Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Geniální plán

Děti. Dominik s Vitou se často chovali jako děti. A Samo s Matyášem je tak většinou i brali. Takové ty děti, které vám skáčou po nábytku, mají všetečné otázky, shazují věci ze stolu a řvou když se jim něco nelíbí. Na nějakou tu chvíli to byla sranda, ale všeho moc škodí že.

Samo s Mattym nevěděli, jak ty dva donutit, aby se chovali víc na svůj věk, ale pak je to trklo. Když za Dominikem a Vitou přijdou s tím, že by se k sobě hodili a že by to ti dva měli dát dohromady, tak zmlknou. A opravdu. Ne, že by zmlkli úplně, to ne. Spíš Sama s Matyášem poslali do háje. A od té doby o tom nemluvili. Vlastně pomalu nemluvili o ničem. Tedy aspoň ne se Samem a s Mattym.

„Niečo tu nehrá,” řekl zamýšleně Samo a poklepával prsty do stolu.

„Proč myslíš, Sherlocku?” popíchl ho Matty.

„Počuj, od tej doby čo sme im povedali, že ich shipujeme, alebo ako tomu fanúšičky hovoria, sa chovajú zvláštne.”

Matty pozvedl obočí a vzhlédl ke stropu jako by přemýšlel. „Mně to ani nepřijde.”

„Lebo si slepý,” odbyl ho Samo a pokračoval ve svém výkladu. „Nehovoria s nami tak ako predtým a už sa nesprávajú ako decka.”

„Ale to jsme přece chtěli.”

„No- to hej, ale stejne je to divné.”

„Já ti někdy fakt nerozumím Samko,” uchechtl se Matyáš. „Možná to bude tím že jsi Slovák.”

Samo ho sjel pohledem. „Ešte raz si urobíš srandu z toho že som zo Slovenska, a nechtěj vedieť čo sa stane,” zavrčel.

Matyáš v klidu zakýval hlavou a nasadil kulišácký výraz. „Ah, that's hot.”

„Matyáš už som ti niekedy povedal aký si idiot?”

„Každej den. A neboj, taky tě miluju,” zazubil se Matyáš, přešel k Samovi a zezadu ho objal. Hned na to mu začal opečovávat krk polibky, jako to vždycky dělal Samo jemu.

Samo se zhluboka nadechl a na moment zavřel oči, ale pak je zase rychle otevřel. „Mám nápad.”

„No to já taky,” zavrněl mu Matty do krku.

„Povieme Dominovi a Vitovi, že budeme preč a že budeme potrebovať postrážiť dom, ale ve skutočnosti my dvaja doma zostaneme a budeme ich pozorovať. Treba na niečo prídeme,” řekl Samo nadšeně, odlepil ze svého krku Matyáše a hodil hlavu dozadu, aby mu viděl do obličeje. „Čo povedáš?”

Matyáš nevěřícně zakroutil hlavou a zasmál se. „Jseš fakt, retard, víš to?”

„Viem.” Samo se usmál a natáhl ruce nahoru, aby Matyášovi naznačil že chce pusu.

Matyáš to pochopil, shýbl se a vlepil Samovi láskyplný polibek. „Ale můj retard.”