Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

V pasti

This is Pokračování minulého oneshotu. Potom bude ještě jedna poslední část, takže pro ty, kterým se to líbí dobrá zpráva xdd

∆∆∆∆

„S-Samo?" vykoktal ze sebe Matyáš a pro jistotu několikrát zamrkal a protřel si oči, protože jim nevěřil. Co by tady taky dělal, že? Jak by se sem dostal, to se mu zdá, přece jen se toho dneska stalo víc než dost a pravděpodobně má halucinace. Jenomže voják za dveřmi promluvil.

„Tak som ťa našiel.... aspoň teba."
Zněl zdevastovaně, ale zároveň na něm bylo vidět, že je rád že vidí aspoň někoho koho zná. A ještě ke všemu že to byl Matyáš.

„C-ože?"

Samo si přiložil ukazováček na rty a naznačil tím, aby mlčel. Znova si nasadil masku, přetáhl kapuci přes hlavu a otevřel dveře.
„Poď so mnou," zašeptal a hned na to se kamsi vydal.

Matyáš si hned začal zhodnocovat situaci. Zdráhal se jít bůhví kam, ale stejně moc možností neměl. Teď jen tiše doufal, že jeho oči nelhaly a voják je vážně Samo a ne jen jeho halucinace.

Oba se zastavili před nějakými dveřmi, které hned Samo otevřel a přidržel je, aby mohl Matyáš vstoupit dovnitř. Sám šel hned za ním a rychle za sebou zavřel.
Ocitli se v umývárně, kde svítilo světlo silněji než kdekoliv jinde v tomhle- komplexu.
Až teď si Matyáš všiml jak se voják před ním třese. Skoro se divil, že pořád stojí na nohách. Znova si sundal masku a strhnul kapuci, a pak jen upřel svoje oči na těch Matyášových. V celé místnosti bylo na moment hrobové ticho, které Samo zanedlouho přerušil svými vzlyky. Schoval si obličej do dlaní s klekl si na studenou podlahu.

Matyáš teď neváhal ani vteřinu, přiběhl k němu, taky si kleknul a objal Sama co nejpevněji to šlo. Bylo mu z toho nanic, a začal natahovat taky. Cítil, jak mu od Samových slz prosakuje tričko, ale to byla ta poslední věc co ho zajímala.
„A- jak-.... jak jsi se sem dostal?"

Samo se odmlčel a zhluboka se nadechl, aby byl schopen mluvit.
„J-ja som vás sledoval, t-toho človeka v ružovom s-som musel u-u-uškrtiť a hodiť do vody, a vziať si jeho oblečenie. A teraz som v pasci. N-neviem ako sa dostať von...A keď sa ma niekto na niečo spýtá, musím odpovedať po česky, aby som nebol podozrivý."
Po tomhle zase dál brečel naplno a víc schoval obličej do Matyášova trička.

Ten ho hladil po zádech a snažil se ho uklidnit. Jenomže sám klidný rozhodně nebyl a všechno to viděl černě. Ať už by řekl cokoliv, uklidňující by to nebylo, takže jen mlčel a popotahoval.

∆∆∆∆

Ráno se Matyáš vzbudil, i když by si radši přál pravý opak. Věděl, že ho čeká druhá hra. Bez Dominika, bez Vity, bez naděje..celkem slušné šance, že? Aspoň že mohl vidět Sama..

Nebo to byl sen??

„Druhá hra začne zanedlouho. Všichni hráči se seřaďte uprostřed.."

Here we go again..