Píseň hor

Je pryč

V tom ze zákrutu uslyšeli dusot nohou a mužské hlasy.

Otec poslal stráže. Laura v podvědomí dostala strach, že ji odvedou ale Sebastian jí přesvědčil o opaku.
,,Schovej se." Zašeptal a pustil ji.
,,Vrátím se pro tebe."
,,Ale Sebastiane." Namítla.
To už ale byla schovaná v hustém křoví a bílé šaty se jí zašpinily mokrým blátem.
Se strachem pozorovala, co se bude dít.

Sebastian zůstal stát na cestě a trpělivě vyčkával na stráže.
Lauře se ty vteřiny zdály nekonečné.

Netrvalo dlouho a ze zákrutu se vyřítilo pět mužů v zámeckých uniformách a s kordy v rukou.

,,To je on!" Zakřičel jeden z nich a kordem ukázal na Sebastiana.
Ten se jen usmál a lehkomyslně pronesl:
,,Ano. Máte tu čest poznat mě osobně."

,,Na něj!" Zařval muž v popředí a vrhl se na Sebastiana. Ostatní ho následovali.
Laurou v tu chvíli netřásla jen zima ale i strach o Sebastiana.

Muž se s napřaženým kordem vrhl vpřed a chtěl Sebastiana bodnout do srdce.
Sebastian ale hbitě uskočil a kord mu vtrhl z ruky.
Jednou ranou do spánku ho poslal k zemi, zaujmul postoj a pevně uchopil kord.

,,Pánové?" Zasmál se čekal kdo bude další.

Laura seděla za keřem. Oči měla vytřeštěné a pěsti zatnuté. Měla hrozný strach, a bála se co bude následovat.
Ostražitě pozorovala celou situaci.
Všichni čtyři muži se s kordy vrhli na Sebastiana.
Než ale vzduch prořízlo řinčení zbraní, někdo Lauru zezadu uchopil a zatáhl dozádu. Cítila, jak ji hrubé ruce zmáčkly tvář a tělo. Snažila se bránit, ale protivník byl silnější. Držel ji dlaní ústa aby nemohla křičet. Když ji odvlekl dost daleko, nasadil ji na hlavu pytel a cítila jak ji posadil do koňského sedla.
Chtěla zakřičet Sebastianovo jméno ale místo toho jen ucítila, jak jí kdosi drží zbraň u hlavy.
Potom už se jen kůň s únoscem a Laurou vzdaloval, v černo černé tmě.

Před zmizením stihla jen slabě vykřiknout ale Sebastian zabraný do boje ji přes hluk kordů neslyšel.
Ostří se blištila v záři měsíce a za chvíli byla některá z nich potřísněna krví. Sebastian zasáhl jednoho z mužů do ramene.
Když už začínali být muži unaveni, využil Sebastian situace, a obratem, který znal jen on, sebral dalšímu protivníkovi kord.
Už zbyli jen dva.
U nohou mu mezitím ležel ten, kterého vyřídil jako prvního.
Ten jenž byl oloupen o kord, se otočil a rozeběhl zpět k zámku pro posily.
Zbylí dva to ještě chvíli zkoušeli, ale poté zvolili stejnou strategii jako jejich druh.
Obratně se otočili a vztekle následovali prvního.
Sebastian se zasmál a v očích se mu zablýsklo. Zase vyhrál..
...
To ale nevěděl, jak šeredně se mýlí.
Zahodil kordy a obešel ležící tělo.
Zamířil k místu, kde se Laura měla schovávat.
,,Lauro?" Zašeptal a sklonil se.
Čekal, že uvidí bílou látku jejích šatů ale nic neviděl.
,,Lauro, jsi tu? Už můžeš ke mně. Jsou pryč." Zašeptal znova s domněním, že ho jen neslyšela a teď se ozve.
Prošel křovím a rozhlédl se skrz větve.
Doufal, že ji zahlédne.
Do teď ji bral jako samozřejmost ale najednou mu zádech začal běhat strach.
,,Lauro?" Zeptal se potřetí a hlasitěji než předtím.
Nikdo mu ale neodpověděl.
Teď už měl opravdový strach.
Věděl, že by sama neutekla.
Nebyla hloupá aby jí nedošlo, že by ji mohli snadno kdekoliv chytit.
Narovnal se a uvědomil si že Laura tu opravdu není.
Najednou jím proběhl tak silný nával obav a strachu, že se mu málem udělalo zle.
Zatnul pěsti a přimhouřil oči.
Jestli ji někdo unesl, nemůže být daleko pomyslel si.
Sebral ze země jeden kord a ostražitě se vydal zpět k zámku.
Cestu proběhl rychle a u brány se zastavil.
Rozhlédl se a určil směr, kterým poběží.
Vyhlédl si nejbližšího volného koně.
Hbitě přeběhl přes nádvoří, vyhoupl se na koně ale bílá uniforma ho ve tmě prozradila.
,,Támhle je!" Uslyšel hluboký hlas.
,,Za ním!" Zvolal druhý.
To už Sebastian na nic nečekal.
Práskl bičem a kůň se rozletěl jako o závod.
Než stráže nasedaly na koně, byl už Sebastian dávno za humny.

Uháněl jako o život.
Měl v sobě jen strach o Lauřin život.
Z jeho modrých očí se začaly prodírat tvrdé, dlouho neprolité slzy.
Miloval Lauru tak moc, že ho to dohnalo k pláči.
Uháněl tmou a doufal, že je jediný smysl jeho života, ještě na živu...