Večerní konverzace Sama a Matyáše (Moonattem oneshots)

Spaní na gauči

Pamatujete si jak Samo Matyášovi slíbil, že ho zabije když ho bude nadále budit? Jo, já taky, jenom Matyáš má nějak děravou hlavu, a tak se hned další večer po Samově slibu zeptal na další dementní otázku. Skončilo to fiaskem a kvůli otázce „Proč nejsou koblihy ve tvaru krychle?”, teď spí Matyáš na gauči. Už to trvá týden, Samo nejspíš ještě nevychladl, a Matyáš zatím nemá dostatek odvahy za ním přijít, takže na gauči musí přežívat. Snaží se na tom hledat pozitiva, aby neměl depky jako ty třináctky se svými motivačními citáty na instagramu. Tak třeba je super to, že má před gaučem televizi, má to blíž do kuchyně a aspoň má peřinu pro sebe. Jenomže se cítí osaměle, bojí se Jackie, která může být ve tmě kdekoliv a prostě gauč není postel. Stejně jako kočka není pes. Takže nechápu, proč se Matyáš vůbec namáhal vycvičit Jackie. Chtěl po ní, aby mu podávala ovladač a další věci, ale to je jiný příběh, to necháme na jindy.

Dominikovi a Vitovi ti dva vrtali hlavou. Věděli, že se někdy usmíří, ale už je začínalo štvát, že to trvá tak dlouho. Zrovna stáli opodál gauče a pozorovali Matyáše. Smutně koukal do stropu a skoro se nehýbal. Dominik pokrčil rameny a Vitaa si povzdechl.

„Nevím co s nima. Oba jsou to tvrdohlaví koko-” začal Dominik ale Vitaa mu dal ruku před tlamu.

„Meleš moc nahlas idiote!” zašeptal.

„Sorry no,“ odpověděl mu Domino teď už taky šeptem.

„Ale máš pravdu s tou tvrdohlavostí. Počkáme do rána a pak jim třeba domluvíme,” navrhl Vitaa a zívl.

„Nebo je jebnem pánví do hlavy!” řekl nadšeně Dominik.

„Proč sakra?!”

„Nevím, vždycky jsem to chtěl udělat.”

„Achjo, bude lepší když si půjdeš lehnout... počkej vidím světlo, to bude Samo, skrč se!” zahuhlal Vitaa a popohnal Dominika tím, že ho lehce kopl do holeně.

Ten hned zareagoval, skrčil se a čekal.

Samo to opravdu byl, šel pomalu a skoro narážel do věcí. Byl nejspíš hodně unavený. Vitu s Dominem docela překvapilo, že zamířil za Matyášem na gauč, ale byli z toho šťastní, protože se schylovalo ke konci tiché domácnosti. Samo přišel k Matyášovi, a chvíli na něj jenom zíral.

Matyáš se usmál a opřel se o lokty. „Potřebuješ něco Samk-” ani to nedopověděl, protože ho Samo zalehnul, objal ho a ustlal si na jeho hrudníku.

„Chcem aby si vediel, že som stále nasratý,“ zamručel Samo a za chvíli už spal.

Matyáš se usmál a pohladil ho ve vlasech, protože věděl, že to není tak úplně pravda, a pak začal taky zavírat oči.

Vitaa s Dominikem zajásali a plácli si. „Ani jsme je nemuseli popohánět,“ zasmál se potichu Vitaa.

Domino ale trošku posmutněl. „Takže s tou pánví nic nebude?”