Píseň hor

4. rod De Maintenon

Hrad byl mohutný a ze silných zdí.
Stál vysoko v horách a jeho les a přilehlé stavby obkopovala vysoká mohutná zeď.
Aveline a Alexander se usadili. Alexander začal znovu vydělávat, dostudoval školu, kterou zamlada opustil kvůli smrti matky a sourozenců a obnovil, dávno ztracené obchodní vztahy.
A Aveline? Ona už dávno nebyla tou křehkou dívkou, nýbrž ženou, která přivedla na svět syna, mocného rodu de Maintenon. Alexander ji miloval a když měli na hradě volně chvíle, vyprávěli jsi, odkud vlastně pocházejí, a kdo doopravdy jsou.
Alexandrův příběh už známe, ale Avelinenin příběh je neznámý...
Jméno Rosalina jí vybraly chůvy v sirotčinci, po její matce a jméno Aveline bylo příjmení jejího otce, který se jmenoval Sebastian. Své rodiče nikdy nespatřila a s Natalií se potkala úplnou náhodou, když byla na vycházce a malá Natalie sháněla budoucí doprovod do společnosti.
Aveline se pak nastěhovala k ní na zámek a stala se jejím oficiálním doprovodem.
...

Nicolas a Sebastian, i když měli každý jinou matku, byli naprosto k nerozeznání. Až na to, tě Nicolas byl od počátku ten zodpovědnější a věci bral vážněji, než mladší Sebastian.

Vyrůstali spolu, a jako bratři byli nerozdělitelní. Co mohli, dělali společně. Od jízdy na koni až po doprovázení otce na obchodních cestách.
Čas ovšem plynul, a Nicolas si našel ženu, se kterou chtěl trávit  zbytek života. Sebastian to špatně nesl, protože mezi ně vstoupil někdo cizí, a tak trvalo nějaký čas, než se s tím smířil.
Jméno té ženy bylo Penelope. Penelope Montenn Avelin. Žena z dobré rodiny s dobrou výchovou a osobností. Brzy po svatbě se tak Nicolas odstěhoval zpět do Paříže, a na návštěvy pak jezdil už jen zřídka kdy.

Jedinou událost si ale nemohl nechat ujít, a to bylo hledání nevěsty pro jeho mladšího bratra. Sebastian o ženách sám nikdy nepřemýšlel, ale to už by jsme skákali moc dopředu.

Vraťme se do doby, kdy Nicolas odjel. Od jeho odchodu neuplynulo ani půl roku, a v okolí hor vypukla chřipka.
Alexadner se nakazil a spolu s ním i Aveline. Oba to už tou dobou byli staří lidé a tak netrvalo dlouho, a nemoc je oba skolila. Tak svět opustil muž, který prožil neobyčejný život, a dokázal neobyčejné věci a žena, která ze samého dna, dosáhla až nejvyššího postavení v rodu, který měl historii dlouhou, jak se léta psala.
Ovšem ještě před smrtí, jak víme ze začátku příběhu, převzal Sebastian hrad po otci, a ocitl se tak na podobném místě, jako jeho otec, když byli v podobném věku.
Byl si ale vědom toho, že jeho otec to měl mnohonásobně těžší. Jemu zůstal Nicolas. I přes to ale byl na hradě sám, a protože byl mladý, a cloumalo s ním pokušení, netrvalo dlouho a na hrad by bývala byla od těch lehkých dívek vyšlapaná cesta.
Sebastian holdoval sexu a alkoholu, ale rodinného majetku se nikdy nedotkl. Respektoval moc, kterou měl a věděl, kde jsou určité meze.

Teď se vraťme zpět. Nicolas se vrací na hrad za Sebastianem s úsudkem, že je nejvyšší čas na to, aby si našel ženu a konečně se usadil. Nicolas díky svým kontaktům dostal tehdy pozvánku na oslavu narozenin jakési Eugenie Laury Dampierre, která se měla konat u nich na zámku, a viděl v tom pro Sebastiana příležitost. Bude tam tolik žen.
Sám ale nevěděl, jakou vlnu událostí tím zpustí.

,,Říkal jsem ti, já se usazovat nechci."
,,Do ničeho tě nenutím ale měj přeci rozum. Máš hrad, jsi de Maintenon. Ženy ty budou padat k nohám. Je pojď se mnou a uvidíš." přesvědčil ho Nicolas a neoblomný Sebastian přeci povolil. Přijali pozvání a dostavili se onu oslavu. Muž, jménem Alain Dampierre je téměř ihned po příchodu, jakožto dvá vážené muže, uvedl do loveckého salonu, kde se měla odehrávat zábava vyhrazená mužům.
Všichni si sesedli kolem velkého stolu a následovaly karty. Po několika hrách, když už to Sebastiana přestalo bavit, zavolala Alain D. služebnou a cosi jí rozkázal. Netrvalo dlouho a služebná byla zpátky. Za ní ale vešla do salonu i jiná žena, která připoutávala pozornost všech, v temné místnosti. Dokonce ani on zní nemohl odtrhnout oči, i když si všiml, že jí svým pohledem zahnal za nějakého mladíka.
V tom Alain D. povstal a řekl pyšně:
,,Pánové, moje nejstarší, Eugenie Laura."

Dívka, která byla křehčí a krásnější než milion růží, nastavovala svou něžnou ruku postupně všem mužům v místnosti, až se dostalo i na Sebastiana.
Jakmile byl přestaven, natáhl svou silnou paži, a když na dlani ucítil její hebké prsty, celé tělo se mu zachvělo.
Cítil jak ho na dlani přímo pálí její čistota. Vzhlédl k dívce ale té zbledl výraz, a začala se sunout k zemi. V čas jí chytil a posadil na židly.
Služebná se jí snažila vzkřísit, ale protože to nebylo nic platné, odnesli jí krátce na to do jejích pokojů, a krásná dívka zmizela tak rychle, jak se ukázala a uhranula Sebastiana.
Ten se musel posadit. Protože ho příšerně bolely ruce z toho, že ublížil někomu, kdo s ním takhle pohnul.
Vydržel v salónu ještě jednu hru, a krátce na to se sebral a šel do zámeckých zahrad...