Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Poslední naděje

Samo se zrovna chystal ven a obouval si boty, když se po domě rozřinčel zvonek u dveří. Nikoho nečekal, a Matyáš se o něčí návštěvě nezmiňoval, tak mu to přišlo zvláštní, ale na nic se neptal a otevřel vchodové dveře. Stála tam jejich momentálně zadýchaná sousedka a pomalu nemohla popadnout dech.

„Um, dobrý deň? Potrebujete nieč-”

„Žádný okecávání, mám na spěch. Vy jste moje poslední naděje pane Miščík!” zasípala sousedka a silně Sama chytila za ramena.

„P-prepáčte, ja vám nerozumiem. Aká nádeje?”
Sama její chování děsilo a s vykulenýma očima na ní zíral jako Bulhar do mlátičky. Jak moc si teď přál, aby tu s ním byl Matyáš, který se pravděpodobně flákal u počítače a hrál Minecraft s Dejzrem. Nějak se vysmekl ze sevření a udělal krok vzad do předsíně.

„Já mám dům plný děcek, protože můj syn má narozeninovou oslavu, jenomže musím jít něco vyřizovat. Myslela jsem že to zařídí manžel, ale to víte, chlapům se nedá věřit, no.” Sousedka se zoufale zasmála.

Samo no ni dál nedůvěřivě zíral.
„Neviem? Počujte, ja by som strašne rád načúval vašim storkám o problémoch s manželom, ale actually musím ísť do mesta a nemám-”

„Prosímvás, pohlídejte mi ty děti. Mělo by to být na chvíli. Navíc mi to dlužíte, za to jak jste mi narazil autem do plotu.”

Oba dva vypadali dosti zoufale, vlastně jako by byla soutěž, kdo je zoufalý víc.

„To som nebol ja, to bol môj retardovaný priateľ, si myslel že- to je fuk! Do frasa ja nemám kvalifikáciu na stráženie kopy detí!”

„Já věřím že to zvládnete, berte to jako takovou přípravu na rodičovství,” mrkla na Sama sousedka. Až z té věty celý zbledl nad představou vychovávání jeho tří vysněných dětí s Matyášem.

„Jasne..”

„Nebojte se paní Kratochvílová, postaráme se o ty děti jako by to byly naše vlastní,” ozval se za nimi Matyáš a přešel více dopředu aby na sousedku viděl a mohl jí úsměvem pojistit že to myslí vážně.

Samo zbledl ještě víc, jestli to bylo vůbec možné, a bílý jako sklep Pabla Escobary se sesunul k podlaze.

∆∆∆∆

Pokračování v další kapitole xD

Lidi, my jsme to dokázali. Společně jsme dosáhli tisíc hlasů! Taky bych se z toho sesunula k podlaze, kdybych na ní už neležela. Ne vážně nechápu a jsem strašně vděčná že je vás prostě tolik co se jim líbí moje slátaniny. Chce se mi z toho brečet, normálně asi použiju svojí kočku jako kapesník. Prostě děkuju za všechnu podporu a že jste to se mnou vydrželi až sem, a hopefully ještě vydržíte 🛐🥺