Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Bez proudu

Co z vlastních zkušeností autor ví, zpravidla existují dva typy lidí při sledování filmů a seriálů. Lidé, kteří používají dané dílo jako zvukovou stopu do pozadí, moc tomu nevěnují pozornost, ale bez toho by to zkrátka nebylo ono, a pak lidé, kteří doopravdy dávají pozor a nechtějí být rušeni, aby náhodou neprišli o nějakou důležitou část. Samuel s Matyášem měli ve svém vztahu oba dva typy, schválně jestli si správně tipnete, kdo byl který. Vsadím se, že je vám to určitě nad slunce jasné. Nebo snad nad měsíc?

Samuel si hlasitě povzdechl. Chtěl, aby jeho přítel věnovat pozornost jen a pouze jemu, ne televizi! Sice se po něm tu a tam ohlédl a věnoval mu úsměv, pro který by blonďák snad zabíjel, ovšem hned zase dál visel očima na obrazovce. Samo to samosebou nechtěl nechat jen tak, takže se vytasil se svým šarmem, který ho jen málokdy zklamal. Polehoučku potichučku se k Matyášovi přisunul, jednou rukou mu pomalu přejel po stehně a druhou si jeho hlavu přitáhl blíž, aby mu mohl svůdně skousnout ušní lalůček. Matyáš to přímo nesnášel, protože věděl, že ho to dokáže snadno zlomit.

„Samko,” vydechl výstražně, „teď ne, teď je dobrá scénaa.”

„A nie si na tú televíziu tak trocha fixovaný?” zamračil se Samuel, odradit se však nenechal. Vlezl Matyášovi na klín, zastínil mu tím kompletně celý výhled, a začal ho opečovávat polibky.

„Lásko máš tlustý sklo,” bylo to jediné, co mu jeho vysoký přítel odvětil.

„Tak a dosť,” řekl rázně Samuel, a sotva to dořekl, v celém domě se zhaslo. Kapku ho to zaskočilo, tohle v plánu neměl.

Tentokrát si povzdechl Matyáš.
„Tak to jsi teda nemusel. A vůbec, jak jsi to udělal?”

„To-to ja nie, fakt,” přísahal Samuel s pravdivostí v hlase. Hned na to začal Matyášovi šmátrat po kapsách, aby našel aspoň něco, čím by si mohl posvítit.

„Nech si to osahávání až když budeme svítit,” uchechtl se Matyáš.

„Idiot, po prvé, to nedáva zmysel, a po druhé to teraz výnimočne nemyslím nejako úchylne, hľadám tvoj mobi-”

„To nebyl on,” upozornil ho Matyáš se smíchem.

„Ah, prepáč.”

„Že tys to udělal naschvál?”

„Možno? To nikto nevie, hah.”

„Ty seš fakt strašnej.”

„To vieš, to som ja..A čo vôbec mohlo tie poistky vyhodiť?”

Pro odpověď bychom museli zajít do trochu jiné části domu. Do sklepa. Určitě si říkáte, že ve sklepě by mohly být tak maximálně krysy. No, dvě takové krysy tam opravdu byly, a hráli indoorový minigolf. Krysy jménem Dominik a Vitaa.

„Ha! O co že netrefíš támhle ten důlek ve zdi!” vykřikl vyzývavě Domino ještě pár sekund před tím, než Vitaa trefil hlavní spínač pojistek, a jaksi způsobil, že se z něj začalo kouřit.

No, takže, pokud nechcete mít pojistky ve stejném stavu, nepouštějte do svého sklepa nikoho ani trochu podobného těmto dvoum retardovaným krysám.