Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Jako malí

Tento shot se odehrává v alternativním vesmíru, ve kterém jsou Samo, Matyáš a Dominik  zhuba pětiletými dětmi. Tento úkaz se stal omylem, a nikdo neví jak to vzít zpět, takže má nad nimi  chudák Vitaa zodpovědnost a musí se o ně starat. Pojďme za něj držet minutu ticha... dobře to by stačilo :D

Vitalyi zničeně padl na gauč. Ze všeho nejradši by teď upadl na několik let do kómatu, aspoň by se vyspal ze všech problémů a nikdo by ho nemohl otravovati. Takhle ovšem život nefunguje, takže to vyřešil jen tím, že vypl internet (vlastně rozkopl router, ale to je prakticky to samé) a zakotvil na gauči. Oční víčka se mu automaticky začla zavírat a hlava mu klesla na opěradlo.

Začínáš nad sebou ztrácet kontrolu, hlavu máš těžkou. Pomalu ale jistě usínáš, a teď už dočista spíš...

A vskutku, vážně usnul. Telefon, který svíral v dlaních upustil na podlahu a vytuhnul. Zaslouží si klid. Ale ne na dlouho.

„Víťo Víťo Víťo!” zavolal Dominik a sesypal se na Vitu jako malá, zato silná lavina.
„Máš moje Milka hvězdičky?”

Ten se trhnutím probudil, a dobrých deset vteřin nevěděl čí je. Hned na to mu to však docvaklo.
„Nemám tvoje Milka hvězdičky. A kolikrát ti mám říkat... že žádnej Víťa nejsem?”

Dominik se zamračil.
„Kdo jinej bys byl? To je blbost, kecáš!”

„Ale ty jsi blbost,” vložil se do toho náhle Matyáš, shodil Dominika z gauče a nakopl ho.

„Heeej! Víťo, Mates mě zase otravuje!”

Vitaa si frustrovaně povzdechl.
„Matty, přestaň do něj kopat, a ty Domino neřvi, proboha....a kde máte vůbec Sama?”

∆∆

„Zomri, zomri, zomri!” volal Samuel ve svém pokoji při šlapání na plastové postavičky a boření Igráčkového hradu co měl postavený uprostřed koberce. Jeho hry zahrnovaly spoustu násilí, a právě proto si ním kluci moc nechtěli hrát.

„Samko, co jsem ti o tom říkal?” zeptal se výchovným tónem Vitaa stojící mezi dveřmi se skříženými pažemi. Domino s Mattym stáli až za ním a strkali se o čokoládové hvězdičky, které nakonec Vitaa našel pod gaučem.

„Nič, ale teraz si na mojom území, takže ťa musím zničiť!” zvolal Samuel a hodil po Vitovi svou plastovou stíhačku. Trefil se mu do hrudníku a radostně vyskočil.

„Uh, a dost,” řekl Vitaa rázně a sebevědomě vkročil dál do pokoje. Co ale čert nechtěl, uklouzl po hotwheels autíčku a rozmázl se na zemi. Jakoby rázem ztratil veškerou sílu se nadále snažit.
„Tohle nemá cenu, ať už jste kdekoliv, tak mám chuť vás zamknout do sklepa a zahodit klíč. Doma jste jak z divokých vajec, když jdeme na hřiště, tak Samuel mlátí děti na pískovišti. Matyáš hrabe díry do Austrálie, a způsobil tím už spoustu vyvrknutých kotníků. No a Dominik pro změnu ten písek žere. Máš to zapotřebí kreténe?!”

Všichni tři kluci se na něj rázem dívali jak Bulhaři do mlátičky. Vitaa se mezitím zvedl a oprášil si omlácená kolena.

„A co bude k obědu?” zeptal se Dominik když slyšel o tom písku.

„Řízky,” povzdechl si Vitaa.

„Žížky?” zopakoval po něm zkomoleně Samuel.

Vitaa se musel usmát.
„Jasně, Samo, žížky.”

„Žížaly?” zeptal se zmateně Matyáš.

„Čo je to žížala?” podíval se na něj Samuel.

„Ty jsi žížala.”

„A ty si žížek.”

„Já z vás udělám žížky,” vložil se do toho Dominik.
„Na pískovišti je spousta strouhanky, a na sluníčku vás upeču.”

Vitaa nad tím jen pozvedl obočí. Jestli to takhle půjde dál, tak každou chvílí skončí v blázinci.

∆∆∆∆

Thanks Werewolfbill_Wolfi for pushing my inspiration :D