Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

(Ne)zdařený večer

Samuel se jednoho dne rozhodl, že se zachová jako gentleman, a pozve svého vysokého přítele na smyslně sentimentální večeři. Odůvodnil to slovy, že by rád znova zapálil jiskru v jejich krásném vztahu, ovšem to, že chce mít klid od Dominika a Vity, kteří neustále oxidují u nich doma, si nechal pro sebe. Podle recenzí na známém vyhledávači objevil italskou restauraci, ihned si tam zarezervoval stůl, a těšil se jako malý kluk na pouť. Samotný večer si představoval všelijak, jenom ne tak, jak se doopravdy semlel.

„Dobrý večer!" vybafl na oba kluky číšník sotva co vešli do dveří.
„Přišli jste na večeři?"

„Nie, my sme vám prišli umyť riad, preto sme tak dobre oblečení," odpověděl mu sarkasticky Samo a lehce se zamračil.

Matyáš se nad jeho poznámkou uchechtl, a radši nenápadně přesunul ruku před ústa, protože mu to přišlo v takové luxusní restauraci nevhodné.

Číšník sarkasmus oplatil tím, že se zasmál.
„To je smůla, dneska máme vážně plno, dokonce i v kuchyni."

„To je pekné, môžeme si ísť sadnúť?"

„Nevím jestli jste stihl zaregistrovat, ale právě jsem zmínil, že máme plno, takže vám nejspíš nepomůžu," pokrčil číšník rameny a věnoval Samovi falešný úsměv.

„No jasne, no jasne, je mi to jasné," odfrkl si Samo.
„Viete ja viem ako to v týchto podnikoch chodí, a mám tu u seba takú istú vec, ktorá vám pomôže nájsť nám miesto na sedenie. Hovorím jej peňaženka, a toto sa vám určite páči, či?" řekl když ze své peněženky co skladoval v kapse saka vytáhl papírovou bankovku. Hned na to jí číšníkovi vtiskl do dlaně a zašklebil se.

„No, pokud chcete večeřet na lustru, tak si poslužte, ale já vážně nemám kam vás posadit."
Až teď našemu Samueli došlo, že to myslí vážně. Ale jedna věc mu přece nedošla, věc, která by to celé usnadnila.

„Sami, a nemáš náhodou tu rezervaci?" upozornil svého momentálně kapičku vytočeného přítele Matyáš, když z kapsy vytáhl mobilní telefon, který následně číšníkovi ukázal. To byla jiná.

„No ale tak to mění situaci! Hned vás usadím pane gentleman, a toho Slováka klidně vezměte s sebou."

∆∆∆∆

„Tak to bychom měli," pousmál se Matyáš. Natáhl ruku přes celý stůl a vzal Samovu levou dlaň do té své.
„Notak, nemrač se mi."

„Ja sa nemračím," zamračil se Samo.
„Len plánujem ako zabijem toho čašníka u dverí."

„Toho si nesmíte tak brát, věřte mi, já ho znám už hafo let, už jsem jeho pitomé kecy dávno přestala vnímat. On je prostě takový. To víte, Ital."

Oba kluci se náhle otočili na pravou stranu, odkud uslyšeli ženský hlas. Byla to číšnice, v rukou držela jídelní lístky a bubnovala o ně obyčejnou tužkou. Autor vám poví tajemství. Má strašnou tendenci obsazovat ve svých příbězích sebe. Tento shot není výjimkou. Možná to zní trochu egoisticky, ale v příběhu, kde je hlavní postavou Samuel se to ztratí, že.
„Promiňte tu nezdvořilost. Já jsem princezna Consuela a dnes večer vás budu obsluhovat," zasmála se.

„V tom případě jsem Bond. James Bond. A dnes budu vaším zákazníkem," zavtipkoval Matyáš nonšalantně. Samo nad tím jen protočil očima.

„Dobre, a ja som zvedavý čo máte v nabídke."

„Promiňte, ale vy jste původem ze Slovenska? V tom případě to celé chápu. On totiž David, ten číšník, nesnáší ty vidláky, co jeho ňokům říkají halušky!" zvolala číšnice, aby svého kolegu napodobila.

Samuel se náhle mračil ještě víc než předtím, to ovšem neplatilo u Matyáše. Ten měl co dělat, aby se nesmál.

„Ten výstup, vy jste taky Italka?" zeptal se.

„Ne," mávla rukou číšnice, „jenom sjetá."

„Č-čo prosím?" zeptal se Samo nevěřícně. Málem se zadusil na své slině.

„To jste nevěděli? Dneska je Narcos úterý! A být vámi, dám si pozor na tu sůl v cukřence. Obávám se že to není sůl."

Teď už se Matyáš neudržel a vyprskl smíchy.
„Tady je to skvělý, bože, budeme sem chodit častěji Samko?"

„Prosím len to nie!"

∆∆∆∆

Zdraví vás váš v už dva týdny v karanténě zavřený autor! Má tuhle knihu vůbec ještě někdo v knihovně? Ano, po dlouhé době jsem chytila tu správnou inspiraci a napsala další shot, takže doufám že ne zbytečně :DD