Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Fáze vztahů

Jak se říká, snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Ovšem pro takového Dominika, to žádný med nebyl. Mělo to své důvody. Zaprvé musel vstávat dříve než po dvanácté, protože by to pak nebyla žádná snídaně, nýbrž oběd. No a zadruhé musel seděti u jednoho stolu se Samuelem a Matyášem. Nebylo by to až tak hrozné, kdyby ti dva neustále nedávali najevo svou náklonnost.

Kupříkladu dnešní ráno ( autor si je vědom že je aktuálně večer, vážení :S). Samuel si ke snídani dopřál vanilkovou zmrzlinu, protože může, a hlavně kvůli tomu, že jeho úžasný přítel nechal v noci otevřený mrazák, takže ho ráno v kuchyni čekala slušná obleva. Samotná zmrzlina na tom byla podobně jako mrazák. Měla kapku jinou konzistenci, takže našemu vidlákovi stékala po bradě jako malému dítěti. Matyáš ji vždycky pohotově setřel palcem a tekutou vanilkovou hmotu slízl. Ovšem když to chtěl po chvilce udělat znovu, Samuel ho zastavil, a palec mu olízl sám. Nebylo to nic nevinného, Samo moc dobře věděl, co dělá. Matyáš se nad jeho tahem vyzývavě usmál, a přitáhl si ho na svůj klín. Lehce ho políbil, z obyčejné pusy se však téměř okamžitě stala nekončící válka.

Dominik si promnul kořen nosu. Úplně ho přešla chuť na jeho snídani. Že by nový způsob diety?
„Bože, zalezte s tím aspoň!" křikl po nich úplně zbytečně. Jako mluvit do zdi.
„Já je zabiju já je fakt zabiju!"

„Možná je to trochu taky moje vina.." ozval se za ním Vitaliy omluvně. K Dominikovi si přisedl, a jeho tázavý pohled ho vybídl rovnou spustit.
„Před týdnem jsem na tebe nějak čekal v obýváku, protože ses moc loudal, a co jsi byl pryč, narazil jsem na Sama.."

Aby to Vitaa neměl tak složité, autor to za něj vykreslí do flashbacku.

„Čau, Samo."

„Čuus. Tak čo? Ako ide tvoj vzťah s Dominom? Síce to nechápem, ale dobre."

„Lepší by to být nemohlo. Jsme pořád v té počáteční fázi, kdy je všechno ještě žhavý a nový, a vzrušující.. znáš to ne?"

„Hej, samozrejme. Je to fajn."

„Kdy to vám dvoum skončilo? Jako tahle fáze."

„Čo? O čem to hovoríš? Poriad sme s Mattym vo stejnej fázi."

„Vážně? Ha.."

„Hej!"

Atmosféra v obýváku náhle zhoustla. Samuel se mračil a Vitaa začínal litovat toho, co řekl. Vše se změnilo když do dveří vešel Matyáš.

„Tady máš to koště Samo. Bylo za lednicí, věřil bys tomu?"

To byla Samova šance dokázat si, a hlavně Vitovi, že jsou s Matyášem na stejné úrovni jako když se dali dohromady.
„Ty si taký zlatý Matty," řekl svůdným hlasem, a hned se na něj vrhl jak stádo rozzuřených býků. Matyáš ze zmatenosti a překvapení upustil koště, co ještě před momentem svíral v ruce...

„Tos neudělal!" vyhrkl Dominik překvapeně. Nechápal jak mohl Vitaa něco takového vypustit z pusy. Zvlášť před Samuelem.

„Jak vidíš, tak udělal.. promiň, nemyslel jsem."

Domino si povzdechl.
„Víš že se teď jejich výjevů nezbavíme?"

„Je mi to jasný..Jedině snad- kdybychom je drželi od sebe. Nebo je zavřeli každýho do jiný místnosti. A oblíkli je do svěracích kazajek."

„Tomu říkám nápad! Jdu zavolat do Bohnic!"

„Rovnou nám tam zarezervuj pokoj."