Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Ty nejsi zvědavý?

Celou ložnicí vyhrávalo známé iphonovské vyzvánění. Mobil, co ležel na nočním stolku, vibroval jako pominutý, a vytrvale čekal až ho někdo zvedne a umlčí tu otravnou písničku co hrála pořád dokola. Ale zatím to vypadalo, že se k tomu nikdo nemá.

„Mhh, Samo zvedni to. To je tvoje," zamrmlal ospale Matyáš do polštáře a dloubnul svého přítele prstem přímo mezi lopatky.

Ten se po něm jenom ohnal rukou, ale nezvedal se.
„Prečo by som to robil, veď je noc. Ktorý chuj by mi teraz volal do frasa!"

„Nemám tucha, jenom to prosím umlč!"

Samo si povzdechl.
„Hm, fajn," řekl a natáhl se přes Matyáše na noční stolek, aby mohl hovor zvednout. Bylo to skryté číslo, a Samo si ani obrazovku telefonu nestihl prohlédnout, protože v tu ránu mobil přestal zvonit.
Samo pozvedl obočí a pokrčil rameny.
„Zvláštné."

„Kdo to byl?" zajímal se Matyáš.

„.....Ja- neviem."
Zahleděl se na obrazovku svého telefonu, a během pár sekund mu přišla zpráva. Taktéž od skrytého čísla, a byly to jenom dvě slova a smajlík, který vás donutí přemýšlet i když víte kdo vám píše.

Pojď dolů :)

Samo tomu nevěřil. Myslel si že ho jenom šálí zrak, takže telefon vypnul, dal ho vedle sebe, zhluboka se nadechl a na moment si dal hlavu do dlaní. Potom mobil zase popadl a zapnul s nadějí že už tam ta zpráva nebude. Jenomže opak byl pravdou. A přibyla ještě jedna.

Ty nejsi zvědavý? :)

Už zas ten smajlík. Samo teď přerývaně dýchal a snažil svoji mysl donutit, aby to ignoroval a šel spát.
„Som," zašeptal do ticha. „Do frasa!"

„Samko jsi v pohodě?" zeptal se ho najednou starostlivě Matyáš, sedl si vedle něj na kraj postele a pohladil ho po stehně.

Samo zakryl obrazovku rukama a pousmál se.
„Hej, hej.. som. Choď spať," usmál se a vlepil Mattymu polibek do vlasů.
„Ja sa len- dôjdem napiť."

Ani nečekal na Mattyho odpověď a vyplul ze dveří na chodbu. Telefon měl s sebou se zapnutou svítilnou a dělal malé krůčky směrem ke schodišti. Pořád přerývaně dýchal a slyšel svůj vlastní tep. Ale zvědavost byla silnější než strach. Samo si v hlavě vymýšlel ty nejrůznější scénáře, a to mu vůbec nepomáhalo.
Když sešel schodiště, tak všude porosvěcel a rozhlédl se kolem. Nikoho ani nic nespatřil. Kromě Jackie na gauči, která tvrdě chrupkala.

„Len ma niekto vytrolil, hej," řekl si klidně Samo, a už se chtěl vydat zpátky nahoru, když uslyšel nějakou ránu. Z venku.

Samo polkl a udělal pár kroků vpřed. Nejistě se natáhl se pro kliku vchodových dveří. Pomalu ji stiskl a otevřel. Znovu se rozhlédl a na rohožce před ním uviděl svíčku a nějaký papír.
„To je nejaká idiotská hra?!"
Z celé téhle situace se mu motala hlava jak o všem přemýšlel. Měl by zavolat policajty nebo je moc paranoidní? Měl by to říct Matyášovi? A co když se mu to jenom zdá?

Nakonec se sehnul pro papír a přečetl si co na něm stojí.

Dočkej konce
Jako husa zvonce
Vidláku

Samo se zamračil, ale strach na něm byl pořád solidně vidět. Vztekle nakopl svíčku, která mimochodem hezky vanilkově voněla a papír roztrhal.
Pak ale zmerčil další svíčku. Tak pět metrů před ním. A další. Jako by z nich byla vytvořená cestička.
„Ja bojovky nehrám," řekl zamračeně, ale stejně se po svíčkách vydal. Aby do nich mohl kopnout, protože by ho vážně zajímalo, který chuj mu s nimi vyzdobil zahradu.
Svíčky ho zavedly k jeho domu z druhé strany a končily na místě, kde vždycky parkoval svoji milovanou Audi. Jenomže teď tam nebyla Audina, ale svíčka a další papírek.

Samo vytřeštil oči a rozběhl se tam.
„KDE JE?! Kam ste dali môjho miláčika?!" zařval servaně a klekl si na příjezdovou cestu. V hlavě se mu míchaly snad všechny pocity světa. Řekl si že brečet nebude, ale nevěděl jak dlouho mu to vydrží.

Naštvaně popadl papírek, na kterém byla amatérsky načmáraná jeho Audi a nějaký vzkaz, který byl napsaný červenou voskovkou.

Audinu zpátky dostaneš, ale pouze v případě, že si se mnou budeš hrát a nezavoláš státní orgány :)

∆∆∆∆

Well- Don't ask