Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Vedro

Velmi originální název kapitoly, že? xD

Okay, už jsme tu měli nemocnýho Mattyho, tak proč ne Samka :D

∆∆∆∆

Samo se agresivně vymotal z peřiny a zkopal ji do kulaté krychličky do rohu postele. Za ani ne pár sekund k se k ní přidalo ještě Matyášovo tričko co měl Samo na sobě a ponožky které měl bůh ví proč. Bylo mu příšerné vedro, připadal si jako v troubě a motala se mu z toho hlava. A to ho neskutečně vytáčelo. Zůstal tedy jenom ve svých pyžamových kalhotech a mlatil pěstmi do matrace. Nejradši by si zalezl do lednice. Ne, do mrazáku, tam by mu bylo fajn.

„Matyáš!!” zavolal tak nahlas, že to slyšela snad celá Praha a praštil hlavou o polštář. Hned toho začal litovat. Před tím ho jenom lehce škrábalo v krku, teď ho tam ale začalo pořádně pálit.

Volaný do ložnice vběhl co nejrychleji mohl a rozbil se tak o polovinu nábytku v domě.
„Potřebuješ něco Samko? Třeba další- ale notak Samo,” změnil hlas tónu Matyáš když svého přítele uviděl.
„Já jsem ti říkal že máš zůstat v teple. Máš horečku, ty to nechápeš?!” dával mu kázání a hodil po něm chudinku peřinku která byla zkopaná v rohu.

„Nie,” řekl skoro neslyšným chrchlavým hlasem Samo a rychle ze sebe peřinu zase strhl.
„Ja chcem zimu. Prinies mi ľad,” rozkázal a zkřížil ruce.

„Ne,” řekl tentokrát Matyáš a přišpendlil ho peřinou k matraci.

„Ty nie si fér!” nafoukl tváře Samo a zatahal Matyáše za vlasy.
„Vieš ja na teba zavolám svoju mamku.”

„Lásko tvoje mamka bydlí v jiným státě. Teď jí na mě těžko pošleš,” zasmál se Matyáš a hřbetem ruky zkontroloval Samovo čelo. Hořelo tak, že by se na něm daly smažit vajíčka.
„Tyvole.”

„To je fuk, ona nasedne do svojho súkromného tryskáča a je tu hneď.”

„Jojo jasně. Tak víš co? Zavři oči a nechej si o tom zdát.”

„Nechovaj sa ku mne ako s šesťročnému, Matyáš. Ja už nie som kid.”

„Ale chováš se tak.”

„Choď do frasa! Nechcem ťa vidieť,” vyštěkl Samo uraženě a zakryl si oči aby na Mattyho neviděl.

„Samo...notak”

„Nie! Choď preč.”

„Fajn no,” povzdechl si Matyáš a vzdálil se od postele.

„Kam si myslíš že ideš?!”

Matyáš ze sebe vydal nějaký ztrápený zvuk. „Ty mě zničíš, pokud se rychle neuzdravíš. A dost, Nurofen na tebe.”

„Opovaž sa!”

∆∆∆∆

Mňamy mňamy Nurofen :D

No nic! Vzhledem k okolnostem, a tolika přečtením a hlasům , za který vám neskutečně moc děkuju‼️🥺 bych vám chtěla splnit přání. Jako kouzelná víla ✨
Takže pokud byste v nějaký další kapitole chtěli něco konkrétního, tak mi to napište do komentářů 😌 (já vím že chcete vijzr ale tak budeme dělat že o tom nic nevím okay? xD)