Píseň hor

5. rod De Maintenon

Sebastian doslova vyběhl ven, aby si schladil hlavu, která mu vřela. Jen né vztekem, ale pomyšlením na onu dívku. Jak že se to jmenovala, Laura? Jméno se mu honilo hlavou a on měl ve tmě před očima jen její nádhernou tvář a kouzlo, které vyzařovala. To kouzlo, které mu sebralo dech.
Jako náměsíčný, chodil po rozlehlých cestách zámku a prudce oddychoval.
Pokaždé, když se snažil myslet na něco jiného, vedrala se mu před oči ona. Pořád měl před sebou její oči, a skutečnost, že ho nějaká dívka takhle vyvedla z míry, ho dosti znepokojovala.
Trvalo to dlouho, než slavnoti začaly utichat a jemu se uklidnila mysl. Udělal si pár kliků, a pak, velmi odhodlán, namířil si to přes prostranství ke vchodu do zámku za svým bratrem, říci mu, že už našel tu pravou.
Byl by jen pár desítek metrů od cíle, když uslyšel křik. Táhlé volání se ozývalo z větší blízkosti, než se z prvu zdálo, a šlo o ženský hlas. Zastavil chůzi a zaposlouchal se.
,,Pomozte někdo prosím! Pomozte!" křičela žena a Mezi pauzami byl slyšet nářek. Sebastian se tedy jal následovat volání. Překvapilo ho, jak blízko byl, oné osobě.
Ve tmě začal pátrat očima a v tom to spatřil. Nebohá dívka se krčila na zemi před šelmou, která se musela zběhnout z lesa a zabloudit. Udělal pár kroků, chytl zvíře za krk a hodil s ním o zem tak, aby mu nic neudělal. Zvíře se pak oklepalo a dalo se na útěk. Když byl vzduch čistý, rozhodl se zamířit k dívce, která bezvládně ležela na zemi. Přikrčil se k ní.
,,Slečno?" tázal se, ale hned po dokončení slova mu došlo, o koho se jedná. Byla to samotná Laura. Její celé chodidlo bylo krvavé a ona ležela bezvládně na písčité cestě. Neváhal ani chvíli, a jako porcelánovou panenku jí sebral ze země, a nesl jí s takovou jemností, že tomu sám nemohl v první chvíli uvěřit. Bylo by divné, to říct, ale připadal si, jako by se na něj usmálo štěstí. Už chtěl odnést Lauru do zámku a oznámit Nicolasovi, že se rozhodl, ale v momentě se zastavil.
Ona je přeci zasnoubená. Celé jeho nadšení najednou zchladlo, a začal jednat ve vzteku. To co chtěl, nebylo možné dostat, a to vytáčelo. Namístě se otočil, a s bezvládnou Laurou v náručí doběhl ke svému kočáru. Na koně Lauru posadil, a pak ho odvázal Sám na něj vyskočil, a plný zlosti a vůle dosáhnou svého vyrazil na svůj hrad.
Lauru předal do péče Agáty a sám odešel do svého pokoje.
Plný emocí a zmatku v sobě samém, nevěděl co má dělat dřív. Shodil ze sebe vsechno oblečení a přecházel od rohu k rohu.
Co to s ním udělala. Co teď bude dělat od s ní? Vždyť jí unesl! Oni sem mohou poslat zástupy vojáků. Jí odnést a jeho zabít, protože ona je z tak zámožného rodu, že mu z toho běhal mráz po zádech.
Z toho všeho mu bylo zle. Co si teď jen počne?
Stojí mu vůbec za to?
Teď se ale zastavil.
Jestli mu za to stojí? Samozřejmě, že mu za to stojí. Někoho jako je ona už znovu nenajde. Vykašlal se na přemýšlení a šel si raději lehnout. Ráno moudřejší večera.
...
Ráno si přivstal a jako první zamířil do jejího pokoje. Zaskočilo ho, že už je vzhůru. Ona ale sbírala střepy ze země a tak se jí hnak na pomoc.
,,Slečno?" Zeptal se. ,,Všechno v pořádku? Měla by jste být v posteli nejste ještě úplně zdravá." Řekl a šel jí pomoct vstát. Ona se ale najednou rozhodla vstát a protestovat, načež jí její rána na noze odpověděla protestem, a ona klesla zpět na zem.
Sebastian jí ale pohotově chytl a položil na postel. Bez rozmýšlení, jestli jí uvádí do rozpaků, což od něj nebylo správné, se jal jí ošteřovat ránu. Ovšem pohled nevole, který mu věnovala, ho ranil.
Zastínil to úsměvem na pokřivené tváři, zavolal pro Agátu a odešel pryč.
Další den už jí vidět nechtěl. Viděl, že jí ublížil a nechtěl jí lézt na oči, dokud to sama nebude chtít.
Z jeho objevování lásky ho vyrušil bratr Nicolas. Sebastian věděl přesně, proč přijel. Do hradu vůbec nevešel a jen mu poručil ať nasedne do kočáru. Společně pak odjeli do města.
Nicolas byl vzteky bez sebe.
,, Vysvětli mi můj drahý bratře, co tě napadlo. Celý život si klidně na hrad tahej děvky, ale unést šlechtičnu? A ještě zasnoubenou? Upadl jsi někde?!" zpustil na Sebastiana a nehodlal přestat. Sebastian si připadal, jako by mu bylo pět, a Nicolas ho peskoval za to, co udělal špatně. Jeho vysoká silná postava i přes to, seděla na sedačce, se sklopenou hlavou a staženými rameny. Nechal Nicolase aby mu všechno řekl. Jeho slova dobře pochopil, a i když vám to možná přijde k nepochopení, tak si Sebastian uvědomil, že udělal chybu.
Dojeli do místní hospody a proseděli tam celý zbytek dne až do noci, protože se dlouhou dobu neviděli, a měli si co vyprávět.
Jejich rozmluvy skončili až v noci, kdy Sebastian odjel zpět na hrad na koni, kterého mu Nicolas dal.
Už se blížil k bráně, když na nádvoří spatřil bílou postavu. Laura? Urychleně slezl z koně, kterého předal Agátě a vrhl se k ní.
Popadl ji za ramena.
,,Co tu proboha děláte, je hluboká noc a navíc strašná zima, já sám mám na sobě kožich Lauro, proč jste nezůstala v posteli? Jak dlouho už jste vůbec venku?"
Zeptal se starostlivě, protože o ni v tuhle chvíli starost opravdu měl.
,,Chtěla jsem se projít." Zívla a jeho její bezstarostnost zaskočila.
,,Asi hodinu, je mi zima."
Při slově hodina, Sebastian schodil kožich a zabalil jí do něho. Bylo mu jedno, že bude promáčený, teď chtěl hlavně dostat Lauru do tepla. Vůbec nechápal jak ji mohlo něco takového napadnout. Zvedl ji do náruče.
Takový strach o nikohi ještě neměl...

Následoval Lauřin nedobrovolný pobyt na hradě, který způsobil sníh. Sebastianovy city se prohlubovaly ale Lauřin odstup ho zraňoval. Dávalo mu velkou práci aby nevtrhl k ní do pokojů a nestrhal z ní všechny šaty.
Kolikrát se jel raději do údolí opít, než aby čelil jí a tomu co s jím její přítomnost dělala.
Dny se prodlužovaly a její přítomnost na hradě ho začala měnit.
Byl to skoro měsíc a on netoužil po nikom jiném, než po ní.
...
To co se stalo na plese, na který byli pozváni už je známo a tím končí kapitola o rodu de Maintenon.
Sebastianovi předkové z bohatou minulostí, z něho dělají to, kým je a kým vždy bude..

Doufám, že se Vám posledních pět kapitol líbilo. Teď už se zase vrátím k příběhu Sebastiana a Laury.
Děkuji, za všechny vaše ohlasy a podporu ♥️