Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Navigace

„To bol vážne úžasný nápad toto. Veď tam budeme za chvíľu. Jasne, to vidím. Vážne chvíľa. Vôbec tu nie sme štyri hodiny.” Samo seděl za volantem a naštvaně si pro sebe remcal, protože kluci navrhli, že by mohli jet stanovat. Znělo to jako skvělý nápad, jenomže se díky Matyašovým navigovacím schopnostem ztratili, a Dominovi s Vitou se povedlo je ztratit ještě víc. Už byla pořádná tma a Samo kličkoval po silnicích, které nevypadaly jako by je měly zavést jejich cíli do kempu.
„Toto sa vám vážne povedlo, chalani.”

„Tak my nemůžeme za to že Matty rozjebal tu navigaci,” řekl Domino. „Kdyby se to nestalo, tak nemusíme navigovat podle nějaký mapy na který ani nejsou všechny silnice!”

„Neasi,” souhlasil Vitaa. „Matyáš za to může.”

„No jasněě, já za to můžu. Za všechno že jo. I za to, že Dominikovi ta normální mapa vylítla oknem, protože je debil a nezavřel ho!”

„Já že jsem debil? Se podívej na sebe!”

„Vole a co bych na sobě asi viděl?!”

„Chalani!” okřikl je Samo silně a donutil je zmlknout. „Prestaňte alebo vás tu všetky vysadím!”

Kluci radši poslechli a přestali, protože věděli že by to Samo klidně udělal a nechal je někde v lese.

„Toto už vážne nie je možné. Nič tu nie je! Len cesta a les. Niekto nás proklel,” postěžoval si Samo.

Matyáš si povzdechl. „Tak zastav u krajnice a zůstaneme tady.”

„Zapomeň!” vykřikl Dominik. „Nechci umřít!”

„Proč bys prosimtě umíral?” poklepal si na hlavu Vitaa.

Domino po něm hodil výraz „deláš si prdel?!” a odvrátil od něj zrak. Opřel si loket o dveře a jízda klikatými silnicemi ho za chviličku uspala. Když se probudil, auto už nejelo a silnice zmizela.

„Ano, správně, povedlo se to. Jsme na místě Dejre,” řekl klidně Vitaa když si všiml Dominova zmateného výrazu.

„.....Jak?”

„Lebo z vás mám najvyššie IQ a napadlo ma použiť navigáciu v mobile,” zašklebil se Samo a hodil po Vitovi stan, který právě vyndal z kufru auta. „Na, postav to, ja sa idem napiť,” zavelel a zamířil směr kiosek dřív, než Vitalij stihl něco namítnout.

„Já mu při tom pití budu dělat asistenta!” vyhrkl rychle Matyáš a už běžel za Samem. Ještě při tom stihl zakopnout a namlátit si kokos, ale zas taková rána to nebyla, protože měl měkké přistání. Sama.

„Do frasa, Matyáš, prečo? Veď si zo mňa mohol urobiť placku!”

Matyáš se omluvil, ale smál se u toho, takže to nevypadalo jako by to myslel vážně.

Samo se zamračil, zvedl se a odkráčel za svým cílem. Matty šel za ním jako poslušný pejsek, protože se mu ten stan vážně stavět nechtěl.

„Úžasný, fakt skvělý,” povzdechl si Vitaa a vysypal si všechny části stanu k nohám. Vlastně ani nevěděl jak má vypadat výsledek, tak došel do auta a vykopal z něj Dominika, aby mu pomohl. Ten si k hromadě tyčí, kolíků a plachet sice stoupl, ale koukal na nijak vyoraná myš.

„Co s tím?” zeptal se.

Vitaa se plácl do čela. „No postavit z toho stan! Co jinýho bys s tím chtěl asi tak dělat? Hodit si tropiko přes hlavu a dělat strašidýlko Emílka?! Tyvole, já mám dost. Končím s tebou fakt.”

Domino nasadil poker face. „Ani si nezačal. No tak co mám teda dělat? Strašidýlko Emílka si dělej sám.”

Vitaa měl co dělat aby Dominika nezabil. Vrazil mu do ruky tyče od stanu a řekl: „Tohle postav a drž dokud ti neřeknu.” Sám si vzal do ruky nějakou plachtu a snažil se vykoumat co to vůbec je.

„To je celý? To mám jako jenom držet nějakou tyč?”

„Jo! A zapomněl jsem ti říct že u toho máš držet hubu!”

Dominik chtěl ještě poznamenat, že bez světla asi nic moc nezmůžou, ale radši si to nechal pro sebe.

Samo mezitím s Mattym seděli u dřevěného stolu a pili nějakou domácí limonádu či co.

„Za tú rozbitú navigácii som mal chuť ťa zabiť,” řekl Samo jen tak mezi řečí a napil se ze svého neekologického plastového kelímku.

Matty nasadil roztomilý výraz a naklonil hlavu. „Ti to nějak vynahradím.”

Samo pozvedl obočí. „Ako?”

Matty si k Samovi přisedl blíž a něco mu zašeptal do ouška. Určitě nějaké zaklínadlo, že ano.
„To bys bral, ne?

Samo ztuhl a vytřeštil oči. „...Akože..hej, ale možno by som o tom nehovoril teraz, lebo tá typčina v kiosku nás pozerá.”

Matty se na ní podíval a jeho výraz by se dal popsat jako: more, co čumíš?
Týpčina rychle odvrátila zrak a začala hned předstírat, že má spoustu práce (jako autor na matice, když nerozumí látce, ale nechce vypadat blbě, tak obtahuje příklady co už má, aby to vypadalo jako že něco dělá).
Matty se nad tím pousmál a pak se zvedl. „Tak pojď zpátky. Třeba už mají kluci dostavěnej ten stan a chrupkaj.” (jakože optimismus mu nechybí, to se musí nechat)

Samo se Mattyho přidržel, aby se zvedl taky a souhlasil. Oba se tedy vydali k autu a k ještě nepostavěnému stanu. Přišli zrovna když po sobě Domino s Vitou štěkali jako psi a hádali se jako Sirius s Remusem v Harry Potterovi a vězni z Azkabanu.

„Ani tu zkurvenou tyč neumíš držet pořádně!” zařval Vitaa. (Docela se divím, že na něj nikdo nevletěl když už byl dávno noční klid)

„Tyvole ty máš co říkat!”

„Já tě tou tyčí snad přetáhnu!”

„To si zkus!”

Samo s Mattym využili toho, že si jich kluci v zápalu hádky nevšimli, a tak zmizeli v autě. Sklopili zadní sedačky a rozprostřeli tam jejich spacáky. Samo ještě otočil klíčem, aby mohl pootevřít okna (to aby se neudusili :D) a pak si lehl do jejich právě vytvořeného pelechu. Hodil po Mattym svůdný pohled a poplácal na místo vedle něj.

Matty neváhal ani vteřinku a nad Sama si kleknul. Přejel mu rukou po levém stehně, ale přerušil ho ženský hlas, který se ozval ze předu auta.

„Jeďte. Rovně. Po. Tři. Sta. Metrech. Zabočte. Vlevo.”

Matty chvíli mlčel a koukal jako sova z nudlí, ale pak chytl výtlem a podíval se na Sama. „Zdá se, že navigace už funguje!”

∆∆∆∆

... radši se neptejte :DD nemělo by to smysl