Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Bez klíčů

Fiasko, nebo aspoň tak to nazval Samuel, Matyáš to tak nebral, kterým skončila večeře v restauraci, malého blonďáka vytočila, takže se ani nestihl ohřát, a už mířil domů. Jeho podstatně vyšší přítel ho mlčky následoval do auta, věděl že nemá cenu ho přemlouvat. Celou cestu domů mlčel, tak nějak ho mrzelo, že to celé nevyšlo. Samo ho potajmu porozoval když se zrovna nekoukal. Nelíbil se mu jeho smutný pohled, vždycky ho dostal do kolen. Obrazně myslím.

Na příjezdové cestě před jejich domem tedy Samuel nemeškal, a sotva co vystoupil, ho chytil za pacinku a propletl si s ním prsty.
„Ja viem, tiež je mi to ľúto," řekl tichounce.
„Ale ešte sa dnešný večer zachrániť dá."

„Vážně?" pozvedl Matyáš obočí když se zastavil před vchodovými dveřmi.

„No hej." Hned na to se Samuel přitiskl na Matyášovy rty a jemně ho strčil tak, aby se o vchodové dveře opíral. Ani nečekal na jeho reakci, a začal mu pod sakem rozepínat knoflíčky od košile. Vysoký kluk ho musel zastavit a chytit ho za zápěstí.

„Samko? Nechci ti to nějak kazit nebo tak, ale je tu celkem kosa. Od pusy mi jde pára, a jestli mi tu košili fakt rozepneš, tak ze mě budeš mít ledovec."

Samuel se zasmušile usmál.
„To ťa nehreje mladí?"

„Když je na nule tak těžko," uchechtl se Matyáš.

„Dobre," pozvedl rezignovaně ruce Samo.
„Ale keď prejdeš prah od dverí, tak si ma nepraj," řekl s úšklebkem a dlouze ho políbil.

„Mhm..máš klíče?" zamumlal mu Matyáš do rtů.

Samuel se zarazil.
„To znelo ako keby si ich nemal."

„Taky že nemám."

„Ale to nie. JA ich nemám."

„Tak to je pěkný," povzdechl si Matyáš.
„Hele mužem to zkusit zezadu," navrhl náhle absolutně nevědomky. Nemyslel, že to může mít dvojsmyslný efekt.

„Tak to je snáď jasné nie?" ušklíbl se Samo.

„Ne, bože, já myslel přes terasu!"

„Chcel by si to robiť na terase?"

Matyáš začínal ztrácet trpělivost. Upřímně by teď Samkovu inteligenci mohl srovnat s kusem dřeva, ale bylo mu jasné, co se mu momentálně honí hlavou.
„Země volá Sama, Samo vzpamatuj se, aspoň na pět minut," zavolal, pořádně se svým přítelem zastřasl a pořád ho držíc za ramena odvedl k terase, která se nacházela z druhé strany domu.

Na terase stál špatně postavený stan, ve kterém vedle sebe seděli Dominik s Vitou a cpali se marshmallows přímo z pytle.
„Čus," pozdravili sborově s plnými tlamami.

„Navalte kľúče," zavrčel Samuel netrpělivě. Ani je nepozdravil. Už na tom musel být vážně špatně, třásl se, a Matyáš už si začínal myslet že skape.

„Kámo uklidni se," zasmál se Dominik, někde ve stanu oné božské klíče vylovil, a vrhnul je směrem k Matyášovi. Ale protože byla tma, a Dominik měl vážně příšernou mušku, skončily klíče za plotem u sousedů.
„Ups."

Samuel se zhluboka nadechl a zafuněl. Matyáš radši odstoupil, protože věděl, že to neveští nic dobrého. Vitaa udělal to samé a pytel marshmallows si vzal s sebou.
„VIEŠ ČO SI SPÔSOBIL TY IDIOT?" Zařval mocně, vytáhl Dominika za límec a shodil ho do zmrzlé trávy.

„Samo počkej, já ty klíče najdu!" snažil se Dominik bránit. Marně.

Matyáš si zhluboka povzdechl a bezradně se podíval po Vitovi. Ten jen pokrčil rameny, hodil po svém kamarádovi marshmallows a na zemi vytáhl nějaký klacík, který si dal k puse jako mikrofon.
„A tady vidíme přímo učebnicový příklad rozzuřeného samce Miščíka obecného. Očividně mu něco chybí, a jeho Matyášem zatmavená mysl mu nepřipomenula, že má další záložní klíč pod rohožkou."

„A to mi hovoríš až teraz?!"

∆∆∆∆

Neptejte se proč Dominik s Vitou stanovali v zimě, jsou to zkrátka magoři :)