Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Ohýnek a Vodička

„Ahaaah, zasa som zvíťazil!" zvolal nadšeně Samo a otočil se dokola na své židli. Miloval když byl v něčem lepší než ostatní. I když to byl třeba jenom Ohýnek a Vodička. Ano, ta tisíc let stará hra, která v pravých veteránech vzbouzí plno nostalgie.

Matyášovi Samovo nadšení sice přišlo roztomilé, jenomže to moc nepobíral.
„Samo... víš že ta hra není o tom kdo je kde první, ale o spolupráci?"

„Tss, ale ku východu som sa dostal prvý. Takže som víťaz."

„Dostal ses tam první, protože jsem ti dal přednost."

„Nie, proste som lepší ak ty, priznaj to."

„Máš lepší stranu klávesnice."

„Bla bla bla výhovorky. Ideme hrať znovu!"

Matyáš si povzdechl.
„A mužů teď být ohýnek já? Prosíím."

„Nie, nie, neprichádza v úvahu," zavrhl okamžitě Samo a přejel prsty po šipkách na klávesnici, kterými se ohýnek ovládal.
„Môj. A vôbec. Voda sa k tvojej personalite hodí viac."

„Hmm, no jo, vodička. To je můj osud. Ale víš co můžu udělat?"

„Čo?"

Matyáš si doběhl do kuchyně pro sklenici vody a rychle si zase sedl k počítači. Loknul si a začal po Samovi vodu prskat.

„Matyáš prestaň! Veď je tu elektronika ty idiot!"

Matty se nad tónem Samova hlasu rozesmál a začal prskat vodu co měl ještě v puse všude kolem. Podařilo se mu trefit i klávesnici, což nebylo úplně tak v plánu.
„Ah, shit."

„Presne o tomto som hovoril!" zahučel Samo a rychle zaplul pod stůl, aby klávesnici vypojil. Jenomže drát mu dal ránu a způsobil tím, že Samo zmizel z povrchu zemského.

„Samo?! Da fak, co se kurva stalo?"

∆∆∆∆

Samo se probral na studené kamenné podlaze. Všude kolem něj bylo strašné vlhko, stěny obrůstaly mechem a zapáchalo to tam zatuchlinou.
„Kde to som?!" zpanikařil a rychle se zvedl. Oprášil se a udělal pár kroků vpřed, jenomže ho zastavila kaluž lávy přímo před ním. Hned mu došlo o co jde a zhluboka se nadechl.
„Ja toho Matyáša zabijem!"

„To bych nedoporučoval, vždyť v týhle hře jde o spolupráci, Samko," ozval se za ním Matyáš s klidným hlasem.
„Ale je to cool, musím říct. Jé hele láva!" vykřikl a rozběhl se k ní. Myslel si, že se mu jí podaří přeskočit, ale skončil přímo uprostřed. Naštěstí se hra resetovala a oba byli skončili opět na startu před onou lávovou kaluží.

„Ty si taký retard, Matyáš. Tebe nedochádza že nevieme ako sa dostať naspäť?!" vyšiloval Samo.

„Klid, to se vyřeší. Třeba nás to hodí zpátky, když vyhrajeme tenhle level. Takže musíme spojit síly a- hej co to děláš? To je můj diamant!"

Samo přešel lávovou kaluž v klidu, protože nahrazoval postavu ohně. Ovšem jenom červený diamant, který se u ní nacházel mu nestačil, protože hezky zářil, a už se natahoval pro modrý diamant nad kaluží vody. Samozřejmě se mu to nevyplatilo, protože v kaluži skončil, a zase se celá hra resetovala.
„Do frasa! Za to môžeš ty," vykřikl Samo a strčil Matyáše do lávy.

To si Matyáš jen tak nenechal líbit, takže, Sama vzal do náručí a odnesl ho do vody. Takhle se pošťuchovali pěknou dobu, vzájemně se strkali do kaluží a úplně zapomněli že jsou uvězněni ve hře.

Na monitoru počítače to bylo celé pěkně vidět.

„Hele Domino pojď sem!" zavolal Vitaa když v Matyášově studiu monitor zahlédl.
„Mattymu se asi rozjebal počítač. To jsem ještě neviděl."