Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Samo, spíš

Znáte večerníček O Kanafáskovi? Je to úžasná pohádka a moje dětství. Jestli neznáte, určitě se podívejte. Jo a právě na tomhle večerníčku je založen dnešní oneshot. Enjoy <3

∆∆∆∆

Byl jednou jeden kluk, Samuel, a ten nechtěl vůbec spát. Ze všeho nejradši by si celé noci hrál a pozoroval oblohu zalitou hvězdami. A tak si prostě vymýšlel kde co, jenom aby mohl být vzhůru.

„Mami a môžem si vziať do postele vyklápačku s pieskom?”

„Samuel nevymýšľaj a choď spať,” říkávala mu vždycky jeho maminka. Jenomže to na malého blonďatého chlapce neplatilo.

„Už toho mám dosť,” vykřikl jednoho večera naštvaně jeho tatínek.
„Prečo to naša dieťa nespí? A ja by som tak spal. Niečo sa tu musí stať!”

A taky že se stalo. Na nejvyšším vršku  na zemi, stojí hrad Snovíz, a v něm bydlí uspávací skřítci. A ti si na každé dítě, které ještě nespí, pěkně posvítí.

Nejvyšší uspávací skřítek, Vetus, má totiž nebezpečně užalovaný dalekohled a dva retardované skřítky pomocníky.

„Samo zase nespí, nespí, nespí!” volal jeden z nich a rozhazoval rukama všude kolem. Říkali mu Dominik.

„Ten kluk je nezmar,” zavrtěl nesouhlasně hlavou Vetus.
„Budeme na něj muset použít.... Matyáše.”

„Matyáše ne! Jenom to ne,” zaúpěl skřítek Vitaa, druhý pomocník nejvyššího skřítka.

„Matyáš je největší uspávací peřina co máme,” trval si Vetus na svém.
„Na toho nezmara nic slabšího platit nebude.”

„To bude ostuda!” naříkal si dál Vitaa.

Vetus ho však neposlouchal. Popadl Matyáše za krkem a strčil ho z pozorovací věže na které stáli, dolů.
„Víc doprava Matyáši! A udržuj kurz!” volal za ním a nakláněl se přes zábradlí div nespadl.
„Hezky k Samovi. Obejmeš a uspíš, je ti to jasný?”

„Moc instrukcí najednou. Zopakuješ to?” zasmál se Matyáš teď už poletující vzduchem. Tohle se mu líbilo.

Vetus se ale zamračil. „Teď není čas na vtipy! Mazej. A bez řečí.”

„Vždyť jo, vždyť jo,” mrmlal si pro sebe Matyáš. Ovšem nedával při tom pozor na cestu, takže to naboural přímo do komína, ze kterého ještě stihl shodit rodinnou kočku Samových rodičů.

Kočka zasyčela, naježila se a seskočila ze střechy kamsi do tmy.

A aby toho nebylo málo, uspávací peřina se sekla v komíně, a za boha se nemohla dostat ven. Různě sebou škubala, až se otřásal celý dům.

Samo si toho všiml, vylezl ze své postýlky s vesmírným povlečením, a popadl svůj pěnový meč, co měl u postele.
„Vzdaj sa potvora, alebo ťa rozsekám!” zvolal a začal mečem máchat na všechny strany.

„Jau!” zaúpěl Matyáš. Pěkně se v tom komíně zašprajcoval. A to se ví, kdo si zoufá, prát se rozhodně nechce.

Samo chvíli váhal, ale pak odložil svůj meč a zatahal peřinu za jeden roh, aby jí pomohl ven. Po chvilce se to povedlo, a Matyáš se na chudáčka malého Sama celý svalil.

„Nazdar!” usmála se peřina zářivě. „Jsem Matyáš. Jakto že jsi ještě neusnul když jsem tě zalehl?”

„Ale, ja nikdy nemôžem zaspať,” odpověděl mu Samo důvěrně a sedl si na podlaze do tureckého sedu.

„Výborně,” poskočil si Matyáš. „Hlavně nespat, kamarádíčku, hlavně nespat. Vůbec se mi nechce nikoho uspávat. Budeme si hrát.”

To na Sama zapůsobilo. Vyskočil z tureckého sedu a začal pobíhat kolem Matyáše. „Anoo, a na čo?”

Uspávací peřina se podrbala na hlavě. „Hm, no na moře přece. Koukej!” zvolala, otočila knoflíkem který na sobě měla. V mžiku bylo v Samově pokoji spoustu vody, skoro až po lustr.

„More!” zajásal Samo a začal se vesele potápět až na dno.

Matyáš se pousmál a nějak vyčaroval chobotnici, aby měl Samo co pozorovat.

Jenomže chobotnice byla škodolibá a pořád se snažila malého blonďatého chlapce nějak utopit.

Matyáše to vytáčelo, tak ji vzal a přivázal jí chapadla k sobě, aby se nemohla hnout.
„To jsme jí to nandali.”

Jenže na Snovízu z toho bylo pěkné pozdvižení.

„Poplaach, poplach!” volal Dominik.
„Matyáš vytopil, Matyáš neuspal!”

„Matyáši! Vodu ihned pryč nebo se neznám! Dospělí nesnášejí bazény v dětském pokoji,” vrtěl hlavou Vetus a chodil po pozorovací věží dokolečka.

Vitaa už to celé tak nějak vzdal tak si někde v povzdálí vykládal karty.

„Samko?” zaklepala najednou na dveře dětského pokoje maminka. „Samuel spíš?”

Z druhé strany dveří nastal povyk. Samo si začal žďímat pyžamo a Matyáš rychle odčaroval vodu pryč. Potom popadl chobotnici, hodil ji do skříně a kleknul si k Samovi.
„Rychle, lehni si a dělej jako že spíš,” rozkázal potichu.

Samko přikývl, lehl si do postele a zavřel oči. Matyáš ho jako správná peřina zalehl a schoval obličej. Stihli to tak akorát včas, protože právě do pokoje vstoupila maminka následována tatínkem.

„Konečne usol,” oddechl si tatínek.

A Samko? Ten neusnul jako, ale úplně doopravdy. A všichni si oddechli.

„No vidíte, dítě se dostatečně vyplavalo a spí,” řekl si spokojeně Vitaa a schoval ty svoje karty.

„Samo? Samo?” zašeptal ještě Matyáš. Když uviděl, že Samo tvrdě spí, tak to vzdal. „No, nevadí, tak zas zítra.”