Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Hvězdičky

Když se Samo v noci probudil a pohlédl na místo, kde očekával spícího nebo aspoň dumajícího Matyáše, nikdo tam nebyl. Samo si nejdřív myslel, že šel třeba do koupelny nebo se napít, ale když se už delší dobu nevracel, začalo mu to pořádně vrtat hlavou. Takže se vyhrabal z peřin, nazul si bačkory, a vydal se ho hledat. Nakonec ho objevil na terase. Ležel na lehátku, měl přes sebe hozenou deku, a zasněně pozoroval noční oblohu.

“Pozeráš súhvezdia?,“ zeptal se Samo a přišel k Matyášovu lehátku.

Matyáš sebou trochu cukl, ale pak se na Sama zářivě usmál, chytl ho za ruku a stáhl ho tím na lehátko k němu.
„Jo a celkově oblohu. Je to úžasnej pohled. A ty hvězdičky..“ řekl zasněně.

Samo si na Matyášovi udělal pohodlí, obmotal okolo něj ruce a taky se na hvězdy zadíval.

Matyáš přes ně ještě hodil deku a usmál se.

„Stejne sú to len obrovské gule plynov,” řekl Samo do ticha a zasmál se.

„Ale notak Samko,“ zahuhlal Matyáš a tiše se zasmál s ním. Pak ukázal na měsíc, který společně s hvězdami osvětloval celou terasu. „Koukej, to jsi ty. Takovej můj měsíček.“

„Hej, a ty si zas moje slniečko. Bez teba by som nemohol žiariť, ale niekedy chcem aby si odo mňa bol 150.23 miliónov kilometrov ďaleko keď sa ma snažíš vzbudiť kvôli blbosťom,“ odpověděl Samo a poplácal Matyáše po tváři.

Ten se trochu zamračil, ale ani mu nevadilo co Samo řekl. Víc ho objal a už nic neříkal.

„Hah, pokud je Samo měsíc a Matty sluníčko, co jsem pak já?” zeptal se potichu Dominik Vity.

Vitaa s Dominikem asi nemají nic jiného na práci než stalkování Sama a Matyáše, jak tak vypravěč kouká, ale on má co říkat....No nic!

Vitaa pokrčil rameny. „Ty budeš nějaká černá díra, protože všechno jídlo co vidíš, v sobě vždycky necháš zmizet,“ odpověděl stejně potichu.

Dominik se zamračil. „Abych tě náhodou taky nenechal zmizet idiote..“