Píseň hor

To přece nemůže být..

Uháněl jako ďáblem štvaný.
Mrazivé kapky ho řezaly do tváří zarudlých od silného pláče a černou oblohou svištěly blesky a dunivé hromy.
Bláto, které létalo od koňských kopyt se mu zachytávalo na bílé uniformě a déšť jej rozmáčel tak, že vytvořilo velké hnědé skrvny.
I když hřebec už nemohl, Sebastian stále prudce švihal otěžemi a křičel do silného deště.
Stráže, které ho z počátku pronásledovali, svoji práci vzdali kvůli dešti.
Za to Sebastian ne.
Vždy věděl, kde se Laura nachází, co dělá nebo kam se chystá a věděl jestli jí hrozí nebezpečí.
...
Teď to ale nevěděl.
To ho činilo ještě nepříčetnějším a zoufalejším.
Snažil se nepanikařit ale v tenhle moment to byl zcela zbytečné.

,,Jak jsem to mohl dopustit." opakoval si stále pro sebe a pěsti při tom zatínal tak, až ho rozbolely.
,,Jak jsem to jen mohl dopustit. Kdybychom na ten bál nešli.
Ale Laura chtěla.
Kdybychom utekly jen o kousek dál. Mohla se schovat do jiného křoví.
Mohla klidně zůstat stát po mém boku...
Mohla..
Mohla."
,,Proboha!" zahřměl Sebastian a prudce zatáhl za otěže.
Kůň zastavil a začal silně oddechovat.
Stejně tak Sebastian.
Narovnal se a podíval se do tmy.
Kabát měl už celý promáčený a studená látka se mu lepila na tělo.
V hlavě si potřeboval všechno srovnat.
Ohlédl se.
Spatřil jen cestu, na které vyřídil stráže, a po které dojel až sem.

A taky cestu, na které ztratil Lauru..
Otočil se a vyrazil zpátky.
Během chvíle byl zpátky na místě.
Ohlédl se, a hledal křoví, za které se Laura schovala.
Seskočil z koně, prošel křovím a lesem se dal směrem k cestě, z které před chvílí odjel ten neznámý kočár, ve kterém byla svázaná Laura...

To on ale netušil.

Lauru na hlavě škrtil slaměný pytel a provaz řezal do krku. Slyšela jízdu kočáru, ve kterém ostatně sama seděla.
Tělem jí lomcoval takový strach, že nebyla schopna ze sebe vysoukat ani hlásku.
Ruce měla svázané, zkusila je rozdělit od sebe ale marně.
Kdosi ji chytl za ramena a bolestně sevřel.
,,Ani to nezkoušej ty potvoro! Rozumíš!?"
Laura zůstala zticha.

To co uslyšela by jí, kdyby stála srazilo na kolena.
Srdce ji poprvé v životě nesevřela jen ledová ruka strachu ale i smutku a bezradnosti.
Ten kdo s ní sedí na tom koni, to vůbec není muž...