pracovat. Musíme se o většinu starat sami." odpověděl otec a konverzace tak pokračovala než dojeli k domovu. Nikdo je ale nevítal a matka se sourozenci nebyli nikde k nalezení. Frederic tak obešel celé panství a hledal, kam sevydali tentokrát.
Mezitím se do jejich domu přihnal upocený a udýchaný muž a hořečně přepadl Alexandra.

,,Pane, pane Fredericu!" začal mu tahat za ramena ale i když ho zmátla ta podoba, bylo mu to jedno protože to, co věděl, musel říct.

Alexander sebou trhl a odstrčil muže silou od svého těla.

,,Co tu chcete!?" opáčil na něj a zpřísnil.

,,Pane vaše sestra a matka." nadechl se.

,,A váš bratr!" vykřikl znovu.

,,Co s nimi má být?" odpověděl Alexander.

,,Oni.. oni.. Ono hořelo a oni .." koktal a nemohl to ze sebe vysoukat.

,, Prosím?" zasupěl ,,Kde hořelo?"

,, Za kovárnou, na kukuřici! Je to celý spálený a vaše matka, a bratr!" oddychoval.
,,A vaše sestra!"

,, Člověče nemluvte nesmysly, nebo Vás nechám odvést!" zuřil a začínal se shánět po otci.
,,Oni jsou mrtví." řekl, jako by to bylo to nejlehčí slovo.

,, Stráže!" zakřičel Alexander a pro muže přišli dva strážní.

,,Pane prosím, oni uhořeli nakukuřičnym poli. Snažili jsme se to hasit ale bodejť takový sucho, to by nikdá nikdo neuhasil. A vaše drahá matička to nepřežila." vydechl ale to už ho táhli pryč z domu.
Alexander se na patě otočil a vyběhl ven za otcem. V hlavě měl bouři, která úplně zničila jeho počáteční nadšení.

Na sluncem zalité louce viděl Alexander vysokou postavu, svého otce. Rozběhl se a když uviděl otcovi tváře smáčené pláčem a oči rudé, zastavil se.

,,Já už to vím synu..." zaskučel a tvář si zakryl dlaněmi.