Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Bedrock

„Samo?" Zeptal se jedné klidné noci Matyáš, když ležel v posteli na zádech a koukal do stropu. Samo, který vedle něj ležel na boku a zády k němu, se zrovna snažil usnout. Marně. „Samko spíš?"

„Nie, rozmýšľam nad tým ako ťa zabijem," odpověděl mu celkem naštvaně Samo a povzdechl si. „Prečo?"

„Mám takovou otázku."

„Teraz?"

„Jo. Myslíš, že když půjdu na zahradu, vezmu si lopatu a začnu kopat, že se dokopu k bedrocku?"

Samo chvíli mlčel, nevěřil totiž, že slyšel to co slyšel. Otočil se na druhý bok aby na Matyáše viděl a řekl: „Preč- ako ťa- robíš si zo mňa srandu Matyáš? Choď spať!"

„Ale já to potřebuju vědět. Je to důležitý."

„Uh, dobre. Nedokopal, lebo by si skôr umrel, si totiž idiot. A teraz ma nechaj sa vyspať," řekl Samo, otočil se zpátky a dal si polštář přes hlavu.

Matyáš se lehce zamračil a vstal. „Uvidíme."

„Kam si myslíš že ideš?"

„Jdu se dokopat k bedrocku," poskočil si Matyáš a oblékl si svou oblíbenou mikinu.

Samo si sednul a hodil po Matyášovi první věc co mu přišla do ruky. Byl to polštář a slušně s ním svého retardovaného přítele sejmul. Tak, že neudržel rovnováhu, spadl a shodil vázu. Udělal příšerný rámus a za chvíli se k nim přiřítil Dominik.

„Co to tady děláte?" zajímal se.

Matyáš se pracně zvedl opírajíc se o všelijaký nábytek kolem. „Chci se dokopat k bedrocku."

Dominik se zasmál. „To už jsem zkoušel."

„No a jak to dopadlo?"

„Vím, že jsem skončil v nemocnici, jinak si z toho nic moc nepamatuju."

∆∆∆∆

Vrátím je, protože nostalgie. A potřebuju něco zkusit ^^