Byla krásná noc. Měsíc osvětloval noční oblohu, jantaři jako je váš vypravěč ponocovali a dělali blbosti, hodiny které visely na zdi potichu tikaly, Samo spal a pravidelně oddychoval a Matyáš koukal do stropu, jako to dělá skoro každou noc. Zase nad něčím přemýšlel a protože chtěl svoje myšlenky nějak sdílet, začal budit chudáka Sama.
„Samo Samo Samo, mám na tebe otázku,“ opakoval tak dlouho dokud se Samo neprobudil a šťouchl ho prstem mezi lopatky.
„Akú zas?“ zeptal se ten menší z nich ztrápeně a zívl.
„Co bys dělal kdyby ses jednou takhle probudil a zjistil že jsi kuřecí nugetka?“
„Čo bych mal ako robiť? Bol by som kus mäsa, Matyáš. Ako ťa toto zasa napadlo? Do frasa, a prečo vždycky v noci?!“
Matyáš pokrčil rameny. „V noci mají ty otázky jinej nádech, víš.. To je neuvěřitelný normálně.“
Samo protočil očima a dal si hlavu do dlaní. „Ty si taktiež neuveriteľný,“ řekl a plácl sebou o polštář. Za chvilku se ale zvedl a na Matyáše se podíval. „Vieš čo? Taktiež mám na teba otázku.“
Matyáš zajásal. „No super. Ptej se.“
„Dobre, poď bližšie. Vieš ako znie tleskot jednej ruky?“
Matyáš se zamyslel a lehce se zamračil. „No, to nevím, ja-“ ani to nestihl dopovědět, protože mu Samo vlepil facku.
„Takto,“ odpověděl Samo, „a teraz ma nechaj sa vyspať!“
∆∆∆∆
Já bych jako nugetka nepřežila. Mám doma kočku :D
YOU ARE READING
Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)
FanfictionKrátké jednodílovky na odreagování a zahnání nudy :DD Díky tomuto příběhu se autor rozepsal, ale styl psaní- au au <33 Už to bude tři roky co jsem ho začala...možná je
