Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Pokémon

Matyáš pobíhal po domě s mobilem v ruce, a rušil tím Samův klidný večer u Netflixu svým neustálým probíháním před televizí. Samo si připadal jako nějaká chůva, která hlídá nezvladatelné dítě. No, ona to vlastně byla z části pravda.

„Matyáš môžeš mi prosím prestať pobíhat pred tou telkou? Ja to chcem pozerať,” vyslovil svojí prosbu Samo a Matyáš se na chvíli zastavil.

„Nemužu,” odpověděl prostě a vycenil zuby v úsměvu.

Samo nahodil poker face. „A môžeš mi povedať prečo?”

„Protože bagr.”

„Matyáš,” napomenul ho Samo a zkřížil ruce.

„Protože hraju Pokémon go a neovlivním kde jakej Pokémon zrovna je, víš?” povzdechl si Matyáš a zase věnoval pozornost svému mobilu.

Samo se zamračil, zvedl se z gauče a zamířil do kuchyně, aby si uvařil čajdu. Jeho poker face nezmizel, ani když cvakla rychlovarná konvice na znamení, že už je uvařená voda. Samo vzal hrnek, přistrčil si židli k lince, protože nějaký patlák dal čaj na horní polici, a popadl nějakou náhodnou příchuť čaje, kterou následně hodil do hrnku a zalil vodou. S hrnkem se vrátil do obýváku a položil ho na konferenční stolek. Matyáše nikde nezahlédl, tak sebou s úlevou plácl na gauč a sledoval svůj Netflix film. Klidu si ale moc neužil, protože ani ne za chvilku se Matyáš přiřítil, přeskočil gauč a sedl si vedle Sama. Začal na něj mířit svým mobilem a nic neříkal.

„Matyáš čo to-” začal Samo, ale Matyáš ho umlčel.

„Ticho Samko. A nehýbej se.”

„Prečo, Matyáš toto je-”

„Shhhh, nic nedělej.” Matyáš dál mířil na Sama mobilem. „Hah! Mám ho!” zvolal, položil mobil vedle sebe, objal Sama a zvedl ho z gauče.

Ten z toho byl docela zmatený. „Koho? Toho pokémona?” zeptal se.

Matyáš se zazubil. „Toho nejvzácnějšího a nejroztomilejšího. Akorát na tebe nemám dostatečně velkej pokéball, takže tě asi zavřu do skříně,” vysvětloval za chůze.

„Čo? Počkaj nie! Daj ma dole Matyáš!”