Píseň hor

První dotek

Eugenie začínala být prochladlá a požádala Laurenta aby se vrátili zpět. Ani jí nenabídl šál či plášť... Jen ji odvedl zpět do sálu. Eugenie se nad tím v duchu pozastavila a trochu ji to rozesmutnělo.
Ale nálada se změnila hned jak vešla do sálu. V teple pookřála a na po tváři se jí roztáhl široký úsměv.
V tom za ní přiběhla Collete s tím, že si otec žádá její společnost v loveckém salónku.
Eugenii se to moc nelíbilo. Neměla ráda ráda zabíjení zvířat a už vůbec ne, když se musela setkávat s lidmi kteří si v tom libovali.
Neochotně následovala Collete do salónku na pravém konci chodby, druhého patra zámku. Vešla do salónku. Tmavě hnědou místnost osvicovalo jen pár svícnů.
Uprostřed místnosti stál dlouhý oválný stůl, okolo něho bylo šest židlí. Na hlavní židli v čele stolu seděl Eugenyin otec, Alain Dampierre, nalevo od něho jeho manželka a Eugenie matka Marie a vedel ní Eugenyin bratr Paul.
Na pravé straně od otce seděl kronikář Yves vedle něho seděl muž, vyšší, urostlé postavy. Měl dlouhý černý plášť a černé vlasy.
Eugenie na něj se zájmem pohlédla.
Vycítil její pohled a zvedl k ní zrak.
Jeho oči. Jeho temně modré oči se zabodly do těch jejích. Byl v nich oheň a něco co Eugenie nedokázala popsat ani pochopit.
Cítila jak jí ten pohled propaluje tělo skrz na skrz.
Uhla očima, lehce se uklonila a usmála se na otce. Situaci zvládala zkrátka perfektně.
Otec se zvedl a s ním i ostatní společnost u stolu. Včetně toho muže.
Eugenie znejistěla a postavila se víc k Paulovi. Použila ho jako štít, pomyslela si.
,,Pánové, moje nejstarší, Eugenie Laura."
Usmála se a podala ruku kronikáři Yvesovi, jeho společníkovi Gilbertovi a pozdravila je lehkou úklonou.
Když v tom se ze zadní časti stolu vynořili dvě vysoké mužské postavy s černými vlasy a propíchly ji pohledem.
,,Eugenie." Pokračoval otec ,,Tohle je pan Nicolas Maintenon." Podala mu ruku a on jí políbil. Nejistě na něj pohlédla.
,,A tohle jeho mladší bratr, Sebastian Maintenon." Napřáhla třesoucí se ruku, když v tom jí místo vlažné hebké dlaně, uchopila horká až přímo vroucí, drsná, velká dlaň.
Sebastian políbil Eugenii ruku a odstoupil.
Takový dotek.. takový dotek ještě nikdy necítila, to horko které to v ní vyvolalo jí způsobilo mžitky před očima.
Naposledy pohlédla na ten uhrančivý temně modrý pohled a omdlela.