Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Zkopem ťa v spánku

„Řeknu ti, spát vedle Sama je pořádný dobrodružství. Je to jako nějaká hra o přežití. Nikdy nevíš kam tě kopne, nebo co za nadávku ti ze spaní řekne," líčil jednoho večera Matyáš Dominikovi. Seděli při tom u stolu v kuchyni a pili horké kakao a cpali se sušenkami.

„Čo to meleš Matyáš? To nie je vôbec pravda," začal se bránit Samo který mezi ně přišel a sedl si na volnou židli vedle Matyáše. Ukradl mu jeho hrnek s kakaem a na pár loků ho vypil. Matyáš chtěl něco namítnout, ale pak to nechal být.

Dominik si v klidu žral své sušenky a chilloval. Věděl, že Matyášova a Samova debata teprve začíná.

„Náhodou to pravda je. Zrovna včera si mě pořádně zkopal a shodil mě z postele," argumentoval Matyáš. „Čum na tu modřinu," ukázal mu levý loket a pozvedl obočí.

„Hah a kto povedal že som spal?" zasmál se Samo a hodil po Matyášovi sušenku.

Matyáš se zamračil a sušenku schroupal. „No fajn. A když jsi mi nadával do Češka tak jsi byl taky vzhůru?"

„Nie, to som bol ve sne. Ale stejnak to bolo na ťeba." Samo se teď narozdíl od Matyáše usmíval jak měsíček na hnoji. Tohle ho bavilo.

„Hm no to je mi pěkné. Fajn příště tě na oplátku zkopu já," zazubil se Matyáš a opřel se do židle.

„To si skús a vlastnoručne ťa vykastrujem," zavrčel výhražně Samo a zatnul pěstičky.

Dominik se začal smát, ale měl plnou pusu sušenek, takže se trochu zadusil, ale ani mu to nevadilo.

Matyáš pokrčil rameny. „No tak budu spát u zdi, abys mě nemohl zkopat z postele. "

„Nie," zavrhl hned Samo. „To je moje miesto. Tam rozhodne spať nebudeš. Pokiaľ nechceš spadnúť, tak choď spať treba na gauč."

„Ale tam mě zabije Jackie! No ale aspoň mi nebudeš krást peřinu."

„Stejne ju nepotrebuješ. Nohy ti skoro trčia z postele aký si vysoký, a z vlastnej skúsenosti viem, že pokiaľ máš v teple nohy, je ti teplo po celom tele."

„Ale co když mě sežerou monstra?" zděsil se Matyáš.

„Nebuď ako malý."

Matyáš frustrovaně vydechl. „Právě mi došlo jak háklivej jsi na věci co sis zabral. Místo u zdi, ten kelímek na kartáček, šuplík na ponožky.... na něco jsem zapomněl?"

„Áno," odpověděl Samo a zvedl se. Sedl si na Matyáše a obmotal ruce okolo jeho krku. „Teba som si tiež zabral. Ale stejne ťa zabijem pokial ma budeš stále budiť."