Píseň hor

,,Chci tě!"

Byli už dobrou hodinu na cestě a Lauru začínalo z jízdy na hřbetu koně bolet tělo. I přes ukrutný nekomfort nechtěla dát Sebastianovi nic najevo ale on to i tak poznal. Řeč jejího těla měl nastudovanou lépe, než mniši knihy, které celý život přepisují v klášterech.
,, Před setměním už budeme na místě." oznámil a jemně položil dlaň na Lauřino rameno.
,,A kam to vlastně jedeme?" nadlehčila bolest zad Laura a otočila se na Sebastiana, kterého její zájem potěšil.
,,Na zámek, k bratru Nicolasovi." oznámil.
,, Už o tom ví, Agáta za ním poslala skoka." řekl a zatáhl za uzdu. Na to Gilitis zastavil a Sebastian slezl dolů tak, aby se Laura nemusela hýbat. Chtěl se otočit a dál koně vést ale Laura slezla také. Už to nemohla vydržet. Rozešli se lesem.
,,Poslyš.. Nikdy jsem s nikým nic osobního neprobíral, ale.."
zastavil se.
,,Jsi v pořádku? Víš, vím že mi do toho nic není ale to co ti ti muži udělali.."
zteměl mu hlas a zastavil koně. Pak pohlédl na Lauru a ona se až lekla toho, co mu viděla v očíčh.
,,Měl jsem je zabít všechny." rozhodl, a řekl to s takovou jistotou, která Lauru překvapila. On by je všechny zabil, jen proto, že na ní sahali? Položila mu stejnou otázku ale místo odpovědi se dočkala dalšího rozhodného oznámení.
,,Pro tebe, bych zabil i sebe." řekl a nejistě přistoupil blíž k ní, a vědom toho, co dělá, přimrazil Lauřiny nohy k zemi.
,, Sebastiane, já.." chtěla křičet a bušit mu do hrudi. Rozbít ho na tisíc kousků a rozšlapat je na střepy, aby nemusela cítit bolest té lásky, kterou jí dával. Byla vyděšená z toho, co všechno by pro ni udělal. Děsil ji.
,,Já nechci, aby jsi kvůli mě zabíjel." vydechla, ale on její rozkaz jakoby ignoroval a mluvil dál:
,,Jsi v pořádku?!" položil otázku rázněji.
,,Nic mi neudělali. Ale nebyl to pěkný zážitek. To ti povím." zasmála se, ale jemu to vtipné nepřišlo.
,,Opravdu ti nic neudělali?! zeptal se znova a přistoupil k ní. ,, Protože jestli ano, tak.." začal vrčet ale Laura mu položila dlaň na ústa.
,,Nic mi není, drahý pane." šeptla hláskem, jako myška a dlaň jí hřála jeho horká, ostře řezaná čelist. Nebyl schopný nejmenšího pohybu, natož vzdoru, proti její lehké dlani. Je to vtipné, jak byl proti malé, hubeňounké Lauře on, jako hora vysoký, úplně bezmocný. Ale miloval ten pocit, být ovládán právě jí...
Jeho myšlenky ale zabíhaly moc hluboko a tak sevřel její dlaně, a chtěl jí pokynout, aby se posadila. Jeho slova ale umlčel krátký a horký polibek. Potom Laura udělala to, co Sebastian chtěl, ale neřekl, a vydali se na cestu.
To by si člověk nepomyslel, jaké napětí může být mezi dvěma lidmi, kteří spolu strávili téměř rok, a byli si blíže každým dnem.
Jemu to v hlavě vřelo jako v pekelném kotli. Sice kráčel kousek od koně, ale jeho oči, jako ostříž sledovaly pohyby jejího těla, v sedle toho vznešeného zvířete. Boky se jí pohupovaly ze strany na stranu a při každém kroku jí nadskakovala ňadra. Odtahoval svoje oči na druhou stranu, do hustých lesů, ale ona byla jako magnet. Když se na něj otočila, přistihla ho, jak se odtrhnul zrakem a pak mu zrudly tváře. Viděla, jak mu v očích svítí nevědomí. Nevěděl, že to Laura poznala. Uplynula další půlhodina, od chvíle kdy odešli.
Laura začala pomalu tahat za uzdu, a spomalovala koně. Pomalinku se zastavovala až kůň došlápl a zastavil se. Potom se kradmo otočila na Sebastiana a otočila v sedle boky, ale on byl tak zabraný do sebeovládání, že si nevšiml smělých gest, kterými na sebe poutala záměrně pozornost.
Už se jí zase zmocňoval ten pocit.
Ale byli uprostřed pustého lesa. A sami. A jediný živý tvor, který jí byl nablízku byl muž, který v ní jako jediný dokázal vyvolat ten pocit neukojitelné touhy po jeho těle.
V tom se jeho kroky prudce zastavily.
,,Copak to děláš" zesptal se škádlivě.
Chvilku bylo ticho, ale Laura přesně věděla, co má říct, a jen stupňovala jeho napětí.

,,Chci tě." zesinala rozhořenou tváří a husté vlasy jí spadly do obličeje.
,,Chci tě teď. Hned." řekla znovu, a jako by to nebyla ona. Jako by svoje tělo neovládala a jen se nechala táhnout. Viděl jí na očích ten plamen, který tam byl ten den, kdy se vraceli na hrad. Stejný, ale ještě silnější.
Byla v jednom ohni, a Sebastian nemohl být ničím jiným, než její obětí.
Seskočila z koně tak rychle, až to Sebastiana zarazilo. Prolétla vzduchem a začala mu rozepínat košily, pod černým kabátem.
,,Chci tě, teď hned." šeptala znova.

Já nechci. Nechci jí o její čistotu připravit tady a teď. Nechci to udělat, ale ona mi nedává na výběr. Zkouší moji trpělivost až moc. Chce vědět, co vydržím, ale já vím, že jsem oproti ní takhle malý, a slabý...

Jí ale nešlo o žádnou zkoušku. Chtěla ukojit ten chtíč, který jí drásal tělo..

On, se zmateným pohledem v očích podléhal jejím ladným pohybům. Chtěl. Toužil po tom, aby ho vedla, a aby ho zničila. Servala z něho černý kabát a bílou košily, a když byl od pasu nahoru nahý, začala mu svlékat kalhoty. On jí hladil po rozpáleném těle a toužil po tom aby jí mohl líbat a dotýkat se jí. Při rozepínání kalhot se zastavila a vroucně ho políbila. Vzrušovala jí každičká část jeho těla. Jeho výška. Jeho dlouhé silné nohy. Jeho svaly na rukou, které se při každém pohybu napínaly, a svalnatý hrudník, který hrál jako piano, při pohybu rukou. Nevěděla co dřív, a připadala si, že se snad rozletí na kousky. Sebastian ji chytl za pas a ona ho nohama objala kolem pasu. Tak dlouho se líbali, a on při tom studoval každičký detail jejího těla. Jak tak jezdila klínem, po tom jeho, cítila, jak jek Sebastian tvrde  a jeho pohyby jsou čím dál drsnější a něžnější zároveň.
,,Lauro.." zasténal a zaklonil hlavu, zatímco Lauru pořád držel na svém těle. Napnul se mu silný krk, a jeho rty, celé rozkousané znovu zasténaly tu píseň, jejího nádherného jména.
,, Lauro.."

,,Řekni to." rozkázala mu, a dlaní mu hmátla na místo rozepnutý kalhot.
,, Řekni to!" vdechla mu do tváře a rukou zajížděla na místa, která byla pro ostatní to nejzakázanější tajemství, které ale Laura rozplétala a odemykala kousek po kousku, a dostávala se tak jeho jádru, ve kterém byl ten něžný a lidský Sebastian, plný lásky.

,,Chci tě!" zavrčel hlubokým hlasem a přitisknul si její tělo na to svoje.

Nechal se pohltit tou rozkoší...