Píseň hor

Světla, slavnost, zásnuby

Ráno se Eugénie vzbudila stejně jako vždy. Až na to že na ní u šatníku čekali světle růžové šaty, s nabíranými volány na ramenou s malými perličkami zdobenou dlouhou sukní, jejíž jednotlivé vrstvy připomínaly květy růžových růží. Už od rána pršelo, ale Eugénie si nenechala zkazit náladu. Na tenhle den čekala dlouhou řadu let a chtěla si užít.
Poslala pro služebnou, která ji pomohla se umýt a navléknout se do nádherných šatů.
Když byla Eugénie hotová, na dveře zaklepala její matka a vstoupila dovnitř.
Když spatřila Eugenii, do očí ji vyhrkly slzy. ,,Moje milovaná Eugénie." Pronesla se zajíknutím, a objala svou dceru. Eugenie, podlehla jejímu přecitlivění a objala matku taky.
,,Musíš se ukázat otci a bratrovi. Nechají na tobě oči." řekla s úsměvem matka.
Zavěsila se do Eugenie a společně vyšly na chodbu. Za rohem už na ně čekal komorník, Eugenina otce. ,,Už se začínají sjíždět první hosté madam. Mám je usadit v salónu?" Zeptal se komorník Olivier. Eugenie se nadšeně podívala na matku a ta jí úsměv oplatila.
,,Ne, můžeš je rovnou zavést do sálu, řekni, ať už připraví první podnosy s jídlem a přivedou hudebníky." Rozkázala matka.
Olivier se uklonil, a ve spěchu, odběhl za hosty.
Eugenie se v šatech, ukázala otci i bratrovi Paulovi. Mála Elodie jen nadšeně vřískala, a tahala Eugenii Lauru za sukni.
Matka jí odtáhla pryč a předala chůvám. Nechtěla, aby se Eugeniiny šaty poničily.
Otci se Eugenie v šatech opravdu líbila. Chtěl se s ní pochlubit třeba celému světu. Vypadala jako světice, její dlouhé světlé vlasy byly svázané do dokonalého drdolu a její úsměv jí přidával na nevinnosti.
Objala otce, bratra, matku i malou Elodii. A vydala se ujmout svých hostitelských povinností.
Po cestě, narazila na Laurenta. Věnoval ji velice laskavý úsměv a ona jemu taky. Nabídl ji rámě a zavedl ji do jednoho, ze salónů pro hosty. Tiše kráčeli chodbou, na konci zahli doleva a vkročili do malé, světle modré místnosti a velkými okny které překrývaly zlatavé závěsy s modrými výšivkami. ,,Dnes ti to opravdu sluší. Vypadáš kouzelně." Pronesl něžně Laurent a objal Eugenii Lauru kolem pasu.
Ruměnec se jí rozlil po celé a tváři ale snažila se to zakrýt úsměvem.
,,Děkuji" pronesla tiše Eugenie, a vzhlédla k Laurentovi.
Koukali na ní jeho světle zelené oči a plavé vlasy. Byl jí i docela podobný když o tom tak uvažovala.
Sehnul se dal jí letmý polibek na rty.
Eugenii se zatajil dech. Jeho jemné rty se dotkly těch jejích a ona zavřela oči. Když se odtrhnul a Eugenie se na něj s úžasem v očích podívala a usmála se.
,,Uvidíme se na parketu madam." Řekl Laurent a s úsměvem ji opustil.
Eugenie  stála jako tělo bez duše a v hlavě si dokola přehrávala co se právě stalo.
První polibek pomyslela si.
Dá se tomu tak říct? Nevadí, že to bylo dříve než po svatbě? V duchu se pousmála, odešla z pokoje a sešla do sálu, aby přivítala hosty.
Když prošla velkými mohutnými dveřmi, hudba už se roznášela celým sálem. Mladí začínali tančit a starší si připíjeli na oslavenkyni.
Když udělala první krok v sále, všichni naráz utichli. Všichni na ní koukali a nemohli uvěřit, že je tak krásná. Z toho co se o ní povídalo v údolí- že je to zakletá princezna která vypadá jako dcera matky boží, si každý udělal svou představu, ale ona předčila jejich očekávání.
Všichni s úžasem sledovali každý její pohyb dokud na ní nezavolal její otec.
,,Eugenie Lauro! Tady tě máme, pojď k nám!"
Vřele se usmála a vykročila k otci. Chůzi měla ladnou a bezchybnou.
Mezitím k sobě otec zavolal i Laurenta.
,,Vážené dámy a vážení pánové, dnes jsme se tu sešli nejen proto abychom oslavili osmnácté narozeniny mojí nejstarší dcery Eugenie, ale taky proto, abychom vám sdělili jednu velkou novinu. A tou je zasnoubení mé dcery Eugenie Dampierre a hraběte Laurenta de Artois!"
Všichni nadšeně tleskali a smáli se. Připíjeli si a pánové vyhazovali klobouky.
Pro Eugenii, to byl kouzelný moment. Laurent jí nabídl rámě, sešli ze stupínku a postavili se doprostřed sálu.
Hudba spustila a Eugenie, se s Laurentem roztočila.
Hudba hrála dlouho a dlouho všichni tančili. Pro Eugenii utíkal čas tak rychle, že ani nezpozorovala, že se začíná stmívat.
Po pěti kolech valčíku už byla Eugénie unavená, omluvila se a šla se usadit vedle matky.
Ta jí ale nenechala dlouho odpočívat a odvedla jí seznámit se s místím kronikářem panem Yvesem, a dalšími jeho společníky.
Na Eugenii začalo působit víno které vypila během pauz mezi jednotlivými tanci a před očima měla jen matné tváře. Ruku na polibek zvedala automaticky a jenom se usmívala a ukláněla. Zdálo se jí, že se jí stále dotýká ta stejná ruka. Stále stejně vlažná a jemná.
A to, jsou to muži, pomyslela si.
Zbytek večera strávila seznamováním a chvilkami kdy s Laurentem vyšli na ochoz do vlhkého večera, kdy stále ještě pršelo. Studený vzduch byl osvěžující.